krev není vše III. | hp ✔

Poprvé v Bradavicích

Nastal ten velký den, den kdy už mi bylo jedenáct a dostala jsem dopis z Bradavic. V ten den jsem to nevěděla, nevěděla jsem, že jsem kouzelnice. Má matka mi to oznámila až v ten den.

Byla jsem na nástupišti 9¾ a chystala jsem se nastoupit do vlaku, někdo do mě ale vrazil.

Byl to nějaký kluk se zrzavými vlasy a vedle něj byl nějaký kluk, který byl úplně stejný jako on.

„Promiň, já tě neviděl" slušně se omluvil a já se usmála.

„To je v pohodě"

„Mimochodem, já jsem Fred, Fred Weasley a tohle je můj brácha George" podal mi ruku a následně i ten druhý.

„Casiopera Blacková" oba se s údivem podívali.

„Ty jsi dcera Siriuse Blacka?" zeptal se George, teda doufám, že to byl George...

„Ne, tedy já to nevím jistě, má matka o příbuzných nemluví" sklopila jsem hlavu.

„To nevadí, nebudeme tě soudit podle jména" prohodil Fred a mě to potěšilo.

„Nechceš si sednout s náma?" zeptal se George, Fred se tázavě podíval. Když jsem přikývla, tak se oba rozzářili a už jsme mířili do vlaku.

Sedli jsme si do volného kupé a začali si povídat o všem možném. Nejprve mi vyprávěli o sobě, o rodičích a jejich dalších pěti sourozencích. Divila jsem se, že měli tolik dětí, i když já sama bych chtěla sourozence.

„A co ty?" zeptal se George.

„Co tvoji sourozenci" doplnil ho druhý.

„Já žádné nemám, a pokud bych chtěla, tak by mi to matka neřekla" koukla jsem se z okna.

„Ta tvá matka zní jako nějaká..." Fred to raději nedokončil, byla jsem ráda, protože jsem ho přerušila.

„Ne, ne, ne. Ona taková vůbec není, je to skvělá máma, akorát je furt smutná a o rodině nemluví, má proto svoje důvody" oba chápavě přikývli.

„Jak se to přesně jmenuje?" zeptal se Fred.

„Beatrice Blacková, za svobodna myslím Malfoyová" odpověděla jsem podle zdrojů své matky.

„Už vím kdo to je" pronesli sborově.

„Pracuje na ministerstvu, říkal nám o ní táta, on tam taky pracuje" vysvětlil George.

„Je to prej skvělá ženská, ale jak už jsi říkala, často smutná" doplnil ho Fred.

„Je smutná protože táta zemřel" odpověděla jsem bez váhání, ani mi v tu dobu nedošlo, že jim mohlo dojít kdo to je.

„To nás mrzí" odpověděli náraz, po zbytek cesty jsme se bavili o dalších věcech, než jsme byli na místě.

„Prváci za mnou!" křičel nějaký muž, který vypadal jako hora, nejspíš obr nebo tak něco.

„No nekecej, ty musíš bejt dcera Beatrice Malfo... Blackový, že?" vydal ze sebe muž, pouze jsem přikývla. „Tuhle tvář bych poznal všude, trochu se podobáš i svému otci. Jsem Hagrid, klíčník a šafář v Bradavicích"

„Casiopera Blacková" potřásli jsme si rukou a pak už jsme se vydali k loďkám, které vedli k hradu.

Mamka nekecala když říkala, že Bradavický hrad je krásný.

Když jsme vystoupili, dovedli nás na chodbu a tam na nás čekala nějaká paní se špičatým kloboukem.

Byla to profesorka McGonagallová, o té mi mamka též říkala. Byla čas od času přísná, ale také se s ní dalo vycházet.

Povídala nám také o kolejích. Nejvíce jsem se zarazila u Zmijozelu, tam chodila má matka a podle jejího vyprávění - ze kterého jsem se stejně moc nedozvěděla - Blackovi chodí po staletí do Zmijozelu.

Ale také u Nebelvíru, tam chodil jenom jeden Black a ten byl vyděděn za zradu. Ale matka mi řekla, že můžu být v jakékoli koleji, že jí to je jedno, podle ní kolej neurčuje charakter.

Vstoupili jsme do velké síně, která byla slavnostně vyzdobená. U učitelského stolu jsem spatřila může, který měl šedé vousy až Merlin ví kam a půlměsíčkové brýle, to musel být Brumbál. O něm jsem taky mnoho slyšela, ale to asi každý.

A také se tam nacházel chlap, co měl mastné, černé, dlouhé vlasy a všechny probodával přísným pohledem. To musel být Srab... eh Severus Snape, o něm jsem ale neslyšela pozitivní věci.

„Teď budu říkat vaše jména, až vás vyvolám, přijdete sem a já vám položím na hlavu moudrý klobouk" řekla McGonagalová a vytáhla pergamen.

„Fred Weasley" moudrý klobouk ho zařadil do Nebelvíru, stejně jako jeho bratra. Po pár dalších studentech jsem přišla na řadu já.

„Casiopera Blacková" po vyslovení, se po síni rozléhalo šuškaní studentů, i ředitel a Snape se zvláštně podívali.

„Nebelvír" byla jsem ráda, že jsem ve stejné koleji jako oba Weasleyovi, a mé matce to naštěstí nevadilo.