Light page of the prison [CZ Larry Stylinson]

X.

Louis

„Co jsem ti o tom zlobení řekl, Loui?“ Polkl jsem a on mi zmáčkl silně zadek, čímž jsem byl lehce donucen zaklonit hlavu. „Věděl jsem, že se ti to bude líbit.“ skousl si ret a přisál se mi na krk.

Ve chvíli, kdy mi dokončil cucflek, kterým si mě zřejmě podepsal a který bude zřejmě dost dlouho vidět, se naštěstí zpátky rozsvítilo. Pustil m zadek a odtáhl se s úsměvem na tváři. Ještě mi pohledem i prstem přejel po znaménku nacházejícím se a mém krku.

„Jsi můj Louisi. Jsi můj a nikoho jiného, rozumíš?!“ zašeptal mi do ucha výhružně. Všude po těle mi naskočila husí kůže. Nevím, proč začínal jsem pociťovat to, že se mi to i… libí? Vydechl jsem a přikývl. „Slova, babe.“ otřel se svým rtem o můj ušní lalůček.

„A-ano.“

„Ano, co? Řekni to, kocourku.“ polkl jsem. Jasně, donutím mě to říct. Jak nečekané.

„J-jsem tvůj, j-jen tvůj, Harry.“ vydechl jsem a otevřel oči. Jeho smaragdové oči už nebyly tak… hezké, pokud se to dalo říct. Byly plné chtíče.

„Tak si to pamatuj, kurvičko.“ vydechl mi do tváře a skousl si ret. Polkl jsem a sklopil pohled. Kurvičko?! Já mu dám kurvičku! Už už jsem chtěl něco říct, ale rozezněl se rozhlas. Proto jsem ho beze slov odvedl do cely, sundal pouta a zamkl ho.

Došel jsem do kanceláře a všichni na mě strhli pohledy. Doprdele, cucflek.

„Louisi, zrovna s tebou jsem chtěl mluvit. Všechno v pořádku?“

„Uhm, jo..“ rychle jsem si dal šátek na krk. „Jen mě začalo trochu bolet v krku, ale nebojte se, šéfe, dám si pozor, abych nikoho nenakazil.“

„No to bych ti taky radil. Co Harry?“

„Co by.. Vězeň.“

„Nemocný…“

„Počkat, jak nemocný? Já ho nenakazil. Zjistil jsem to před chvíli, co j-.“ byl jsem přerušen.

„Tiško, o nic nejde. Není nemocný jako takhle, nemusíš se bát. Má, má problém s ledvinami. A s tímhle jeho zdravotním stavem není moc dobré, aby tady přetrvával.“

„Takže?“ pokrčil jsem obočí. Popravdě se mi to přestávalo líbit.

„No, takže. Ty jsi jeho dozorce, a protože tady ve vězení v těchle podmínkách nemůže setrvávat, tak..“

„Ne, ke mně domů?!“ zhrozil jsem se. Po tom dnešku, co se stalo si ho mám vzít domů? No ti si ze mě..

„Ano, Louisi. Neboj se, budeš to mít placené tak, jako bys byl tady v práci, dokonce i lépe, poněvadž on bude u tebe jíst, spát, mýt se. Takže.. jídlo ti budeme jednou týdně přivážet společně s léky pro Harryho a doktorem, který vyšetří jeho zdravotní stav.“

„Oh, úžasné. A.. a na jak dlouho to vidíte, šéfe?“

„Půl roku nejméně, je možné, že se to protáhne až na celý trest. Uvidí se, jak na tom bude.“ A kurva. Celých deset let by setrval u mě? Ne, to je blbost. To už já dříve dám výpověď. Už jen den s ním… Oh my god. Co jsem komu udělal.

„Fajn, fajn. Dobře. Stejně není ani jiná možnost.“ jen přikývl. „Jdu si sbalit věci, když tady teď půl roku nebudu muset. Harryho počkám venku.“

„Al-.“

„Ne, alespoň v tomhle mi prosím vyhovíte.  Prostě ho počkám venku. Bude mít na rukách pouta a ty za zády.“ Jen přikývl. Přikývnutí jsem mu oplatil a odešel jsem se sbalit. Kurva. Po tomhle, co se stalo, se ho začínám bát.. i když, Louisi, no tak. Přiznej si to. Je to kurva sexy bastard. Hodně sexy bastard. A přiznej si to. To, jak s tebou zacházel dneska při výpadku.. Ještě že ti neviděl do rozkroku, ty idiote, Kurva.

Sbalil jsem se a čekal na něj.

Harry

To je ta nejlepší zpráva na světě, kurva. Harolde. Dneska jsi měl takové štěstí. Štěstí na druhou. První ti do očí řekne, že je jen a jen tvůj, a pak u něj budeš minimálně půl roku. Krásně si ho vycvičím. Je můj, majetek Harryho Edwarda Stylese. Jo. Šíleně dobrý pocit.

Ruky mi dali do pout za záda. Tohle si ještě Tomlinson odskáče, možná až bolestivě. Uvidí, jaké to je.

Přišel jsem za ním k autu. Netypoval bych jej na BMW, ale nevadí. Taky bych neřekl, že by se mi někdy podřídil, ba, že budu mít tak kurevsky sexy osobu ve svém osobním vlastnictví. Pomohli mi si sednou vedle něj, ještě mi uložili tašky do kufru, Tomlinsonovi řekli pár informací o mě a mé nemoci, která je mi tím obrovským štěstím, a nasedl zpátky.

„Ten. Šátek. Dolů.“ zavrčel jsem. Podíval se na mě a pozvedl obočí.

„A to jako proč?“ Moc si věřil ,hošánek, jen díky tomu, že jsem měl ty zatracené pouta a ruce za zády.

„Jsi kurva můj, mě budeš poslouchat!!“ skoro jsem zařval, čímž jsem ho odzbrojil. Polkl a byl na něm poznat strach. Usmál jsem se, když si sundal šátek. „Vidíš, že umíš být i hodná kurvička. A teď mi sundáš ty pouta!“

„Ne.“

„Prosím?!“

„N-ne.“ Tohle už bylo za velké nejistoty v hlase.

„Okamžitě mi je sundej, ty děvko! Vzpomeň si, kdo tady dává rozkazy!“ zavrčel jsem. Polkl, vytáhl klíč a sundal mi je. Usmál jsem se, promnul jsem si ruce a oddechl si. „Jedeme. Ať tě stihnu ještě dneska potrestat. A pamatuj, že spíme společně, v jedné ložnici!“

„D-dobře, H-harry.“ polkl a vyjel. Přemýšlel jsem nad tím oslovením, že bych ho změnil na ‘pane‘ nebo něco v tom smyslu, ale uvidíme, jak si ho zkrotím. Když poslouchat bude, nebudu to měnit. No, snad taky poslouchat bude. Když ne.. pozná zlou stránku Harryho Stylese. Samozřejmě ho nemůžu nějak moc týrat, ale mám vždycky měsíc na to, abych si ho vychoval a tak, než přijede kontrola. Asi mu před ní nechám pár dní volna, aby se psychicky uklidnil. Po pár týdnech si zvykne a snad bude poslouchat všechny rozkazy.

––––––––––––––––––
Takže, nadrzenci moji milí. Máte tady další díl. ❤❤ snad budete spokojeni. ☺☺ ještě abyste nebyli, nu což. Názor vám brát nemůžu.
A ano, tak trochu se to přibližuje BDSM. ☺☺ hadate správně. Všechno se mi převažuje do BDSM, ale omlouvám se. Já jsem na to ujeta, so.. ale u téhle povídky to byl záměr už od začátku. So..

S láskou vaše autorka Boobear, toužící po vlastníkovi jí samé.