krev není vše III. | hp ✔

Čas smutku

„Neboj se, budete si určitě rozumět” promluvila jsem na svého snoubence. Bylo 10. Května 2000, nějaká ta doba už od bitvy o Bradavice uběhla a já si mezitím našla přítele, se kterým se budu vdávat a budeme spolu čekat miminko.

Svou matku jsem navštěvovala dost často a ona o něm věděla, proto mi přišla skvělá doba je seznámit a hned jí to oznámit.

„Doufám, podle tvého vyprávění to musí být skvělá žena” odpověděl Alexan, můj nastávající. Patří do čistokrevné, kouzelnické rodiny Kingů, takže budu Kingová... co víc si přát?

„Ano to je” usmála jsem se a zaklepala na velké, mohutné dveře. Když se odezva neozývala, tak jsem zaklepala ještě jednou. Nic se nestalo, zamračila jsem se a vzala za kliku. Bylo odemčeno.

„Někdo sem musel přijít, matka vždy zamykala” oba jsme si vyměnili zamračené pohledy a vstoupili dovnitř.

To, co jsem tam viděla, mi vyrazilo dech.

Ležela tam na zemi, s otevřenýma očima, prázdným výrazem a nedýchala. Byla mrtvá...

Ihned jsem se sklonila k jejími mrtvému tělu a začala nekontrolovaně brečet, nic na světě by mě nezastavilo. Ani můj přítel, který byl hned vedle mě a něco mumlal, jenomže jsem ho vůbec nevnímala.

Byla pro mě vším, byla to má matka, žena která mě přiměla věřit, že i ženy mohou vítězit, naučila mě milovat. Byl to můj anděl strážný a vlastně celý můj svět....

****

„Sešli jsme se dnes, abychom ucitili památku jedné skvělé ženy, kterou jsme všichni tak moc milovali” mluvil na pohřbu Artur Weasley.

Všichni co tu byli, pro ní moc znamenali. Byla jsem tu já, můj snoubenec, rodina Weasleyových, učitelé ze školy Bradavic, Harry Potter, Hermiona Grangerová, Ron Weasley, Andromeda Tonksová a spoustu lidí, kteří ještě zbyli. Dokonce se tu nacházela i Narcissa Malfoyová a Draco Malfoy. Nevěděla jsem co tu zrovna oni dělali, ale podle vyprávění mé matky to byli dříve nejlepší kamarádky. Hodně jsem se divila, že tu nebyl Lucius - její bratr.

Všichni se neubránili slzám, všichni jí milovali takovou jaká byla. Kdyby nebyli mrtvý, jistě by se tu nacházeli i Sirius Black, Lily a James Potterovi, Remus Lupim a Nymphadora, Severus Snape, Albus Brumbál, táta a dost možná i Peter Pettigrew.

„Merlin jí žehnej, žena která vychovala úžasnou dceru Cassioperu, která se bude brát. Škoda, že už se toho nedožila. Nyní může být se svými přáteli snad už na lepším místě, nikdy na tebe nezapomeneme, Beatrice, nikdy” dořekl a všichni se vydali k rakvi, kde už má maminka ležela.

Vypadala, jako kdyby spala. Akorát se její oči už nikdy neotevřou a propadla věčnému spánku.

„Pane Weasley, mohu se zeptat, zda ministerstvo už na něco přišlo?” šla jsem se ho hned zeptat.

„Cassiopero, bohužel nemáme moc nových věcí, jenom jednu a dost důležitou” promluvil vážně. „Nezabila se sama a rozhodně nezemřela přirozenou smrtí, někdo jí zabil” hleděla jsem na něj a v hlavě se promítala kdo to tak mohl být.

Možná na to jednoho dne přijdu, a pomstím svou matku.