Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Tati ? " podíval jsem se na svého otce, který stál v rohu pokoje s pohledem upřeným na podlahu.
,, Je mi líto, Hyuckie. " zamumlal, až jsem ho skoro neslyšel.
,, To nemyslíš vážně ? " zklamaně jsem se na něj díval, i když on se ani neodvážil zvednout svůj pohled na mě. ,, To by jsi mi nikdy neudělal. "
,, Jak vidíš, tak udělal. " promluvil vysoký muž, který stál u vchodových dveří. Vedle něj stál o něco menší muž, možná ještě kluk.
,, Říkal jsem ti přece, že peníze vydělám. " těch dvou jsem si nevšímal a jen dál mluvil ke svému otci. ,, A pokud se nepletu, tak jsme měli dost peněz. Kde teda jsou ? "
,, Tvůj otec je prohrál. " promluvil zase ten vysoký muž. Ani nedal prostor mému otci. ,, Ty peníze patřily nám, ale tvůj otec je raději prohrál v kartách. " upřesnil situaci, kvůli které jsme teď tady.
,, Ale proč chcete mě ? " nechápal jsem.
,, Tvůj otec nám slíbil, že nám tě dá, pokud peníze nepřinese do měsíce. " řekl mi menší z nich. ,, Žádné nám nepřinesl, a tak jsme tady. " ušklíbl se na mě.
,, Víš, on je znova prohrál. " dodal vysoký.
Vykulil jsem oči. ,, To není pravda. "
,, Ale je. " přišel ke mně menší. ,, A teď si náš. " chytil mě za ruku a táhl ven z domu.
Začal jsem se vzpírat, protože jsem s nimi nechtěl, vždyť je ani vůbec neznám, ale ten vyšší z nich mě chytil kolem pasu a hodil mě do auta.
,, U nás se už na tebe těší. " oznámil mi menší. ,, Tak doufám, že se budeš chovat slušně. "
Nic jsem neřekl. Nevěděl jsem totiž, co na to říct.
,, Chci slyšet odpověď. " zavrčel po mně menší.
,, Ehm... " zasekl jsem se. ,, Ano, budu se chovat slušně. "
,, Hodný kluk. " poplácal mě po hlavě, jak kdybych byl jeho pes.
,, Jakmile dojedeme, všichni se ti představíme, a pak si ujasníme pár pravidel. " pověděl vyšší a já jen přikývl.
,, Neříkal jsem ti, že máš mluvit ? " nadzvedl obočí menší.
,, Jo, pardon. " letmo jsem koukl na většího. ,, Dobře. " bylo jediné, co jsem řekl. Opravdu netuším, co jiného bych měl na to odpovědět.
,, Však ty se všechno naučíš. " zamumlal si větší pro sebe.
Na místo jsme dorazili asi tak o hodinu později. Musím uznat, že to byla vážně dlouhá cesta...
Všichni tři jsme vystoupili a mně se tak naskytl pohled na obrovský dům.
,, Líbí ? " zeptal se mě vyšší.
,, Ano. " odpověděl jsem a stále zíral na dům.
,, Ovšem, že se mu bude líbit. " promluvil menší. ,, Vždyť nic takového nikdy v životě neviděl. " uchechtl se, a jako první šel ke dveřím.
Má pravdu... Od malička znám jenom nás malinký baráček, ve kterém nikdy nic moc nebylo.
,, Pojď. " vyšší mě chytil za paži a společně jsme šli do domu.
Když jsem přešel přes práh, lehce jsem se vyděsil. Bylo tu až moc kluků, soudě podle vzhledu, starších než já.
,, To je on ? " zeptal se červenovlasý a přišel ke mně blíž. ,, Vypadá mladě. "
,, Taky, že je. " promluvil vysoký muž, který mě stále držel za paži.
,, Už ho můžeš pustit, Johnny. " pověděl mu červenovlasý.
Johnny ? Tak už vím první jméno.
Johnny tak učinil a stoupl si k ostatním, kteří mě jenom tiše sledovali, až jsem z toho dostal husí kůži.
,, Představíš nám ? " nadzvedl obočí červenovlásek.
,, A-ano. " trochu jsem se zakoktal, nad čímž se ostatní zasmáli. ,, Moje jméno je Lee Donghyuck, ale mamka mi říkávala Haechan, a je mi osmnáct. "
,, Říkali jste, že je mladý, ale že až takhle ? " ozval se někdo z kluků/mužů.
,, Tak to asi budeš nezkušený, že ? " zeptal se mě červenovlásek, který stál pořád u mě.
,, Nejspíš ano ? " nebyl jsem si tak úplně jistý, co slovem " nezkušený " myslí.
,, Nejspíš ? " podivil se. ,, Ty to nevíš ? " uchechtl se.
,, Je mi líto, ale tak nějak nerozumím. " sklopil jsem pohled.
Uslyšel jsem, jak se ostatní opět zasmáli.
Bože, tohle je tak trapné...
,, Myslím tím, jestli jsi pořád panic. " vysvětlil mi muž přede mnou.
Nad jeho vysvětlením jsem začervenal.
,, Ano, jsem. " přiznal jsem.
,, Vy jste se vážně překonali. " otočil se na někoho s kluků/mužů.
Zajímalo by mě, proč to chtěl vědět. Vždyť je přeci jendo jestli jsem nebo nejsem panic, ne ?
,, No... " červenovlasý se otočil zase ke mně. ,, Je čas, abychom se představili mi. " chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych na něj viděl. ,, Poté ti povíme naše pravidla a tresty, když nějaké pravidlo porušíš. " usmál se.
Ale v jeho úsměvů bylo něco... Něco strašidelného až temného.
Jakmile jsem znal všechny jménem a zjistil jsem, co mě čeká, když nedodržím pravidla, mě Jungwoo provedl po celém domě, a pak mě zavedl do mého pokoje.
,, Tohle je od teď tvůj pokoj, ale myslím, že v něm většinu času nebudeš. " sjel mě pohledem.
Sice jsem nevěděl, co tím myslí, ale z jeho pohledu mi došlo, že určitě nic dobrého.
,, Tady máš skříň, i když jak vidím, tak s sebou nic nemáš. " ukázal na skříň. ,, To budeme muset spravit. " poznamenal.
,, Dobře. " přikývl jsem.
,, Nechám tě tu pár minut, pak pri tebe zase přijdu. " oznámil a odešel.
Já si lehl na postel a začal brečet.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤ Zdravím ♡
Jsem zpět s novýmpříběhem ! Tentokráttakovénetradiční, ale i tak doufám, že se příběh bude líbit 😊
Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtenípokračovat ♡