Je to to samé jako láska. Ptám se tě, kdy se to stalo? Co byl zlomový okamžik, když jsi poznala, že ho miluješ? Nepamatuješ si...? Ne. Říkáš, že nevíš, protože v hloubi duše zjišťuješ, že to je jen důkaz pravé lásky, která se slovy nedokáže vyjádři...
"Richtere..." vzdychla poté co se tmavovlasý upír troufale přiblížil k její dolní části dekoltu, aby ochutnal krev na novém místě, snad jako kdyby se chuť krve měla proto změnit. "Richtere," vyslovila jeho jméno tentokrát rázněji. Intonace v jejím hlasu, upíra zarazila, načež se podíval do jejich smaragdových očí, které však o něho ani nezavadily pohledem. Místo toho plavovláska hleděla kamsi za horizont prvního patra, tam kde se nacházel hlavní salon Sakamaki sídla. "Děje se něco, Cordelie?" zeptal se Richter znepokojeně. "Ta malá myš pořád žije," sykla opovržlivě. Richter se vzdálil a pomalu přikývl. "Ano... Vypadá to, že mého bratra ještě neomrzela." "Tch! Taková urážka...! Pořád netuším, proč si tu děvku drží tolik u těla." "Uklidněte se prosím, Cordelie. Buďte trpělivá. Až svrhnu svého bratra, zbavím se ji jednou provždy." Položil si významně ruku na hruď, tam kde by mělo tlouct srdce, jakoby odpřísáhoval nějaký slib. Cordelia zamrkala na svého společníka, jako kdyby tyto slova slyšela poprvé pak se rozesmála. "Ano, to je pravda." Pozvedla sklenici s vínem, aby se znova napila, když v tom je někdo přerušil. "Copak to tu máme?" "Slyšel jsem, že tu má náš strýc návštěvu. Ale nikdy jsem si nemyslel, že to budeš ty."
...
"Má dráha, Ann," Něžně ji pohladil po hlavě a pokračoval až po tváři, od níž se ladně prsty opět odtáhl. "Kdybych si měl vybrat jednu pro mě nejdůležitější osobu v celičkém vesmíru, zvolil bych tebe." Její srdce však při té poznámce nepovyskočilo radostí, jak tomu bylo dřív. Uvnitř sebe nejásala, ani štěstím nebrečela, že se jí dostala taková náklonost od Karlheinze. Dřív by ta slova pro Ann znamenala všechno a ona by klidně mohla pokojně umřít ale nyní? Nic. Byla prázdná. Necítila nic. Radost, smutek či nenávist. Byla to pouze prázdná schránka dobrá jen plnit na slovo příkazy. Nebyly v tom žádné emoce, protože už ani neexistovaly její vzpomínky. Byly smazány nadobro a nic po nich nezůstalo. A tak to mělo být. Upír se poprvé po dlouhé době usmál, ale nebyl to ten jeho sladký úsměv, kterým obdarovával své okolí. V tomhle bylo něco, z čeho přebíhal mráz po zádech. "Cordelia, umřela konečně, že...?" zeptal se, ale spíše než otázka to znělo jako potvrzení domněnky. "Žel nešťastný osud ji dostihl, nemyslíš? Kdybych ji miloval jako dokážete milovat vy lidé, bylo by mi jí skoro až líto." Ztratil se na moment ve svých myšlenkách. "Ann, budeš navždy moje poslušná, malá Ann, že? I navzdory, co se chystám udělat..." Očima spočinul na dopis, který držel v ruce, jenž mu nedávno poslal Reiji. Něžně popadl dívku za bradu a zdvihl jí hlavu, aby ji mohl políbit. Ann ucítila krev, která pomalu sklouzávala do jejich úst.
...
"Takže ta potvora už se nikdy nevrátí?" zeptal se nedůvěřivě Ayato. "Je po všem?" "Ano, Probuzení už skončilo." Přikývl Reiji. Bylo jasně očividné, že místní atmosféra se odlehčila, když se bratrům podařilo zachránit Yui ze spárů Cordelie a také ji přivést zpátky k životu, poté co si vrazila Subarovu dýku do srdce. Mohl to být jen zázrak. Ano, zázrak... tak by tomu mohli říkat. Ale bylo toho víc, co se právě honilo hlavami bratrů. "Myslíte, že v tom má prsty ta malá potvora?" procedil skrz zuby téměř neslyšně Kanato a přivinul si Teddyho blíž k tváři. "Ha?! Cože? Ten trpaslík?" vykřikl Ayato, ale dřív, než stačil víc jančit ho zarazil Reiji. "Také mě to napadlo. Předtím než jsem si všiml přítomnosti Cordelie, měl jsem pocit, že zase cítím její pach. Bylo to však dosti nepatrné, že jsem usoudil tomu nevěnovat nadále větší pozornost..." Unaveně zavřel oči a prsty zakroužil na spánku, snad jakoby si chtěl vybavit onen moment. "Nemůžu uvěřit, že nás ta hlupačka natolik obelstila." Snad poprvé za život ostatní bratři viděli Reijiho ve stavu, kdy je zahnán do kouta. Byla pravda, že to byl Reiji, kdo měl povětšinu času navrch, o krok vepředu před ostatníma. Byl to rozený intelektuál s předem promyšlenou strategií jako na šachovnicovém poli. Nyní však musel sám sobě přiznat, že prohrál. Doběhla ho, ta malá hlupačka. Co doběhla! Byla už dávno několik desítek kroků vepředu, natolik daleko, že nebylo možné ji dohnat. O jaké specifické kroky se však jednalo, ani to nevěděl, a to ho frustrovalo ještě víc. Jediné co bratři věděli je, že Ann měla s incidentem Probuzení cosi dočinění. Nemluvě o tom, že byla silně propojena s přítomností jejich otce, Karlheinze. O tom však věděli pouze Shu, Laito a Subaru. Ti se nepatrně na sebe navzájem podívali, předávali si oční kontakt a hned v následujícím momentu ho zase rychle přerušili. To však neuniklo jednomu z bratrů, který jediný nebyl zrovna zabrán do svých myšlenek a dožadoval se odpovědí. Zarputile se zavrtal do křesla, odkud upjatě sledoval své tři bratry, kteří očividně něco skrývali před ostatními. Obvykle by Ayato na ně hned vyjel, ale nyní si je pouze pečlivě prohlížel a nakonec se sám ponořil do vlastního víru myšlenek. Přísahal si však, že pokud Ann má opravdu prsty v Probuzení, zabije ji za to, že málem zabila Yui.
...
"Myško... kdepak jsi?" položil upír otázku do temné noci a u toho pozoroval měsíc na obloze přemítající si události z posledních pár dní. Ačkoliv jeho srdce mohlo naleznout jistého klidu, když si uvědomil, že žena, která byla jeho matkou... milenkou... už bude navždy pouhou vzpomínkou. Jeho pocity v něm vířili jako průtrž mračen, ačkoliv se s ní a s jejím dalším milencem, tentokrát jeho strýcem, rozloučil s úsměvem na tváři. Touha, kterou ke své matce cítil byla náhle pryč, ale nemohl si odpustit nepociťovat lítost k té ženě , která kdysi působila na jednom z nejvyšších žebříčků intrik a moci a skončila jako zubožená hračka. Odvrhnutá celou společností, zapomenutá... Vskutku žalostný konec pro někoho s tak silnou osobností a neodolatelným šarmem. Za to nenáviděl svého otce. Jen pro tu ženu ho proklínal, ale jinak... neměl proti němu nic. Najednou to bylo všechno pryč. Sklopil hlavu, aby si mohl prohlédnout květinu, s kterou si po celou tu dobu hrál v ruce. Byla to vysušená pomněnka. Při pohledu na její zašlou ale uklidňující barvu spatřil před očima výjev jejích očí. Pomalu drobný kvítek zdvihl k ústům a lehce ho políbil vciťující se do představy, kdyby místo květiny líbal její hřejivé rty. Dokonce voněla jako ona. To bylo jediné, co po ní v sídle zůstalo. Jedna jediná malá květinka schovaná v knížce místo záložky a tet patřila jemu. Jenom jemu a nikomu jinému a stejně tak hodlal učinit i v případě samotné Ann. Toužil po ní. Přál si, aby ji teď pevně mohl objímat. Hladit ji po vlasech. Aby jí líbal na rtech a ramenech. Svléknout ji, dotýkat se celého jejího nahého těla. Neuhasitelně pít její krev. Chtěl ji celou. Zatnul zlobně zuby, snad aby rozehnal nával emocí, které v něm vzbuzovala stesk. Nasál příjemnou vůni, která ho jistým způsobem dráždila ale více než to ho děsila. Toužil po ní, ale ne tak jako tomu bylo vždy u Cordelie... On ji potřeboval. Život upíra je příliš dlouhý na to, aby je něco ohromilo a proto nejvyšším projevem lásky byla smrt pro milovanou osobu. Byl schopný to pro ni udělat? Zavřel oči a do toho nejmenšího detailu si ji představil a zasnil se. "Miluju tě. I když to nebudeš muset stejně tak cítit, já tebe budu milovat navždy." Sám byl překvapen, jak ta slova zní na jeho jazyku při vyslovování. Byla to ale slova milá a láskyplná, který Cordelii nikdy tak neříkal. Poprvé v životě cítil snad příjemné motýlky v břiše a nevysvětlitelný pocit stesku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
...
Poznámka autorky:
Může se zdát, že moc přeskakuju dopředu v určitých částech, ale předpokládám, že většina fanoušků DL viděla anime sérii, a proto jsem se rozhodla tyto části z anime téměř zcela přeskočit a držet se především hlavního příběhu této fan fikce.
Děkuji za pochopení ^^
Zároveň bych chtěla podotknout, že jsme u konce prvního dílu Diabolik Lovers Lost Memory a současně oznámila, že se už i pracuje na pokračování , brzy se můžete těšit tedy na další kapitoly ^^
