S láskou Dominik 2 (Nik Tendo)

#5

Z pohledu Sáry

Seděla jsem tam a líbala se s Dominikem. Moje vnitřní já křičelo a snažilo se abych se odtrhla. Já to ale nedokázala. Tak moc mi chyběly jeho rty. Když jsem cítila jak se jeho ruka pohybuje jinde než na tváři a bocích, cukla jsem sebou. On ale nepřestával. Ba naopak se dál snažil. Začal mě líbat na krku a postupně se přemisťoval. Měla jsem motýlky v břiše. Tenhle pocit jsem nezažila hodně dlouho. Nedokázala jsem přestat. Nechala jsem tomu volný průběh. 

V jednu chvíli jsem toho nelitovala. Říkala si že mě pocit vinny nedoběhne. Ale mýlila jsem se. Hned jak jsem Dominika poslala pryč, přemohl mě pocit vinny. Vlastně ani nechápu proč. Nikomu jsem tím neublížila. Maximálně teď bude mít Dominik pocit že si mě získá. Ale to se nestane. Nemůže se to stát. Nechci se vracet do starých kolejí. Chci aby to zůstalo tak jak to je teď. Adel bude žít ve Španělsku a ne v Pardubicích. 

Snažila jsem se to neřešit a jít spát. Přece jen Adel se bude budit a brzo vstávat. Tohle přesně to co nesnáším na mateřství. To že se nevyspím. Ale stojí to za to. Za tu námahu, za tu lásku, za ten pocit co mám když se na ni podívám. 

Ráno jsme vstaly obě okolo páté. Nekřesťanská hodina. Protočila jsem oči když jsem viděla tu hodinu a vstala. Vzala jsem Adel do kuchyně a šla připravit jídlo pro malou a pak i pro sebe. Adel jsem nakrmila a pak jsem si chvilku sedla a dala kafe. Potřebovala jsem ho jako sůl. Sotva jsem koukala. S Adel jsem si chvilku hrála. Ta potom okolo deváté usnula a já mohla v klidu pracovat. 

Po hodině práce mi zazvonil telefon. Kuba. S radostí jsem to zvedla.
,,Ahoj." Radostně jsem ho pozdravila.
,,Ahoj. Koukám že tady má někdo dobrou náladu." 
,,Jo celkem mám, na to že jsem vstala v pět." Zasmála jsem se.
,,Takže včerejší setkání dopadlo dobře?" Opatrně se zeptal.
,,Dopadlo to líp než jsem čekala." 
,,A Dominik? Řekla jsi mu o Adel?" 
,,Ano řekla. Nechtěla jsem. Kris je bohužel moc dobrý detektiv a všimla si že je na mě něco jinak." Nečekala jsem že se to tak rychle provalí. Myslela jsem si že bych je na to aspoň trošku připravila. Ale to se nepovedlo. 

,,Tak se ti aspoň ulevilo ne?" 
,,Jo i ne. Budu muset řešit návštěvy Dominika, aby vídal Adel. " Ta představa mě děsí. Mám pocit že se budeme hodně hádat.
,,To zvládneš. Hlavně to netahejte k soudu. "
,,To se nestane neboj. Hlavně jsem ani Dominika nenapsala jako otce. Takže by to neprošlo. " Nenapsala jsem ho tam jen aby se pak nestalo že by mi ji vzal a odstěhoval do ČR. Měl by na ni nárok a mohl o ní také rozhodovat. Takhle o tom kde bude žít a s kým bude je jen a jen moje rozhodnutí. Později ho tam napíšu. Ale ne teď když ji chce mít v Pardubicích.

S Jakubem jsem ji ještě povídala asi půl hodiny. Do doby než se bytem ozval zvonek. Hovor jsem ukončila. Koukla na Adel ta už byla díky tomu vzhůru. Super. Ať je to kdokoliv zabiju ho. Došla jsem ke dveřím a otevřela.
,,Ahoj nesu ti oběd a dárečky pro Adel." Ve dveřích stál Dominik plný energie. Ani jsem mu nestihla říct ahoj a už byl v obýváku a sahal na Adel.
,,Proč tu jsi? Domlouvali jsme se na odpoledne. Mám práci." Zamručela jsem. Teď mi zkazil náladu.
,,To nevadí. Já budu s Adel a ty můžeš pracovat." Navrhl.
,,V žádném případě. Přijď až odpoledne." Rázně jsem odpověděla.
,,Vyhazuješ mě? " Zmateně na mě koukl.
,,Ano vyhazuji. Nemáš tu teď být. Adel měla ještě spát. Teď bude protivná celý den. Nemůžeš si jen tak přijít kdy se ti zlíbí. Ona i já máme nějaký režim. A ty jen tak přijdeš a narušíš to." Trošku jsem se začala vztekat.

,,Mám na ni nárok tak jako ty. Chci ji vídat. Promiň jestli jsem přišel nevhod. Jen ji chci vídat co nejvíc to jde když nechceš do ČR." 
,,Nemáš." Zamumlala jsem.
,,Cože?" Vyděšeně na mě koukl. 
,,Nenapsala jsem tě do jejího rodného listu. Takže papírově nejsi její otec."
,,Takže na ni nemám vlastně žádné právo?"
,,Mrzí mě to. Já prostě nevěděla co dělat. Měla jsem strach že by jsi mi ji vzal. Že by jsi to dotáhl k soudu a udělal to tak aby byla v tvé péči v ČR. " Po tváři mi steklo pár slz.

,,To nemyslíš vážně. To vypovídá o tom jak moc mě neznáš. Jak moc se ve mě pleteš." Naštvaně mi odpověděl. Políbil Adel na čelo, která momentálně plakala. Hádali jsem se celkem nahlas. Ublíženě na mě koukl a odešel. Nezapomněl pořádně bouchnout se dveřmi. Sedla jsem si na gauč a začala brečet. Adel po chvilce začala opět brečet a já se ji snažila uklidnit. Ale jak mám uklidnit někoho když sama nejsem klidná?

Naštěstí se mi to podařilo. Odběhla jsem do koupelny a omyla si obličej studenou vodou.
,,Co jsi to udělala." Koukla jsem na sebe do zrcadla a snažila se přijít na to jak vyřešit celou tu situaci. Bylo to to podlé nenapsat Dominika do rodného listu. On ale musí pochopit mé obavy a strach z toho jak to celé mohlo a ještě může dopadnout.  

Bytem se opět rozezněl zvonek a já pomalým krokem šla otevřít. 
,,Co tu děláte?" Bez pozdravu mi do bytu nalítla Kris a hned za ní Jakub.
,,Co asi. Dominik přišel na apartmán a rozbil snad všechno. Co jste si udělali?" Slova se ujal hned Jakub a vzápětí Kris.
,,Mluvil o tom že papírově Adel není jeho. Jak to myslel?"
,,Já Dominika nenapsala do rodného listu. A řekla mu že jsem se bála aby mě ji nesebral a nevzal ji zpět do ČR. Vážně jsem se bála. Teď vidím že je to blbost."
,,Tak proto tak vyváděl." Ujasnil si to nahlas Jakub.
,,Ale to není vše, že ?"Zeptala se Kris

,,On sem přišel dopoledne i když měl přijít až odpoledne tak jsem ho vyhodila. Vstávala jsem brzo a neměla jsem náladu. Narušil můj režim a režim Adel. Mohla ještě spát. Ale ne on si sem přijde a myslí si že bude po jeho. Mýlí se. Nebude. Já chápu že chce být v životě Adel a taky bude. Ale bude dodržovat moje pravidla." Mluvila jsem klidně. Až na poslední větu. Tu jsem zakřičela. Nechci aby měnil něco na co jsem už zvykla. 

Omlouvám se za neaktivitu. Nemám moc času. A ani inspiraci. Tak doufám že mě nezabijete a pochopíte to. Hned jak budu mít volno se budu snažit napsat si nějaký kapitoly navíc abych vám pak mohla přidávat kapitoly pravidelně. Děkuji za liky a komentáře!