krev není vše III. | hp ✔

Vánoce

Po Vánočním plese následovali vánoční prázdniny a s nimi i konečně Vánoce.

Na prázdniny jsem jela domů, za mojí mamkou a řekla mi, že s námi stráví Vánoce i můj strýc Sirius.

Konečně se totiž, tak nějak v rámci možností usmířili. Ale když říkám, tak nějak, tak to myslím vážně.

„Cassiopero Beatrice Blacková!” zařvala na mě mamka ze zdola. Vyšla jsem z pokoje a šla ke schodišti, ze zdola na mě koukala mamky naštvaná hlava.

Byl to dost veliký dům, dost velký pro dva lidi. Byla tu celkem tma a chlad, ale nám se tu líbilo a byl to náš domov.

„Mami?” zeptala jsem se nervózně, vždycky když mě oslovila celým jménem, byl problém. Mé druhé jméno je po ní, chtěl to tak táta a já jsem za to ráda, protože Beatrice je fakt krásné jméno.

„Sirius tu bude každou chvíli a já jsem tě už před patnácti minutami volala, ať mi jdeš pomoct!” zařvala na mě, jenom jsem poraženě kývla a šla jí pomoct.

Má matka nebyla přísná, jenom chtěla abych měla slušné vychování. Já jsem se s ní ani často kvůli tomu nehádala, vyprávěla mi o jejím dětství a myslím, že to mé je rozhodně lepší.

Když jsme měli prostřeno, oddechli jsme si. Ten stůl byl opravdu velký, dalo by se říct, že obrovský.

„Baf” ozvalo se mamce u ucha a ona leknutím nadskočila ze země. Za ní stál muž, který měl dlouhé vlasy, milý výraz a modré pronikavé oči.

„Siriusi Orione Blacku! To jsou staré vtipy a sám si na ně dost starý!” ječela na něj a máchala rukama, on se však smál.

„Dráha Beatrice Blacková, ty jsi furt stejná” uvěznil jí v objetí, ona poté neochotně objetí opětovala.

„A ty musíš být Cassiopera” otočil se ke mě. „Jsi krásná jako matka, ale rysy Reguluse tam také máš” prohlížel si mě, jako nějaký obraz.

A měl pravdu, podle mamky jsem jako ona, mám pronikavé modré oči, bledou pleť, ale rysy mám po otci.

„Dobře, Siriusi, to by stačilo” přerušila ho v pozorování.

„Jenom jsem se díval na tvou krásnou dceru” poznamenal a hned na to na mě mrknul.

„Naší, Siriusi, Mojí a Regulovu” odvětila a on sklopil hlavu, mamka mi vždy vyprávěla o tom, jak se ty dva neměli rádi, a když zjistil, že si mamka vzala jeho bratra, tak byl maximálně naštvaný. Myslím, že kdyby nebyl mrtvý, už by ho zabil.

„Samozřejmě, Beatrice” odpověděl suše a oba se následujících několik minut věnovali jenom samy sobě. Mamka připravovala stůl k večeři a Sirius cosi hledal u nás v komoře.

Když oba vykonali to co potřebovali, začala večeře. Nejprve jsme si, ale připili, Sirius mi chtěl nalít víno, samozřejmě se tam ještě pár minut s ní hádal.

Nakonec tedy připustil, že bych to ještě pít neměla, ale když se mamka nedívala, nalil mi. Poté jsme si připili a on na mě vítězně mrkl.

Vánoce jsem si užila, a konečně jsem poznala někoho dalšího z mé rodiny. Sirius byl skvělý, ale podle mé mamky jenom dospěl a ve škole byl úplně jiný.