krev není vše III. | hp ✔

Zrcadlo z Erisedu

Byl tu můj třetí ročník, do prvního ročníku také nastoupil Harry Potter. Což byl syn Jamese a Lily Potterových, o kterých mi vyprávěla máma.

Jednoho dne jsem nemohla usnout, proto jsem se vydala projít na chodbu.

Procházela jsem nočními chodbami, ten hrad byl prostě krásný. Jednou si přeju stát prefektkou nebo primuskou, abych mohla každý večer obcházet ty chodby.

Najednou jsem uviděla nějakého kluka, jak sedí u nějakého zdrcadla. Neviděla jsem mu do obličeje, ale raději jsem ho šla varovat, aby se vrátil zpět na kolej, aby ho nechytil Filch.

„Měl by ses vrátit zpět na kolej, nebo tě tady chytí Filch" promluvila jsem na něj, vypadal jako prvák. Trochu leknutím nadskočil a poté se na mne podíval.

„Já-já, nechci. V tom zrcadlu vidím své rodiče a já je nikdy nepoznal" mluvil a mluvil, já jsem se hlavně zaměřovala na to, kde jsem ho viděla.

„Ty jsi Harry Potter, že?" rozzářil se mi obličej, jen kývl.
„Já jsem Cass, jakto že tam vidíš rodiče?" zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

„Nevím, podívej" odstoupil, abych si mohla stoupnout tam kam on. Ale jeho rodiče jsem tam bohužel neviděla...

„Myslím, že tvoji rodiče nevypadají jako ty moji" řekla jsem s pohledem furt upřený na obraz v zrcadle. Byla tam má matka a hned vedle ní táta, usmívali se na mě.

Brumbál nám později vysvětlil, že se jedná o zrcadlo z Erisedu. Vidíme v něm to, co si přejeme nejvíc. Proto tam Harry viděl své rodiče, protože je nikdy nepoznal a chtěl je alespoň vidět.

Já jsem tam viděla své rodiče, protože jsem si je přála vidět spolu, spolu a šťastné. Máma se skoro nikdy neusmívala a pokud ano, nebyla šťastná a proto jsem je viděla v tom zrcadle.

A to byl den, kdy jsem poznala Harryho Pottera.

zdravím kulíšci

tohle je jedna z mých oblíbených kapitol <3 přijde mi strašně krásná a zároveň smutná, hlavně v tom smyslu, že vlastně cass nikdy nepoznala svého tátu 🥺 a taky jsem si strašně užila její psaní <3

no nic, uvidíme se u další kapitoly

adios amigos 👋🏻