Light page of the prison [CZ Larry Stylinson]

XVI.

O sedm let později

Harryho případ prošel pořádným šetřením, poněvadž jim u posledních obětí neseděly jeho alibi. Dle všeho se totiž ukázalo, že byl skutečně někde jinde a měl na to svědky, takže nebyla možnost, aby opravdu měl možnost tyto lidi, tedy spíše chlapce, zabít. Nakonec se jeho vina prokázala jen u pár chlapců, takže byl jeho trest zmírněn o více jak polovinu. Přesněji řečeno na pouhých 7 let z 20. V tuto chvíli se jeho věk blížil k 30. Pobyt ve vězení jej samozřejmě poměrně dost poznamenal — na jeho hrudi přibylo pár tetování, avšak nejen pár tetování, zároveň byla jeho hruď vypracovaná jako nikdy předtím. Jeho vlasy porostly až pod ramena, takže si je kolikrát byl už schopen provizorně svázat do drdolu, aby mu nepřekážely.

Jeho vztah s Louisem? Změnil se za těch 7 let — což bylo tak nějak samozřejmé. Louise totiž povýšili, takže v tuto chvíli už seděl v kanceláři a jen výjimečně se prošel po vězení, přičemž ve chvílích, kdy prošel okolo Harryho cely, se mu vybavilo hodně vzpomínek.

A Louis samotný? Kromě povýšení se u něj vlastně nic nezměnilo. Stále nebyl schopen najít si vztah, takže i ve svých 32 letech byl stále sám. Musel však uznat, že mu to vlastně vyhovovalo. Sice měl už věk na to, aby si založil rodinu, bydlel ve svém malém domečku s nějakým milujícím manželem a všechno okolo toho. Ale jaksi se zkrátka stále nikdo nenacházel. Byť občas trávil večery v barech, kde měl samozřejmě možnost se s někým poznat. Vlastně ano — většinou to však skončilo v posteli, a ani to dál nepokračovalo. Louis sám pořádně ani netušil proč. Kolikrát to bylo předem domluveno, že to ani dál nedojde. Ale párkrát s jedním mužem spal vícekrát, a ani tak nebyl schopen to udržet nějak déle.

Dnes — tedy ve středu — byl Harry konečně po sedmi letech propuštěn z vězení. Louis měl zrovna týden dovolené, který trávil vskutku originálně — posedával doma s přáteli. Pár z nich u něj už v dřívější době skončilo v posteli, ale byli schopni si udržet dobrý přátelský vztah. S jedním z nich to v tuto chvíli vypadalo však více než na přátelství. Seděli spolu na gauči a tiskli se k sobě. Louis po opravdu dlouhé době cítil, že by mezi nimi mohlo skutečně něco být. Jen o tom ještě nemluvili. Tedy on sám tu nutnost necítil a Zayn vlastně taky ne.

"Nevytratíme se?" šeptl Zayn do Louisova ucha a políbil ho pod ním. Louisovi v tu chvíli naskočila husí kůže a skousl si ret. Jejich vztah byl opravdu více než jen přátelství — Louis si toho byl docela dobře vědom, ale zároveň s tím byl i spokojený.

"Vždyť jsem hostitel. Měl bych tady být," uculil se Louis. Ve výsledku to však ani nebyla moc pravda, poněvadž by vůbec nikomu nevadilo, kdyby oba dva prostě zmizeli. Kluci byli schopni se zabavit sami. Rozhodně ano a on si toho byl moc dobře vědom. Jen prostě rád provokoval. Zayn nad tím jen pozvedl obočí a nevěřícně ho sledoval.

"Kluci, budeme nahoře, kdyby něco, jo?" Tohle byla pro Louise slušná podpásovka. Nečekal, že by tohle Zayn udělal. Samozřejmě že věděl, že by jim to nevadilo. Musel ale uznat, že měli dobrý vkus na filmy, takže se na něj chtěl dodívat. No zřejmě to nestihne.

"Jasně. Nebuďte moc hlasití," zasmál se jeden z nich a Louis v tu chvíli zrudnul v obličeji. Už pár lidí mu řeklo, že se občas projevuje během sexu možná o trochu hlasitěji, než by bylo vhodné — a pár lidí mu řeklo, že by vůči tomu byl dobrý v pornu — nikdy to však neslyšel z druhé strany. Navíc oni neměli ani možnost jej slyšet! Nebo snad ano?!

Zayn se s ušklebkem podíval na Louise a zvedl se. Už už se chystal vzít si Louise do náruče, když se domem rozezněl zvonek.

"Čekáš někoho, zlato?" Zeptal se Zayn, načež Louis jen zavrtěl hlavou a pozvedl obočí. Neuběhlo snad ani 5 vteřin, a zvonek zazvonil znova. Louis protočil očima nad nedočkavostí neznámého a vydal se ke dveřím.
Když je otevřel, zcela ztuhl a nebyl schopen slova a ani pohybu. Sledoval osobu před sebou a netušil co tady dělá a co po něm vlastně chce. Jsou to nejméně 3 roky, co se neviděli a popravdě si Louis myslel, že na něj už zapomněli. A především že zapomněl jeho adresu. Vždyť k němu jeli autem. Nebo snad měl kontakty a byl schopen si to
zjistit?

"Kdo je to, zlato?" ozval se po chvíli Zayn a na tváři muže, který stále stál venku a doposud mu tvář zdobil ušklebek se objevila jedna jediná emoce — zlost.

**********************
Do zpráv mi došlo poměrně hodně zpráv, jestli dokončím i tento příběh. :D Jak jsem psala ráno na svůj WP — na mobilu se píše hold o dost pomaleji, ale nakonec jsem se pro vás překonala a napsala tento díl.

Opět příběh upadá a jsem si vědoma toho, že za to může ta více jak půlroční pauza. Bohužel se už tak stalo a zpět už to nevrátím, byť bych vlastně dost ráda :D

Jinak díl je psaný po cestě do školy, načež jsem ještě nemocná, tak snad tam nemám nějaké chybky a blbosti :)