S láskou Dominik 2 (Nik Tendo)

#1

Poznámka autora: Děj se odehrává rok po rozchodu Dominika a Sáry. Rok po potom co se Sára odstěhovala do Španělska za prací. Pokud jsi nečetl první díl tak tohle zavři jdi si ho přečíst.❤

Z pohledu Sáry

Den jako každý. Vstanu. Nasnídám se, sednu k notebooku a pracuji. Ze začátku mě práce nebavila. Bylo to na nic. Ale teď mě baví a já jsem ráda že mám home office. Za ten rok co jsem tu se moc nezměnilo. Do Čech jsem letěla jen dvakrát a to v červnu na tři dny a pak v srpnu na dva týdny. Od té doby jsem tam nebyla. Nebyl čas. S Jakubem si stále voláme nebo píšeme. Našel si přítelkyni a nastěhoval si ji k sobě. Přeju jim tom. Zaslouží si štěstí.

Moje práce se skládá z vyřizování emailů, kontrola faktur a občasné kontroly skladu v jednom městě kousek od Almeria. Město kde žiju. Miluji to tady. Není to velkoměsto a ani vesnice. Tak akorát pro mě.

Na displeji telefonu se mi ukázal Jakub. Čas na pokec. Hned jsem to zvedla a zapnula kameru.
,, Ahoj. " Radostně jsem ho pozdravila
,, Ahoj." Pozdravil mě na oplátku Jakub.
,,Tak jak se daří? Nějaké novinky? Vvyzvídala jsem ho.
,,No u mě ne. Ale mám pro tebe informaci. Nevím teda jestli z toho budeš šťastná nebo ne."
,,Povídej. " Pobídla jsem ho.
,,No 18.6. Poletí Yzo a spol do Španělska na dovolenou. Pojedou přesně do města kde žiješ." Nikdo kromě Jakuba neví v jakém městě se přesně nacházím.
,,To je moc velká náhoda. Mám předpokládat že jede i Dominik že?" Celý ten rozchod je zamnou. Já se tu dala do kupy a jsem šťastná.

,,Jak je to možný že jedou znova sem. To jsi jim to nemohl vymluvit?" Snažila jsem se tu situaci nějak vyřešit. Je to malé město a je mi jasný že se dřív nebo později potkáme.
,,Vážně jsem se snažil. Ale od té doby co jsi odjela jsme se míň a míň scházeli a vlastně mi tu dovolenou jen oznámili. Mají to už vše domluvené a zaplacené. " Jakub za to nemůže. Nesmím se na něj zlobit.
,,Nevíš jak dlouho tu chtějí být?" Zeptala jsem se zvědavě. Třeba budou na druhém konci města a budou tu jen dva týdny třeba. To bych totiž zvládla moc nechodit ven. Obchod mám přes ulici.
,,No to je to....Asi na měsíc" Řekl opatrně Jakub.
,,Měsíc? Děláš si ze mě prdel?! " Ne tak dlouho tu nemůžou být. To nedám.

,,Yzo ti bude asi psát nebo volat. Prý tě chce vidět. Chtěl po mě adresu kde teď bydlíš, ale já mu ji nedal. Slíbil jsem ti, že to nikomu neřeknu." A za jeho dodržení slibu jsem vděčná.
,,Nějak to vyřeším. Děkuji za info. "

S Jakubem jsme volali ještě tak hodinu. Probrali jsem co je nového u mě a u něj. Já jsem ale nemohla dostat z hlavy to co mi řekl. Kluci budou v Almerii. Kluci které jsem milovala a jednoho víc než si zasloužil. 

My o vlku a vlk píše. 
Yzo: Ahoj. S kluky letíme do Španělska. Chtěli by jsme se s tebou vidět.
Já: Ahoj. Nemám moc času takže uvidíme. Dovolená nebo tvorba hudby?😁
Yzo: Oboje😁
Yzo: Musíš si na nás udělat čas. Slíbila jsi nám že budeš létat do Česka a byla jsi tady jen dvakrát a to chvilku po tom co jsi odletěla. Rok jsme tě neviděli. Chybíš mi. Všem nám chybíš.

Nad poslední zprávou jsem se málem rozbrečela. Kdyby jsi jen věděl. Nemůžu za vámi. 

Já: Taky mi chybíte. Tak moc. 
Yzo: Takže to nějak uděláš?
Já: Jo. Udělám si volno.

Upsala jsem se ďáblovi. Teď se z toho už nevymluvím. S Yzem jsem ještě probrala kde se sejdeme. Předstírala jsem že jsem nevěděla v jakém městě budou. Kluci si zamluvili apartmán s bazénem a velkou terasou. Je to kousek od mého bytu. Takže to budu mít kousek. 

Z pohledu Dominika

Rok po rozchodu se Sárou. Rok po tom co jsem ji podvedl. Když odletěla byl jsem v prdeli. Nebavil jsem se. Neužíval jsem si života jako vždy. Většinu času jsem trávil ve svém pokoji a psal písničky. Nic mě nedokázalo uklidnit. Jenom to psaní. Strašně moc mi chybí. Půl roku jsem byl věčně opilý nebo zhulený. Pak mi pomohl Jakub. Dal mě dohromady a já tak nějak žiju. Jsem jak tělo bez duše. Nikoho jsem si nenašel. Občas nějaký nezávazný sex ale jinak nic. Nechci se vázat. 

Doufal jsem že se Sára ozve. Kvůli tomu dopisu. Myslel jsem si že mi na to aspoň odpoví. Ale ona nic. Nebo ho nečetla. Jakub říkal že jí ho dal a ona si ho uklidila. Takže ho má. Ale jestli ho četla. To nikdo neví. 

Za pár dní letíme do Španělska. Jakub se snaží se Sárou domluvit sraz. Tak jsem zvědavý jestli přijde. Můžu doufat že ano. Chtěl bych ji zase po roce vidět. 

,,Tak je to domluvený." Přišel Yzo do obýváku. 
,,Cože?" Nechápal Tomáš.
,,Sára se s námi sejde." Usmál se Yzo.
,,Fakt jo? " Nevěřil jsem tomu že to domluví. Myslel jsem že nás nebude chtít vidět nebo aspoň mě. Ale asi změnila názor.
,,Takže za pár dní...Těš se Španělsko." Zaradoval se Tomáš.  

Já byl rád že to Jakub domluvil. Těšil jsem se na ní. Hned jsem se šel zavřít do pokoje a začal jsem zase psát. Další texty které nikdo neuvidí. Písničky které budou u mě v šuplíku jako vzpomínka na to co se odehrávalo v mé hlavě. 

Den odletu 

,,Máte všechno?" ptal se nás Rej který nás vezl na letiště. Letím já, Yzo, Hasan, Radek, Robin, Tomáš. Všichni letí se svojí drahou polovičkou. Já letím sám.
,,Jo máme." odpověděli jsem sborovně. 
,,Tak si to tam užijte." rozloučil se s námi Rej a nasedl do auta a odjel. 
,,Tak šup šup ať nám to neodletí." popohnal nás Tomáš. Všichni jsem se vydali na odbavení a pak do letadla. (Netuším jak to funguje na letišti tak to zjednodušíme)

Seděli jsme tak nějak po spolu. Sedl jsem si k okénku. Nasadil sluchátka a písnička která mi začala hrát byla od Yza. Rodinnej typ. Při vzletu jsem myslel na Sáru. Možná bych tam neměl lítat. Možná jsem měl zůstat doma. Co když to bude ještě horší. Co když má přítele a já to nezkousnu. Nezapomněl jsem. Nedokázal jsem ji vypustit z hlavy. Ona to beztak dokázala. A teď je šťastná.

Ahoj, je tu druhý díl knížky. Snad se vám to bude líbit.