Ours》Haechan × NCT 127 [ ✔ ]

『1』『5』

    ,, Takže. " Taeyong nadzvedl obočí.
,, Kdo z vás mi řekne pravdu ? " naklonil hlavu na stranu.

,, Museli jsme vzít Haechana do nemocnice. " promluvil Doyoung.

,, Do nemocnice ? Děláte si srandu ?! " vykřikl najednou.
,, Vždyť mohl někomu něco říct a prozradit nás tak ! "

,, Nikomu nic neřekl ! " okřikl ho Taeil.
,, Chudák, Haechan, nám tady omdlel ! Co jiného jsme měli dělat, hm ?! Nikdo z nás tady o něm nic neví, tak jsme se o něj prostě báli ! "

Taeyong se zasekl a jen na nás tupě zíral. Naprosto mu došla slova.

,, Haechan je tady jako naše hračka. " přidal se do naší konverzace Johnny.
,, Neměli byste se k němu chovat, jak kdyby byl jeden z nás. " po celou dobu se na mě díval temným pohledem a já věděl, že to neznamená nic dobrého.

,, Žije s námi, takže je jeden z nás. " odpověděl mu Jungwoo.

,, Jungwoo... " vydechl Taeyong.
,, Ty jsi až moc hodný. Určitě to byl tvůj nápad ho vzít do nemocnice, že ? "

,, Byl to nápad nás všech, Taeyongu. " zavrčel po něm Doyoung.
,, Kdyby jsi byl na našem místě, tak co by jsi udělal ? "

,, Kdybych byl na vašem místě, tak ho nechám ležet tam, kde spadl. " odpověděl naprosto bez zájmu.
,, Možná bych si s ním trochu pohrál. " ušklíbl se na mě.

,, I kdyby to byl Ten ? " nadzvedl obočí Doyoung a vítězně se pousmál, když Taeyong naprosto ztuhl. Dokonce i barva jeho obličeje značně zbledla.

,, Tena do naší konverzace nezatahuj. " řekl skrz zatnuté zuby.

,, Proč ne ? " Doyoung k němu přišel o krok blíž.
,, Kdyby viděl co se s tebou stalo, tak by tu spoušť zmáčkl znovu. "

,, Ty hajzle ! " zařval Taeyong a jednu Doyoungovi vrazil.

Doyoung se ovšem nenechal a ránu mu vrátil, což zapříčinilo to, že se oba začali rvát.

,, Haechane, pojď. " zašeptal Jungwoo, chytil mě za ruku a táhl mě pryč od všeho toho dění.

Jungwoo mě zavedl do jeho pokoje a oba nás tam zamkl.

,, Jungwoo ? "

,, Ano ? " otočil se ke mně.

,, Kdo je Ten ? " otázal jsem.

Opravdu mě zajímalo, kdo je tahle záhadná osoba, kvůli které se Taeyong takhle rozčílil.

,, To je dlouhý příběh. " odvětil, ale mně bylo hned jasné, že mi to jen nechce říct.

,, Já mám času dost. " posadil jsem se na postel.

Jungwoo se kousl do rtu a chvíli přemýšlel. Nakonec si povzdechl a přikývl.

,, Fajn. " sedl si vedle mě.
,, Ten byl něco jako ty. "

,, Vaše sexuální hračka ? " chtěl jsem si být jistý, že oba myslíme to samé.

,, Ano. " kývl.
,, Ale ne pro nás. On totiž pracoval v bordelu. Taeyong do toho bordelu jednou šel, Tena objevil a hned se do něj zamiloval, tak jako Ten do něj. Doslova láska na první pohled. " odmlčel se.
,, Bylo mu líto, že musí dělat takovou práci, tak si ho vzal k sobě a Ten byl rád, že konečně nemusí dělat takovou práci. Určitě ti došlo, že se ti dva dali dohromady. " koukl na mě.

,, Ano. " přikývl jsem.
,, Ale ? " kousl jsem se do rtu, protože vždycky po něčem hezkém, následuje ale.

,, Ale... " povzdechl si.
,, Taeyong už v tu dobu měl naší partu pohromadě, ale přijal do ní někoho nového, Kuna. Taeyong měl Kuna velice rád, pověřil ho jako svou pravou ruku a všem mu věřil, takže když za ním jendou Ten přišel s tím, že ho Kun znásilnil, Taeyong mu nevěřil. "

,, Počkej, co ? " vykulil jsem oči.
,, On dal přednost někomu cizímu před svým přítelem ? " nechápal jsem, jak by mohl něco takového udělat.

,, Uhm. " potvrdil mi to.
,, Ti dva se celkem dost pohádali, ale pak se usmířili, Tenovi nic jiného ani nezbývalo. Jenže se to stalo znovu, Kun Tena opakovaně znásilňoval a pokaždé, když to Ten řekl Taeyongovi... Taeyong mu nevěřil a nic s tím neudělal. "

,, To je kruté. " vypadlo ze mě.
,, A to jsem si myslel, že Taeyong byl někdy hodný. "

Jungwoo mě pohladil po stehně.
,, Byl, ale Kun ho změnil. " vysvětlil mi.
,, Abych to dopověděl... Jednoho večera se Taeyong vrátil o něco dřív z mise, na které byla celá naše parta. Šel do svého pokoje, kde Ten seděl na posteli se zbraní v ruce. Taeyong se ho snažil zastavit, ale Ten byl tak emocionálně vyčerpaný ze všecho toho, co mu Kun dělal, že si zbraň přiložil k hlavě a stiskl spoušť, i přes všechny Taeyongovi prosby. "

,, Pane bože. " utřel jsem si tváře, po kterých mi steklo pár slz.
,, Já... Já absolutně nemám slov. "

,, To nemá nikdo z nás. " chytil mě za ruku.
,, Všichni jsme měli Tena rádi... Taeyong byl naprosto zničený, a pak začal dělat priarene věci a jedna z těch věcí bylo půjčovat chudým lidem, u kterých věděl, že mu je nemají jak vrátit zpět, peníze a pak po nich chtít jejich vlastní život. "

,, Takže nebýt mě, tak můj otec je teď mrtví ? " nadzvedl jsem obočí.

,, Ano. " přikývl.

,, On si zachránil svůj život, ale mě pošle sem ?! " řekl jsem naštvaně.

,, Haechanie, klid. " zmáčkl mi ruku.
,, Doktor říkal, že máš být v klidu. " připomněl mi.

,, Já vím, ale jsem tak naštvaný. " postěžoval jsem si.

,, To věřím. " objal mě kolem ramen.
,, Ale slibuji, že tě ochráním, i to malé. "

,, Já ale nevím jestli si ho nechám. " zamumlal jsem a začal si hrát s prsty.

,, To nevadí. " řekl Jungwoo po chvíli.
,, I tak se o tebe musím postarat. "

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Omlouvám se, že jsem teď moc nevydávala, ale já měla strašný dilema, jak chci pokračovat. Nakonec z toho vzniklo tohle...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere