After dreamnotfound

BĚHEM 13

HEY GUYS! Omlouvám se za tu velkou pauzu, už budu zase psát :] Jak jste přežili první měsíc a půl školy? A celkově, jak se máte?
Erzi <3

„Dnes skončíme s Pýchou a předsudkem,“ oznamuje Profesor. „Doufám, že vás to všechny bavilo. Protože už znáte konec, můžeme si dnes rozebrat práci Austenové s náznaky. Povězte mi, tušili jste jako čtenáři, že se z Elizabeth a pana Darcyho stane nakonci pár?“

George okamžitě zvedne ruku a já se opřu. Věčně musí být nejchytřejší. Přesně jako London.. dokonalý americký páreček.

„Pane Davidsone.“ Profesor ho vyvolá a já sleduju, jak se rozzářil. Vážně ho bere, když jsou s ním ostatní spokojení nebo jim dělá radost. To bych mohl využít ve svůj prospěch.

Umlčím svůj vnitřní monolog a trpělivě čekám, až ze sebe vysype hodnocení Pýchy a předsudku. Jestli je tak chytrej, jak si myslím, bude to zajímavý.

„Když jsem četl tu knížku poprvé, byl jsem celou dobu napnutý, jak to s nimi dopadne.“

To já bych si klidně vsadil, že spolu skončí, tak jako se vsadím, že George bude mít dokonalej vztah s dokonalým Londonem.

„I teď, a to už jsem ji četl aspoň desetkrát, mě na začátku jejich vztah zamrazí. Pan Darcy se chová tak krutě a vyjadřuje se o Elizabeth a její rodině tak nenávistně, že je těžké soudit, jestli mu to může odpustit, natož se do něj zamilovat.“

Když George dopoví, zářivě se usmívá, ruce má semknutý na skriptech. Čeká, až ho profesor pohladí a poví mu, jak je báječnej student. London se na něj dívá, jako by čekal, že mu z prstů vyšlehne proud duhovýho světla.

Pravděpodobně budu zvracet.

Řekni něco Clayi.

Hlas se mi zadrhne v krku. Stačilo by pár slov. Jak mi opakovala máma: „Hlavně dýchej, Clayi. Není důvod, proč bys před ostatními nemohl mluvit.“ Věčně mi domlouvala, abych se netrápil. „Spousta lidí má společenskou fobii, Clayi. Za to se nemusíš stydět.“

Jenže já nemám žádnou společenskou fobii, jen prostě nesnáším lidi.

„Hovadina“ Můj hlas se rozlehne v tichý posluchárně.

„Pane Smithe? Chcete  k tomu něco dodat?“ pobídne mě profesor, překvapenej, že jsem se ozval.

„Jasně.“ Předkloním se. George se tváří neutrálně. Vyvedelo ho to z míry, ale dobře to skrývá. „Tohle je hovadina. Ženy i muži chtějí to co nemůžou mít. Právě hrubé chování Elizaneth k panu Darcymu láká, takže je od začátku jasné, že skončí spolu.“ S tím sklopím oči a začnu si zatrhávat růžovou kůžičku kolem nehtu.

„To není pravda, že ženy i muži chtějí, co nemůžou mít,“ vyhrkne George. Podívám se na něj tak samolibě, jak dokážu. „Pan Darcy je k ní arogantní jen proto, že je moc hrdý, než aby přiznal, že ji miluje. A Elizabeth to pozná, až když se on přestane chovat tak nenávistně.“ Aby svůj zapálenej proslov podtrhl, bouchne roztřesenou rukou o lavici.

Rozhlédnu se po všech očích, co nás pozorujou. V první řadě sedí sestra mýho kamaráda a zubí se na mě.

Cítím, jak se do mě zabodávají pohledy ostatních. Musím na to zareagovat. „Nevím, jaký kluky si vybíráš ty, ale podle mě - kdyby ji miloval, nebyl by na ni tak hnusnej. Požádal ji o ruku jen proto, že ho pořád uháněla,“ prohlásím. Zrovna jako by se k tobě nechoval hnusně tvůj současnej kluk nebo tvůj budoucí kluk London. Neprovokovali by ji.