Láska v sexu [Yaoi] (Done)

Restaurace rodičů

Eh? Zmateně jsem koukl, ale pak se uchechtl a vyšel. Zavřel jsem dveře a zamkl. Přišel jsem k autu. Otevřel jsem mu dveře jako gentleman.

Poděkoval jsem, zkontroloval sedačku jestli na ni něco není, abych to případně uklidil a pak se posadil.

Nasedl jsem a zabouchl. Rozjel jsem se. Tak dobrý. ,,Takže co bych měl říkat o tobě?" Optám se ho. ,,Jakože, když se budou ptát na Kara."

„Utekl? Přejelo ho auto? Nevím, stejně myslím, že se o mě nebudou zajímat." Pokrčil jsem rameny.

Zakuckám se. Jak jako, že mám říct, že ho přejelo auto? Cože? Okey... Tak to vezmu po svém. ,,Dobře." Zamumlám a jedu dál. Po pár minutách jsem zaparkoval před restaurací, kterou vlastní Karo matka a sestra. Vylezl jsem a hned obešel auto, kdy jsem mu otevřel dveře od auta. ,,Madam "

„ Děkuji ti." Usmál jsem se a podíval se na restauraci mého otce, kde pracuje zbytek mé famílie. Při prvním pohledu jsem se zarazil, jelikož to vypadalo úplně jinak než dříve. Taková více dráha restaurace. „Jsi si jistý, že jsme tu správně?"

,,Jo?" Zabouchl jsem a zamkl auto. Rozhlédl jsem se. ,,Jsme tu správně." Chytnu ho kolem pasu a rozejdu se dovnitř. Prvně já vejdu a pak nechám pro něj otevřené dveře, které držím.

Slabě jsem se usmál. Je celkem vtipné, jak se teď chová. Je to takové i roztomile. Počkal jsem na něj, abych se ho mohl chytit. Vypadalo to tu zcela jinak a docela mě to i mrzelo. Už to nebylo takové rodinné, ale spíše pro výše postavené.

Objal jsem ho opět kolem pasu a šel k volnému stolu. ,,To mě pěkně zneužili." Uchechtnu se. Kdybych nenapsal tamtu blbost, tak by taková restaurace nebyla.

„Jo, já vím. Celý oni a tys jim naletěl. Ostatní se na tu restauraci hodně rychle vykašlali, ale tys jim ještě pomáhal. " Povzdechl jsem si a po kroutil hlavou. Moje rodina vždy prahla po penězích.

,,Tssss. Hele. Tys mě zblbnul. Svoji krásou." Zabručím a pustím ho. Vezmu židli a odsunu. ,,Posaď se, zlato." Usměju se.

Moje tváře nabrali rudou barvu. Tohle bylo hodně hezké. Posadil jsem se a jako vždy poděkoval.

Zasunul jsem jeho židli, kde seděl a sedl jsem si naproti němu. Vydechnu a rozhlédnu se. ,,Předtím to tu vypadalo líp." Zamumlám.

„Taky si myslím. Teď je tu hodně světla a hodně bílý. Já nerad bílou. " Prohrábl jsem si vlasy.

,,Já docela jo. Teda maximálně bílé oblečení." Zamumlám. Kdy nám dají jídelní lístky k sakru?! To jsme tak neviditelný???

Lístky nám donesli za celkem dlouhou chvíli. Jelikož jsem tu byl, ale za ženu tak jsem ceny neměl v lístku. Celkem zamrzí, když chce člověk zjistit, jak moc je tu draho.

Koukám, co tu vše mají. Oh, bože. Ty ceny. Uchechtnu se. Jako nevadí mi to, ale dost to přehání. ,,Pěkně to tu zdražily panečku."

„Uka." Natáhl jsem k němu ruku a čekal až mi lístek předá.

Dám mu lístek do ruk. ,,Ne nadarmo se říká, že jsou ženy vychcané." A dosti velké svině. Teda většina žen jsou svině.

„Ne všechny. Je to umění, které musíš plně ovládat jinak nezmůžeš nic." Otevřel jsem lístek a málem mě trefil šlak! „Asi půjdeme pryč!"  Tohle je šílené!!

,,Nenene. Prachů mám dost." Uchechtnu se. ,,A pak bychom už neměli čas se na obědvat." Zamumlám. ,,Tak si vybírej." Vezmu si ten jeho jídelní lístek bez cenovky. To by neměly takhle dělat. Vybírám si, co si dám k jídlu.

„Není tu můj oblíbený kebab, který tu byl." Postěžuju si. „Dám si ty ústřice v omáčce. " Povzdechl jsem si nakonec. Stejně je to všechno dráhy.

Pokývu hlavou. ,,Tak pak si můžeme najít nějakou jinačí restauraci, kde by ti chutnal kebab." Odložím jídelní lístek. ,,Já si objednám Onigiri a špagety." Vím, že je to hrůzo strašná kombinace, ale mám chuť na oboje.

„To tady mají? " Povytáhl jsem obočí. Divím se, že špagety tu mají stále, ale můj kebab ne.

,,Onigiri je dost dobrý a špagety jsou i klidně v nejlepších restauracích. Nemusí být to zrovna obyčejné jídlo." Zamumlám.

Tss, co si to dovolují. Nakonec přišla číšnice ala moje sestra, aby si zapsala naší objednávku.

Řeknu naší objednávku a vzala nám jídelní lístky. Kouknu na Karo. Nic jeho sestra neřekne? Oh, bože... Chudák Karo. Má totálně k ničemu svou rodinu.

Nic jsem neříkal a jen koukal do stolu. Stejně nikomu nechybím. Na rok jsem tu nebyl a už je to jako bych neexistoval.

Kouknu na Karo a chytnu ho za ruku. Stisknu jeho ruku a pousměju se na něj. ,,Nic si z toho nedělej."

„Asi bych už měl být zvyklý." Zašeptal jsem si hodně potichu tak, aby to nikdo neslyšel a jen čekal na své objednané jídlo. Byla celkem pravda, že mi to zkazilo náladu, ale co se dá dělat, moje rodina se nikdy nezmění.

Hladil jsem ho něžně po ruce. Chudák... Takovou rodinu by si nezasloužil. Povzdechnu si a konečně nám přinesli to jídlo. Začnu tedy jíst, kdy jsem už musel pustit jeho ruku.

Pustil jsem se do svých ústřic a musím říct, že na to jak tu je draho, to měli taky pěkně hnusný. Bylo to rozvařený a chutnalo to jako plášť.

Po tak dvaceti minutách jsem dojedl. ,,Určitě by byli lepší, kdyby jsi to vařil ty." Ty špagety nebyli vůbec dobré. Fuj... Tady už nikdy nebudu jíst.

Musel jsem se ušklíbnout. „Doma ti pak uvařím." Poslal jsem mu vzdušnou pusu. „Hmm, mohl by si ztropit scénu." Začal jsem se smát.

,,Já? Proč já? Jakože říct, že je to jídlo nejhnusnější? Že by to dokonce někdo uvařil líp než ty dvě? Nebo co?" Uchechtnu se.

„Třeba." Smál jsem se dál. Nebo, že bych pohoršil já tuto maškarádu? Přece ji mají díky mně.