Light page of the prison [CZ Larry Stylinson]

XV. (přepracovaný)

[Louis]

„Tak co, zlatíčko. Určitě mi nedáš košem, že ne, ty moje kurvičko," usmál se a políbil mě. A měl pravdu, teď jsem mu košem dát nedokázal. Což dosvědčil i můj polibek.

Nějak se mi ho podařilo dostat na oběd v poutech. Ač mi po cestě šeptal, že do těch pout správně patřím já, a ne on. Sralo mě to. Především ten fakt, že viděl, jak se mi to líbí. Zkurvené těsný mundur.

A večer jsem k němu skutečně naklusal jako nějaká jeho děvka. Zpočátku jsem se rozmýšlel, ale tak nějak tuším, že bych se tomu stejně jednou nevyhnul. Trošku jsem se přitom klepal. Ale hovno, proč to vůbec dělám, sakra?! Co jsem? Nejsem někdo, kdo by ho musel poslouchat, to opravdu ne. Tohle ať si dělá s - mé myšlenky byly přerušeny Davem.

„Lou, vězen č. 717 je tvůj, že?" Povzdechl jsem si. Ani na chvíli od něj nemám klid.

„Jo, Styles, proč?"

„Tak za ním běž... Bylo nahlášeno, že je mu zle. Tak si vezmi prášky a běž ho zkontrolovat," protočil jsem očima. Co to zase nasimuloval?

„Jo, už jdu," povzdechl jsem si, vzal dané léky a šel za ním.

[Harry]

Usmál jsem se nad tím, jak dokážu být vychytralý. Nasimuloval jsem, že je mi zle, takže za mnou bude muset přijít Louis a dát mi léky. Ty mi nic neudělají a já ho budu moci krásně ošukat. Konečně po dvou měsících... Musím, kurva.

Asi za 10 minut od mého hlášení opravdu Louis přišel. Usmál jsem se a rychle si lehl, aby to vypadalo, že je mi opravdu zle. Ještě jsem se zakryl, zavřel oči a už jen čekal na to, co se bude dít.

„Bože Harry, co zase blbneš," vydechl Louis a sedl si ke mně. „Otevři prosím pusu a vezmi si ten prášek." poslouchal jsem ho a po chvíli opravdu otevřel oči a sledoval ho. Přikývl jsem, sedl si a vzal si prášek. Zapil jsem si ho a pousmál se.

„Kdyby ještě něco, tak zase zazvoň, ju?" pousmál se na mě a zvedal se. Já ho ale rychle stáhl k sobě, takže dopadl tělem přímo na mě.

„Myslím, že jsi na něco zapomněl, chlapečku," skousl jsem si ret a zmáčkl mu zadek. Vzdychl, ale bylo na něm pak vidět, že to vůbec nechtěl. Spokojeně jsem se usmál. „Já nezapomínám a něco jsme si dneska slíbili, viď?" jen polkl a přikývl.

Svalil jsem ho pod sebe a sedl si mu do klína.

„Máš čas nebo budeš někomu chybět?" usmál jsem se a sledoval ho. Pak mi to došlo, vždyť má na sobě oblečení, ve kterým jde domů.

„N-ne.. Už, už jsem byl vlastně na c-cestě domů..." polkl a sledoval mě. Spokojeně jsem se usmál a přikývl. Chvíli jsem si tak užíval pohled na jeho tělo, které bylo bohužel v oblečení. Ale mezitím jsem si užíval pohled na něj. Z pohledu přímo sršelo, že byl on moje oběť a já jeho lovec.

„To je velice skvělé," sedl jsem si vedle něj a nemohl si nevšimnout jeho zmateného pohledu. „Teoreticky tak pro sebe máme celou noc," ušklíbl jsem se a lehl si vedle něj. On se skoro ani nehnul a já mu tak začal rukou přejíždět po hrudi. Pak jsem se naklonil k jeho uchu a už v tu chvíli, když se můj horký dech setkal s jeho krkem, mu ihned naskočila husí kůže. Usmál jsem se spokojen z této reakce a jemně ho políbil na ouško.

„C-co, co děláš?" zakoktal se a to mně potěšilo ještě více.

„Co bych měl dělat? Prohlížím si jen tvé tělo a celkem dosti si to užívám," vydechl jsem spokojeně a začal mu šeptat do ouška, kde jsem mu šeptal samé nemravné věci. A jak kurva nemravné. Proboha, vždyť i mně se z toho postavil. Ale já se dokázal ovládnout. Zatímco Louis ani moc ne. Sem tam jsem se podíval do jeho rozkroku, kde měl nádhernou bouli. V tu chvíli jsem se zvedl. „Dej mi klíče," uculil jsem se a natáhl k němu ruku. On se na mně podíval a snažil se uklidnit dech. Uculil jsem se.

„Proč, co, co chceš dělat?"

„Nic, buď v klidu. Jen zamknu, kdyby sem náhodou někdo šel," pousmál jsem se a pokrčil nad tím rameny. „Myslím, že tohle je i ve tvém zájmu," uchechtl jsem se. On jen přikývl a podal mi je. Vzal jsem si je, zamkl a nechal je v zámku, aby věděl, a hlavně viděl, že jsem mu je nechtěl nijak vzít nebo tak nějak. Pak jsem se vrátil k němu na postel a sedl si na něj. Po cestě jsem si mezitím svlékl vězeňské tričko a začal jsem si i rozepínat kalhoty. On jen polkl a já si ještě v kalhotech sedl na něj.

Nebudu si to nalhávat, tohle byl snad nejlepší šuk, který jsem kdy zažil. Byl tak strašně úzký. Bože, postaví se mi i teď při pomyšlení na to, jak úzký strašně byl a jak sténal do mého trička, které měl převázané přes své ústa, aby nekřičel na celé okolo, poněvadž by to jistě vzbudilo ostatní dozorce a to jsem fakt nechtěl. Chtěl jsem si s ním dosti užít. A užil jsem si. Když jsem ho snad po hodině a půl propouštěl, až jsem toho litoval. Ne, nechtěl jsem ho pustit, ale musel jsem. Ráno by stejně ke mně přišli se snídaní a kdyby ho tu našli nahého... no nevím, co by si o tom mysleli. Já bych to schytal a Louise by zřejmě vyhodili z práce. A to by bylo smutné, poněvadž bych jej už nikdy nevídal.

**********

Díl zveřejněn nově z dodatky, nakonec jsem si to celé promyslela a rozhodla se, že to bude jinak. :) Tento víkend si předepíšu díly a budu postupně zveřejňovat.

Více inforamací se dozvíte na FB (skupina Thes's wattpad) nebo na INSTAGRAMU (thes_wattpad). Ráda tam každého uvítám.

A teď se podržte. O:) Očekávejte fakt velkou zápletku. Dneska bude napsaná, takže asi během příštího týdne budu díly zveřejňovat. Možná, pokud by byl i velký zájem, tak zítra. Ale jen v případě 50+ hvězdiček ;)