Light page of the prison [CZ Larry Stylinson]

XIV.

After two month

[Louis]

Byly to opravdu zvláštní dva měsíce. Cítil jsem se s ním hodně nesvůj, ale jsem rád za to, jak to nakonec dopadlo. Ač se mi podařila jedna dosti důležitá věc vůči němu, i tak jsem velice rád, že to nakonec dopadlo přesně takhle. Že se zjistilo, že se nějakým nepochopitelným způsobem omylem přehodili vzorky krve a že zrovna Harry měl tuhle nemoc, ač ji v reálu vůbec nemá a ledviny má zdravé víc, než kdokoliv jiný. Ha, tohle je moc ironie, skoro nikdo nemá ledviny v pořádku, každý má na nic maličkou vadu, ale fajn. Ale prostě je Harry zdravý a nemusí být u mě doma! Což ale nemění nic na tom, že ho jsem nucen pořád odvádět z cely na oběd, na vyšetřovnu a tak dále. Za což jsem samozřejmě „strašně nadšený!". Kdo by taky nebyl, že jo?!

Ale netušil jsem, kde se to všechno ve mně vezme a že dokážu to, co jsem nakonec dokázal... Prostě a jednoduše jsem se mu u mě doma vzpíral. A nevím, jestli Harry zjistil, že to už nemá cenu, nebo ho to nebavilo. Niall tohle vzpírání měl zrovna rád, protože věděl, že když mu řeknu „ne", má možnost mě potrestat. Čehož jsem samozřejmě pak litoval zase já. Ale párkrát mi to dokonce i nakázal. Ale v období, kdy už jsem se mu nevzpíral. Slíbil mi, že mě za to potrestá méně, což se ale nakonec ukázalo jako lež. Jenže když jsem se mu i na hru „řekni ne" vzpíral, potrestal mě tak jako tak. Takže už jsem se vzpíral a bylo mi fuk, jestli dostanu a 5 ran bičíkem více nebo méně, protože jsem někdy měl tak necitlivý zadek, zvláště třeba po 50. ráně, že už mi to bylo jedno.

No, ale teď jsem tady a teď. Minulost už musím nechat za sebou. Ale za Harryho jsem nadšený – že jsem se konečně někomu dokázal vzepřít. A taky za to, že mě nakonec ani nepotrestal nebo tak něco. Prostě že to dopadlo dobře ve všech směrech! Yeah. Za co by mohl být člověk šťastnější. Pravda, vlastně bych ještě šťastnější být mohl – ještě bych mohl mít dozor nad jiným vězněm, ale to je už v tom všem jen malý nepodstatný detail, že ano.

Nadechl jsem se, ještě nabral trochu toho potřebného sebevědomí a vstoupil do jeho cely.

„Stylesi, oběd!" řekl jsem přísným hlasem a čekal, až se zvedne. Podíval se na mě a usmál se.

„Vždycky tam sebevědomý, viď, honey?" uculil se a zvedl se. „Není-liž pravda, že je to ale jen díky tomu, že jsem u tebe doma měl náramek a ty jsi na mě kdykoliv mohl zavolat policii a tady je to vlastně podobné? Stačí, abych na tebe sáhl a ty by ses tak rozkřičel, že bys dokázal trumfnout i malou holku?" ušklíbl se a mě z toho přešel mráz po zádech.

Tohle jsem si ani neuvědomoval, že by to mohlo být vlastně tímhle. Nemyslím si, že by to bylo totiž tímhle.

„Nemyslím si, prostě jsem jen v sobě dokázal potlačit submisivitu a konečně se někomu postavit." spokojeně jsem se usmál.

„Ale zlato, no tak. Ty a potlačení submisivity? To se přece neslučuje dohromady, no ne? Ty budeš vždy SUBMISIVNÍ, ať se ti to líbí nebo ne. A mít tě lépe vycvičeného, protože jsem na tebe prostě a jednoduše opravdu neměl nervy, tak by sis tady a teď přede mně klekl a bez problémů si ho narval co nejvíce do krku, abys uspokojil svého pána, není-li tak?" olízl si ret a já jen na sucho polkl. Možná má ve všem – ne, Louisi! Nesmíš si to připustit! Nesmíš podlehnout! Ne, Louisi, ne!

„N-ne, H-Harry, měli, měli bychom, jít na ten oběd." řekl jsem a nechápal jsem, proč se vlastně tak klepu. Dobrá, to by se ještě dalo, ale protože jsem v rukách držel pouta, byl ten tes na mě dost poznat. Doprdele!

„Ale ale, že by si to někdo potvrdil a přiznal?" přiblížil se ke mně na milimetr a téměř mi to šeptal do ucha. „A co uděláš teď? Začneš křičet jako ta malá holka, které zrovna vzali hračku z pískoviště? Ne, že ne? Že to pro mě uděláš přesně to, oč jsem tě asi před půl minutou v mém vyčerpávajícím monologu prosil?" stiskl mi zadek a já poskočil.

„N-ne." zavrtěl jsem hlavou a snažil se od něj odstrčit, ale s jeho rukou, která pevně tiskla můj zadek, to šlo opravdu těžko.

„Ano, Louisi! Pokud si dobře pamatuji, jsou to 3 týdny, co jsi mi řekl, že jsi jen a jen můj, pamatuješ? A nikde doteď nezaznělo nic o tom, že bys byl někoho jiného. Vím, že nikoho nemáš, choval by ses jinak. A rozhodně bych cítil, že se ti to nelíbí. A já vím, jak moc a moc se ti zrovna tohle teď líbí. Že bys chtěl, abych tě pořádně ojel, přesně tak, jak jsem to udělal ten první den. Užil si tě se všemi tvými hračkami a na nic jiného se nedíval. Jen na tebe, jak se snažíš zadržet orgasmus, protože jinak víš, že bych tě potrestal tak, že by sis dlouho nesednul, a přitom v tobě vibruje na maximální výkon ten největší vibrátor, který vůbec doma máš. Vím, že se ti přesně tahle představa líbí a proto teď půjdeme na oběd a ty se u mě pak až po večeři stavíš, protože je to doba, kdy je tady nejméně dozorců a kdy tě budu moci ošukávat tak dlouho, jak já budu chtít. A neboj se, připravím se na to, že dokážeš dost křičet."

Ani jsem ho nemusel vidět, stačilo mi cítit na svém uchu jeho horký dech a představit si ten jeho nadržený pohled a úšklebek a už se mi udělalo zle. A do toho mi samozřejmě prohmatával zadek při tom jeho celém monologu, který byl, tak nějak tuším, vyčerpávající pro nás oba. Nedokážu odhadnout pro koho více, ale je možné, že pro mě. Protože mám na hovno fantazii a jí stačí, aby jí někdo něco vyprávěl, a ona si to hned promítá v hlavě. Takže jsem z toho jistě tvrdý... Což mě sere. Kolikrát jsem v tomhle záviděl holkám, ale bohužel no.

„Tak co, zlatíčko. Určitě mi nedáš košem, že ne, ty moje kurvičko." usmál se a políbil mě. A měl pravdu, teď jsem mu košem dát nedokázal. Což dosvědčil i můj polibek.

______________________________________________________

Po dlouhý době, I know. Ale je to 1 000+ slov, tak buďte rádi. 

Jinak rozvrh na příběhy.

1. týden - Change
2. týden - Light page of prison
3. týden Obsession soul
4. týden - jeden z příběhů

Fakt se to budu snažit dodržovat :) Ať to má konečně nějaký řád. Budu si díly psát vždycky přes školu v hodinách, když bude čas a pak se je budu snažit zveřejňovat včas.

Ale abyste si nemysleli → v každém týdnu bude cca 1 díl. nemám v plánu přidávat každý den :D To bych musela být kdoví kdo a navíc by to bylo fakt často :D