XII.

2K 172 10
                                    

[POHLED LOUISE]

Začal jsem vařit oběd. Chvíli jsem přemýšlel, co udělám, ale nakonec jsem zvolil pizzu. Neříkám, že je to nějaké jednoduché jídlo, ale věřím, že mi snad sní všechno, co navařím. Přeci jen, ve vězení si moc nemohl vybírat, tak tady vlastně jednak bude moci a jednak je to tady snad rozhodně lepší, než tam. Já popravdě nevím, tam jsem nikdy nejedl. Hned první den jsem totiž dostal doporučení, abych si bral svoje jídlo. Že tam vaří hnusně..

Zavrtěl jsem hlavou a sedl si na půl hodiny na gauč, aby mi těsto trochu nakynulo. Díval jsem se na televizi, když z ničeho nic jsem ale vůbec nic neviděl. Začal jsem sebou škubat, ale jeho velké a silné, to především, ruce mě chytily a vyzvedly.

"H-harry, přestaň. Dělám nám oběd, pizzu." snažil jsem se mu vymanit z náruče, ale jak jsem se již zmínil, byl hold silnější. 

"O, pizzu. Za co jsem si jí zasloužil?" Nemusel jsem ho vidět, stačilo mi ho slyšet a domyslel jsem si na jeho tváři úšklebek. Ale co. Dělám oběd a tečka. Využil jsem toho, že mě drží za pas, sundal si šátek a nějak se opravdu nakonec vysvobodil z jeho objetí. Pádil jsem raději do kuchyně, kde jsem začal chystat věci na 2 pizzy, především rajčatovou omáčku. Ta trvala nejvíce, a alespoň to snad vypadalo, že jsem zaneprázdněn. 

"Mám hlad, a řekl bych, že ty taky. Takže asi tak nějak.." vydechl jsem. Jo, Loui. Začni mu odporovat. Kurva, vždyť ty jsi nad ním, ne on nad tebou. Žije u tebe. U TEBE! Takže by on měl poslouchat tebe, a ne ty jeho. To ano, ale když on mi tak šíleně nahání strach.. Kurva, Tomlinsone, vzchop se! Nejsi malé dítě... Takhle se se mnou hádalo podvědomí. Byl to tedy opravdu boj, jen si to přiznej.

"Louisi, Louisi. Ty víš, co jsem tam nahoře našel, že ano?" polkl jsem. Našel to, opravdu to našel. No, tak to našel. Doprdele, co se mi vůbec hrabal ve skříni?!

"Doprdele, co ses mi vůbec hrabal ve skříni?! Jsi normální, hrabat se cizímu člověku ve skříní?!" zařval jsem na něj. Ano, přesně tohle jsem potřeboval. Když jsem se mu však pořádně podíval do očí, zjistil jsem, že jsem asi měl fakt raději mlčet... Proč? Protože jsem v háji!

"Louisi, Louisi.." chodil okolo mě z ledovým hlasem a zuřivostí v očích. "Ty asi nevíš, co všechno už mám v plánu s tebou udělat, že ne?" Jen jsem polkl a zavrtěl hlavou. Usmál se a dal ruce okolo mě na linku tak, že já neměl možnost se do boku ani hnout. Jen dolů, popřípadě nahoru. Sledoval jsem jeho oči, které se mi začínaly méně a méně líbit. "A pořád si to jen a jen zhoršuješ.." vydechl nespokojeně a přiblížil se blíže k mému obličeji. "Víc a víc zhoršuješ.." zašeptal mi nebezpečně do rtů a pak mě na ně následně políbil.

Ten polibek byl opravdu zvláštní a já mu ho, vlastně ze strachu, raději opětoval. To, co jsem z něj cítil bylo opravdu zvláštní. Samozřejmě dominanci, ta byla jistá. Ale taky lačnost po tom. Připadalo mi, že naše rty do sebe zapadají, jako puzzle.. Ne, Louisi, nemysli na to. Pohyboval se proti těm mým polštářkům drsně a bral mi skoro všechen dech ze rtů. 

Po chvíli jsem ucítil jeho jazyk na mých zubech a pak jemné zatahání jeho zuby za můj spodní ret, což mě, ač neplánovaně, donutilo vzdychnout. Ucítil jsem, jak se pousmál a ihned mi do pusy vnikl jazyk. Začala tak trochu bitva našich jazyků, která pro mě, byla předem prohraná. 

Po chvíli, kdy nám už došel dech, se ode mě odtáhl. Já ho jen sledoval, s opravdu zvláštním pocitem. Líbali jsme se. Polibek dokáže říct o člověku a jeho náklonnosti hodně. Tady to bylo zcela jisté. Přivlastňoval si mé rty, jako by to bylo to poslední. Dominance tam možná byla až skoro přehnaně. 

Zavzdychal jsem a naklonil hlavu, když mě začal líbat na krku. Především když mi začal vytvářet další flíček, hned vedle toho, co už jsem měl dříve. 

V tu chvíli jsem zapomněl úplně na to, kdo to je. Opravdu. Prostě jsem se mu poddal, a hlasitě vzdychl jeho jméno přesně ve chvíli, kdy jeho ruce doputovaly k mému zadku a zmáčkly ho. V tu chvíli jsem zapomněl na to, že je to vrah, který si přesně takhle užije s obětí a pak jí bezcitně zabije. Vnímal jsem jen jeho obrovské ruce, které se pomalu dostávaly do mých kalhot a nahmatávaly můj vstup přes boxerky, a jeho rty, které lačně bloudily po krku a slíbávaly ho, jako by snad na něm byla šlehačka a on se mě snažil celého od ní očistit.

Ano, tak dokonale sem se cítil. Tak dokonale, jako už nikdy dříve. Třeba se to přesně po tomhle změní. Třeba bude stále dominantní, ale už jinak. Z troškou něhy.

Přesně takhle jsem ho vnímal.

"Hazz.." zasténal jsem a prohnul se v zádech, když nahmatal pod boxerkami můj vstup a jemně do mě vsunul první článek svého ukazováčku.

"Hodný kluk, krásně vzdychej jméno toho, kdo ti dělá tu rozkoš. Tak je to správně." šeptal mi do krku a jeho slova působily vibraci, což mě nutilo stále víc a víc vzdychat, občas jsem vypustil i nějakou nadávku. Prostě to nešlo, nenadávat. 

Cítil jsem jeho druhou ruku, která jela přes tepláky po stehně víš a víš, až doputovala k mému kamarádovi, kterému byly již boxerky malé a který tak moc žádal o uvolnění.

"Prosím.." zaškemral jsem.

"Oč prosíš?" zašeptal mi do ucha a skousl můj ušní lalůček.

"P-potřebuji tě.. Prosím.." vydechl jsem a nasál vzduch do plic. "P-potřebuji tě." sjel jsem rukou na tu jeho, která teď právě hladila můj rozkrok a zatlačil na ni ve snaze, způsobit si tak větší tření. Trochu jsem samozřejmě i proti němu přirazil.

"Hm, a zasloužíš si to?" 

"P-prosím.." tímhle mé šance mizely. 

"Snaž se udělat dokonalou pizzu, aby ses pak mohl uvolnit, koťátko." zašeptal mi smyslně do rtů a políbil mě, mačkajíc mojí erekci. Já až zmučeně zasténal.

Ještě mi věnoval pár polibků a pak se odtáhl. Já lapal po dechu a jen se na něj díval. 

Tohle bylo vážně dokonalé. Sakra Louisi, ty mu propadáš. Přesně tohle on samozřejmě chce. Třeba na tebe bude po tom milý, co ty víš..

_________________________________________________
Tak, koťátka (jako Harry :D :D ) jestli teda chcete ještě v pátek pokračování (možná i zítra) a tím pokračováním myslím samozřejmě S-E-X! Nějak jsem se rozvášnila a fakt dobře se do toho opřela... ♥ (myslím, že tady zase bude smrdět samochvála) Ale na tenhle díl jsem fakt dost pyšná. (a ještě jsem se ani nelíbala :D :D)

Takže, jestli něco chcete, chci vidět vaší aktivitu => KOMENTÁŘE.... ☺ ♥

Boobear

Light page of the prison [CZ Larry Stylinson]Kde žijí příběhy. Začni objevovat