krev není vše III. | hp ✔

Hodina OPČM

Byl tu sedmí a zároveň poslední ročník, musela jsem se už připravovat na OVCE, protože klepali na dveře.

Tento rok se k nám připojila nová učitelka, která byla celá v růžovém. Jmenovala se Umbridgeová a měla nás učit OPČM.

Samozřejmě jsme jí měli hned první den, první hodinu.

„Jmenuji se proferoska Dolores Umbridgeová a letos Vás budu učit obranu proti černé magii” začala sladce vykládat a chodila po třídě.

„V mých hodinách nebudete potřebovat hůlky, můžete je nyní odložit stranou” celá třída zůstala zírat s otevřenou pusou.

„Co?!” vydali ze sebe snad všichni přítomní, včetně mě.

„Ministerstvo je toho názoru, že vám stačí pouze teoretická část, alespoň se Vám nic nestane” sladce se na nás zazubila.

„Ale-”

„Studenti v mých hodinách se přihlásí než promluví!” okřikla mě, ihned má ruka vyrazila nahoru. „Prosím slečno.. ”

„Blacková” doplnila jsem ji, ona se přestala usmívat, ale za to mě poslouchala. „Ale k čemu nám to bude tam venku, když kouzla nebudeme moct používat? Přece jenom je toto poslední ročník, kdy se můžeme ještě naučit bránit samy a tam venku nám bude k ničemu nějaká teorie”

„Ale prosímvás, kdo by asi chtěl ublížit někomu jako jste vy?” podívala se po nás všech.

„Hm.. no třeba lord Voldemort” řekli náraz Weasleyovi dvojčata a celá třída ztichla, nikdo si to nechtěl připustit, ale měl pravdu.

„No vskutku.... zřejmě máte nesprávné informace, ten o kom mluvíte není zpátky a ani nikdy nebude” řekla tak přesladle, že mě už začínali bolet zuby.

„A kdo asi zabil Cedrica Diggoryho?!” vykřikla jsem naštváním, celá třída se koukala na mě a na ní.

„Byla to tragická nehoda”

„Chcete říct, že jeho smrt byla nehoda?! Má matka měla kvůli tomu na ministerstvu hodně rušno a ona i pár lidí včetně mě, si myslí, že pán zla je zpět” byla jsem už dostatečně naštvaná.

„Vaše matka zřejmě vykládá hlouposti, zřejmě se na ministerstvu unavuje a poté plácá hlou-” přerušila jsem jí dřív, než to stihla odpovědět.

„Má matka, že plácá hlouposti?! Podívejte se na sebe! A nikdy už neurážejte mou matku, je to silná, krásná a bojující žena, kterou jen tak něco nerozhodí. Je mým příkladem a já jednám přesně tak, jak by jednala ona” s těmhle slovy jsem se sebrala a opustila místnost, nezapomněla jsem prasknout dveřmi. Věděla jsem, že matce do pár dní přijde sova o tom, co jsem řekla, ale nedokázala jsem to jenom tak poslouchat.