Je to to samé jako láska. Ptám se tě, kdy se to stalo? Co byl zlomový okamžik, když jsi poznala, že ho miluješ? Nepamatuješ si...? Ne. Říkáš, že nevíš, protože v hloubi duše zjišťuješ, že to je jen důkaz pravé lásky, která se slovy nedokáže vyjádři...
"Ann, má maličká, pojď blíž," pobídl dívku medovým hláskem a rukou naznačil gesto, aby šla k němu. Popelovláska poslušně poslechla a zastavila se těsně před svým pánem, který ji jako odměnu obdařil konejšivým pohlazením po hlavě. Nicméně ani to dívčinu náladu neovlivnilo a na jejím obličeji se zračila tatáž bezvýrazná tvář bez sebemenší stopy emoce. Její oči byly jakoby mrtvé bez lesku života, potemnělé a slepé. Karlheinz sklouzl letmo pohledem na její tělo, které zakrývaly kdysi dlouhé rozevláté šaty po lýtka, nyní dosahovali těsně nad dívčinými hýžděmi. Upír elegantně sklouzl rukou k jejímu dlouhému copu, jež si dívka pletla už odnepaměti. Tajemně se usmál a zadíval se jí pozorně do očí. "Je čas, má milá."
...
Jsou to téměř dva roky, co se Karlheinz rozhodl poslat své syny do lidského světa. Proč? To nikdo netušil. S výjimkou Ann, která sice neznala celý záměr svého pána, ale znala a přijmula své nové poslaní, jež měla vykonat pro jeho experiment. Věřila, že Heinz dobře ví, co dělá, a proto nebylo žádných pochyb, proč by se Ann měla držet zpět.
Teplá voda ovíjela její tělo společně ve víru bublinek, na které vykulovala oči jako by je viděla poprvé v životě. Nabrala hrstku do dlaně a přičichla, načež ale hned kýchnula a bublinky vzlétly do vzduchu. Postupně se jedna po druhé rozplynuly. Ann se nakonec ponořila pod hladinu, kde se snažila vydržet tak dlouho, co jí její dech stačil při hlubokém nadechnutí. Když jí Karlheinz nařídil, aby se umyla do čistoty, netušila, že koupel bude tak příjemná v lidském světě. Opatrně vylezla z vany a došlápla bosa na dlaždice. Nejistě se rozhlédla po krásně prostorné a čisté koupelně až nakonec došla do vedlejšího pokoje, kde se nacházela její vlastní ložnice. Místnost byla ještě větší než koupelna v tonech bílé a modré barvy s dřevěnou podlahou. Na obrovitánské posteli s nebesy byly úhledně rozložené bleděmodré šaty s mašlí, knoflíky a drobnými volánky. Než se jich však stačila dotknout, uvědomila si, že by se nejdřív měla něčím usušit. Dokráčela po mokré cestičce zpět do koupelny a z pleteného koše vytáhla osušku. Tolik nových věcí, které jí mátlo. Činnosti, které v životě nikdy nepotřebovala, byť o nich ani nevěděla se od nynějšího dne stanou její každodenní rutinou. Ann byla schopná se pro vládce upíru ochotně rozkouskovat, ale pořád nerozuměla k čemu jí takové věci jako koupel každý večer, či chození do školy, kam údajně chodí všichni lidé jejího věku, aby se vzdělávali, vlastně bude? Důležitý byl především její úkol ne?
Když byla konečně obléknutá do šatstva, které si napoprvé navlékla obráceně, stanula před zrcadlem připevněném ke stolu, k němuž pasovalo i křesílko. Upřeně sledovala svůj odraz. Prohlížela si své rysy v obličeji a své ženské křivky s nepopiratelným údivem. V démoním světě se už několikrát letmo zahlédla v zrcadle, ale nikdy neměla možnost se na tak dlouho na sebe zahledět a už vůbec nepoznávala svůj nový zevnějšek, který byl oproti ušmudlané dívce v minulosti, upravený a čistý... Přejela si rukou po pramínkách svých popelavých vlasů, které jí dosahovali až k pasu. Jediné, co ještě musí změnit je tohle. Popadla nůž ze stolku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu scházela po schodišti do údajného obývacího pokoje, kde na jedné z koženě černých pohovkách byl usazený velmi pohledný muž, který si trpělivě četl noviny. Jakmile dívka stanula těstě před ním, překvapeně zamrkala, když poznala v mužově tváři rysi Karlheinze. Vlasy měl plavé, pokožku sněhově bílou a oči sytě jantarové, jež mu zpola zakrývaly brýle. Stále z něj ale čiřil ten půvab upíra. Zahanbeně odvrátila pohled. V tu samou chvíli k ní upír upřel oči a spokojeně se usmál a posunkem ruky naznačil, aby se posadila naproti němu. Odložil noviny vedle sebe a příliš dramaticky rozpažil ruce. "Podívejme se na tebe. Krása!" impulsivně vstal a začal ladně okolo ní kroužit, aby si jí mohl prohlédnout ze všech stran. "Věděl jsem, že ti ty šaty padnou. Jsi v nich rozkošná, maličká," najednou ucítila jeho dotek na rameni a jeho hlas, jak jí medově šeptá do ouška. "Změnila sis i účes," uznal chvalitebně hlasem hodnotícím její nový vzhled. "Nuže dobrá. Takže jsi pochopila mé požadavky. Věděl jsem, že mě nezklameš, Ann." Nechal spadnout její krátké pramínky vlasů, které jí nyní nedosahovaly ani po ramena. "Víš, co máš dělat, že ano?" Nejistě přikývla. "Tak tedy jak dobře víš, budeš spolu se mnou každý večer chodit do noční školy, Ryoutei. Působím tam jako lékař, ačkoliv mí synové o tom nemají ani ponětí," uchechtl se. "Musím uznat na moje překvapující poměry, škola, kde se mí synové vzdělávají zapadá dokonale jako kousek puzzle, který se skvěle hodí pro můj experiment. Brzy pochopíš, má milá. Zařídil jsem tvou přihlášku. Tvé celé jméno nyní zní Ann Maria Remogia," posunul po povrchu konferenčního stolku složku s dokumenty. Ann natáhla ruku po složce a pečlivě ji otevřela, na jejíž první stránce byla její fotografie a osobní údaje - samozřejmě všechny vymyšlené. Než však začala přečíst jakýkoliv odstavec, Heinz ji vytrhl z koncentrace. "Budeš mít samozřejmě dostatek času si ty dokumenty přečíst v autě. Musíme jet do školy, abychom tvou přihlášku dokončili a zítra už mohla nastoupit," odmlčel se se a dokráčel ke dveřím, kde se nasoukal do tmavě šedého kabátu. Dívka ho hned následovala. "Budeš mít dnes možnost prohlédnout si alespoň školní prostředí. Nechtěli bychom přece, aby ses mi ztratila hned první den, že?" zasmál se a nabídl Ann kabát béžové barvy jako gentleman. Ann jeho gesto ostýchavě přijala, ačkoliv byla jeho ochotným chováním maličko vyvedená z míry.
Těsně před tím, než opustili apartmán se k ní upír obrátil. "Ještě bych se ti měl představit," Ann nechápavě naklonila hlavu na stranu. "Od dneška se jmenuju pro tebe i všechny ostatní v tomto světě, Reinhart."
...
Cestou z města, kde vlastnil Karlheinz nyní tedy Reinhart apartmán, spatřila mnoho nevídaných a nových věcí, které ji děsili, udivovali a přitahovali. Skrz sklo bočního okénka pozorovala davy lidí. Obří budovy, na nichž svítili obrazovky takzvané billboardy a všemožné nápisy v písmu kanji a zbylé japonské abecedy, které se do teď Ann musela učit a stále ještě bude muset. Byla z toho natolik vzrušená, že jakmile je zanedlouho obklopil les, na její tváři se objevilo jisté zklamání.
Zatímco cesta poklidně ubíhala a Ann byla natolik klidná, že už jí ani nerozptylovalo auto, které je vezlo, začetla se do dokumentů týkající se její přihlášky, které jí dal Heinz.
Jmenovala se Ann Maria Remogia. Narozena 21. ledna, 16 let.
Dovtípila se, že je vlastně stejně stará jako nejmladší syn Karlheinze, Subaru - soudě podle fyzického věku a ne toho skutečného, v němž mu mohlo být klidně i něco málo po osmdesátce. Letmo si vybavila bělovlasého upíra, na něhož ale bohužel měla jen mlhavé vzpomínky... V přihlášce se dále dočetla, že původně pochází z Anglie, ale po smrti rodičů se musela odstěhovat za příbuznými žijící v Japonsku, kde žije už údajně 1 rok. Než stačila popřemýšlet nad slovem 'rodiče', auto zničehonic zastavilo. Byli na místě.
