Bylo horké, letní odpoledne a Louis si dlaní poklepával o volant do rytmu Someone New od Hoziera. Lehký vzduch mu čechral vlasy, s jejichž účesem se ráno dělal hodnou chvíli. Teď se však nestaral o nic jiného, než se dostat co nejrychleji domů a možná i v jeho pracovním oděvu skočit do bazénu. Na semaforech si bílou košili rozepnul, na dalších si ji svlékl úplně. Z celé své duše teď záviděl svému příteli, že má tento týden volno, protože jim v práci na záchodech někdo přepálil vodovodní trubku. A nejspíše to byl jeden z těch chuligánů, co o patro výš chodí s rodiči do poradny.
Louis konečně zaparkoval na příjezdové cestě k jejich garáži. Musel projít přes dům, tak alespoň ze sebe shodil tmavé kalhoty, které se mu nepříjemně lepily na pokožku. Přes kuchyň se dostal prosklenými dveřmi na zastřešenou terasu, kde byl příjemný stín a průvan. Jeho přítel ležel na lehátku vprostřed zahrady a vystavoval slunci svá nádherná andělská křídla, která se pyšnila rozpětím tří a půl metru. Louis se opřel o rám dveří a sledoval, jak si Niall nerušeně užívá slunečních paprsků. Občas křídly mávl, aby rozproudil vzduch kolem něj a ochladil tak potící se záda.
Louis se rozhodl, že Nialla trošku vyleká, a tak se v tichosti postavil vedle něj a co nejhlasitěji zapištěl. Niall se polekaně posadil a křídla složil, ale stejně mu to nebylo nic platné. Všemi zbrklými pohyby, které udělal, si natáhl sval v lýtku a z nosu si shodil sluneční brýle, na které se mu pro změnu podařilo sednout. Jeho vypečený přítel, jenž musel být vysokou teplotou v kanceláři a nedodržováním pitného režimu pořádně ovlivněn, se rozesmál na celé sousedství, až se i z vedlejšího pozemku ozvalo pár nadávek.
„Louisi! Ty blbečku!" vykřikl Niall, mnouc si bolavý sval. „Co tě to napadlo?" Louisovi chvíli trvalo, než se přestal smát. Dokonce si i utíral i slzy, které mu pod náporem smíchu vytryskly. „Já nevím, koho napadlo se tu vystavovat," odpověděl nakonec, stále se chichotaje.
„A já zase vím, koho napadlo pořídit si živý plot vysoký přes dva a půl metru. A pokud si dobře vzpomínám, zatím tu žádný hráč NBA nebo cirkusák chodící na chůdách nebydlí," zamračil se Niall a křídla opět vystavil slunečním paprskům. „Anyway, kdybys byl doma, nikdy bys mi nedovolil se takhle opalovat. A taky nemáš nejmenší tušení, jak se tady," Niall si sáhl mezi lopatky nad místo, odkud vyrůstali křídla, „potím." Louis se opět uchechtl a vzal svého andílka do náruče, obdarovávaje jeho rty sladkými polibky, které Louise rozpálily i zchladily zároveň, protože Niall od rána usrkával ledový čaj. Rty od sebe odpojili v momentě, kdy Louis svého přítele posadil na okraj bazénu, protože Niall zapištěl. Nečekal, že s ním Lou půjde do bazénu. Vždy se koupání s křídly vyhýbal, protože se pak cítil jako zmoklá slepice, doslovně. Louis se posadil za něj možná proto, že Niall ho hezky ovíval. Ale to by nebyl Lou, kdyby nesáhl na jeho citlivé místečko mezi křídly. Ni otevřel ústa v němém výkřiku a snažil se nedat na sobě nic znát, ale Louis znal jeho slabiny až moc dobře. Ukazovákem a prostředníkem vyvíjel na ono místečko, které se tvářilo jako druhá prostata, respektive bylo ještě citlivější, tlak. Pro bylo tak těžké odolávat tomu úžasnému pocitu, který mu vařil krev. Slast mu prostupovala tělem od špiček prstů na nohách až po konečky vlasů a v penisu mu bolestně cukalo.
„Copak, andílku?" Ten Louisův pobavený tón hlasu Nialla znepokojoval. Lou si s ním hrál, trápil ho, zatímco on se pokoušel nevydávat žádný zvuk. Nikdo nikdy by mu nijakým způsobem nedopřál větší potěšení. Nikdo se nemusel věnovat jeho penisu nebo prostatě ani ho líbat na krku nebo laskat bradavky, aby tu umíral vzrušením. Louis znenadání na ono místečko zatlačil. Niall se musel zahryznout do zápěstí, ale i tak mu z hrdla uniklo zmožené zakňučení. Nenáviděl se za to. Mohl by být na Louise sebevíc naštvaný, ale jemu by stačilo dotknout se Niallova místečka, a on by okamžitě roztál. Nevydržel by to. To byla, je i bude jeho nejslabší stránka. Pocítil Louisovy rty na svém zátylku a ten naopak cítil vařící se krev pod horkou pokožkou. Ale Louis putoval svými rty níž a níž. Nosem se zabořil do peří, které vonělo jako oceán, a ty dva hebké polštářky přitiskl na Niallovo místečko.
„Uh, fu-, fuck!"
Niall nikdy nic takového necítil. Před očima měl tmu. Po pokožce mu stékal studený pot. Křídla se mu třepotala. Celé tělo měl v té nejúžasnější křeči, kterou člověk může zažít. A zvuk, vycházející z jeho úst, byl tou nejsladší písni pro Louisovy uši. Jestli Niall nikdy nezažil lepší orgasmus, tak Louis nikdy neslyšel nic krásnějšího.
