After dreamnotfound

PŘEDTÍM

Clay pov-
Když jsem byl malý, snil jsem o tom čím budu, až vyrostu.

Možná policajtem nebo učitelem! Ale nic mě nebavilo, jen čtení knížek. Neuměl jsem zpívat jako můj spolužák Wilbur, neuměl jsem násobit a dělit dlouhá čísla jako moje spolužačka Niki, před spolužáky jsem dokázal sotva promluvit, na rozdíl od výmluvného a vtipného Tommyho. Ostatní kluci si hráli na hřišti na piráty a já jen seděl doma s mojí opilou matkou a otcem.

Každý týden ve středu, když měli otevřeno, jsem chodil do knihovny a četl si klidně i několik hodin. Přece jen radši budu v knihovně s knížky, než doma s mojí matkou a otcem.

Čím víc jsem rost, tím víc jsem ztrácel zájem o seznamování se s novými lidmi, jak to po mě vždy chtěla moje matka, prý abych nebyl tak sám.

Samota mi nikdy nevadila. Popravdě jsem byl skoro vždy sám, jen když mi bylo asi osm, měl jsem kamaráda, ale ten se musel odstěhovat a já se nenamáhal nové kamarády hledat. Měl jsem pocit že je nepotřebuji.

Ale muži, kteří k nám vpadli jedné noci, změnili něco hluboko ve mně. To, co udělali mé matce, mě ztvrdilo vůči celému světu. Z mého otce se stal neznámý člověk, který se brzy přestal do našeho malého špinavého domku vracet úplně. Zmizel a mně se ulevilo. Už žádná skotská, žádný rozbitý nábytek, žádné díry ve zdech. Zůstal jsem po něm jen já, bez otce a obývací pokoj plný poloprázdných krabiček od cigaret.

Nenáviděl jsem pachuť co po cigaretách zůstávala v ústech, ale líbilo se mi, jak kouř plní mé plíce a připravuje mě o dech. Vykouřil jsem všechny do poslední a pak jsem si šel koupit další. Našel jsem si přátelé, pokud se to tak dá říct, v podobě skupiny rebelů a chuligánů, kteří byli věčně v maléru. Začal jsem se vracet pozdě v noci a z neškodných lží a vtípků, které jsme společně prováděli, se stávali vážnější přestupky. Vznikalo mezi námi něco temnějšího a všichni si uvědomovali že to není v pořádku, že to doopravdy je špatné, ale namlouvali jsem si že se jen bavíme. Měli jsme moc a s ní se pojil adrenalin. Kdykoliv jsme připravili někoho o nevinnost, vlévalo nám to do žil více arogance a dychtivosti, které bořili všechny hranice.

Patřil jsem k těm nejmírnějším, ale přišel jsem o svědomí a tu část svého já, která se kdysi toužila stát policajtem nebo učitelem. Moje vztahy s muži rozhodně nebyli obvyklé. Toužil jsem po jejich doteku, ale zatvrdil jsem se vůči jakýmkoliv emocím. Většinu času jsem trávil na ulici domov se pro mě stal bezvýznamným místem , kam mi jen občas chodili balíčky s knihy.

Muži mě nechtěli. Za to dívky si mě všímali. Lepily se na mě, zarývaly mi dlouhé nehty do paží, když jsem jim lhal, líbal je, souložil s nimi. Po sexu se mě většinou pokoušeli objímat, ale já je odstrkoval. Žádné polibky, žádné mazlení. Než popadly dech, už jsem byl pryč. Ve dne jsme nedělal nic dobrého a v noci to bylo ještě horší. Postával jsem s ostatními v uličce za obchodem s lihovinami nebo za obchodem Nickova otce a mrhal jsem životem. Vloupal jsem se do obchodů, kde prodávali alkohol, po taji jsem natáčel nedostupná videa, kterými jsem ponižoval naivní dívky. Ztratil jsme schopnost cítit cokoliv jiného kromě vzteku.

Nakonec toho měla moje matka dost. Nezbývaly jí prostředky ani trpělivost, aby dál zvládala moje destruktivní chování. Mému otci nabídli místo na univerzitě ve Spojených státech. Konkrétně ve Washingtonu.

Moje matka netušila, že jsem vyslechl, jak se po telefonu domlouvá s otcem , že by mě poslala k němu. Otec se zřejmě dal dohromady, ačkoliv jsem to nevěděl jistě. Nikdy jsem nic nevěděl jistě. Prý si můj otec pořídil přítelkyni, milou ženu, kterou jsem mu záviděl. Přiměla mě vidět že život má i lepší stránky. Zvala mě na rodinné obědy a mluvila se mnou laskavě jako nikdo předtím.

Když jsem nastoupil na univerzitu, nastěhoval jsem se na kolej mému otci natruc. Sice se mi tam nelíbilo, přesto se mi po té, co jsme si do malého pokoje nastěhoval krabice s věcmi, trochu ulevilo. Můj pokoj byl dvakrát tak větší než můj vlastní pokoj na Floridě. Ve zdech nebyli díry, v koupelně žádný hmyz. Konečně jsme měl kam dát všechny své knihy.

Z počátku jsem se držel stranou a nenamáhal jsem se hledat si přátelé. Postupně se ale kolem mě utvořila skupina a já spolu s ní sklouzl ke starým špatným způsobům.

Poznal jsem i své virtuální dvojče starého kamaráda Nicka a začal jsme si myslet, že takhle svět zkrátka funguje. Smiřoval jsem se s tím že budu na vždycky sám. Uměl jsem ubližovat lidem a vyvádět ošklivé kousky. Ublížil jsem další dívce, jako všem předtím, a znovu se mě zmocnila stejná bouře, která mi ničila život. Začal jsem pít jako kdysi můj otec, stal jsem se tím nejhorším pokrytcem.

A bylo mi to úplně jedno. Byl jsem otupělý, měl jsem přátelé, kteří mi pomáhali nevnímat, že v životě postrádám něco skutečného.

Na ničem mi nezáleželo.

Ani na dívkách, které pokusily odhalit moji podstatu.