After dreamnotfound

BĚHEM 4

Hned od začátku, od prvního setkání, od té doby, kdy mi poprvé odsekla, poznal jsem, že ve mně probouzí něco zvláštního. Nebyl jsem si jistý... ne, neměl jsem ani páru, že ten oheň v něm zeslábne a pak mě zadusí můj zlozvyk dělat jednu chybu za druhou. Často se mi stává, že někde sedím a vzpomínám na ty dny, kdy celý hořel. Když bylo všechno, co dělal a říkal, plné vášně, až vzduch mezi námi přímo doutnal. Mohlo mě napadnout, že tolik vášně přinese jedině zkázu, že mu spálím duši, že kvůli tomu příjdu o kluka, kterého miluju a nemůžu bez něj ani dýchat. Že se budu muset dívat, jak mizí s posledními obláčky šedého kouře.

Procházím mezi lidma na mejdanu, protočím se partou namazaných pitomců, co hrajou nějakou alkoholickou hru, aby zabili čas, a zoufale se snaží zapadnout. Z jejich zarudlých očí a připitomělých úsměvů se mi dělá zle. Všichni se na mě dívají jako na kreténa. A přitom házejí plastový kuličky do kelímků s pivem a povykujou, jako by vyhráli nějakou medaili za to, že jsou tak vymletý a pijou nejlevnější pivo ze společnejch kelímků.

Když se dostanu na chodbu, zahlídnu Nicka a jeho ocásek. Ten brunet kluk vypadá v davu bezradně, úplně mimo svůj rajón. Někdo mu do ruky vrazí drink a on se zdvořile usměje, i když ho nechce. Poznám to z jeho výrazu. Ale vezme si ho a zvedne červenej kelímek k ústům.

Další ovce. Překvápko.

„Ahoooooj, Země volá Claye," ozve se v tom kraválu Ninin hlas. Kouknu na ni a všimnu si, jak naštvaně vypadá. Ruku má v bok a sleduje George a Nicka.

„Na co jsi koukal?" zeptá se napjatě.

„Na nic. Starej se o sebe." Jdu dál, po schodech nahoru a k sobě do pokoje. Slyším za sebou otravný chřestění a cinkání jejích nevkusných šperků. Otočím se k Nine, která na mě upírá oči jako štěně. „Sladuješ mě z nějakýho důvodu?"

Hodí si vlasy přes rameno.

„Nudím se," postěžuje si.

„No a?" Vytáhnu ze zadní kapsy telefon a předstírám, že mám něco na práci.

Pohladí mě po ruce. „Bav mě, ty debile."

Prohlídnu si ji, líbí se mi jak její titěrný šaty ukazujou všechno, co jsem už viděl. Zaryje mi nehty do kůže, usměje se.

„Ne díky," nepříjemně odpovím. Otevřu dveře a rychle ji zabouchnu před nosem, než stihne cokoliv říct.

Ležím na posteli a čtu si nějakej román, co nemá vůbec žádný smysl. Musel být napsaný od nějakého nováčka.

Po několika minutách se otevřou dveře a já se podívám směrem na chodbu.

„Potřebuješ něco?" zeptám se a stále nevím kdo to je.

A pochopitelně - pochopitelně - že ve dveřích stojí George, Nickův spolubydlící, s výrazem, kterej jasně říká, že mu je trapně.

„Ehm... ne, omlouvám se," vykoktá. „Hledám koupelnu, někdo mi polil oblečení." Zamračí se, sklopí hlavu ke svým poskvrněným kalhotům.

George okamžitě zmizí a zavře za sebou.

Vyjdu na chodbu. Večírek pokračuje, všude je čímdál větší svinčík. Kolem projdou tři opilý holky, co se drží za ruce.

„Vy jste mý úplně nejlepší kamarádky," říká právě nejmenší z nich.

Jedna má modrej svetr a zarudlý oči, potácí se po chodbě, div nezakopne. „Obě vás miluju," odpoví a vyhrknou jí slzy do oči.

Opilý holky, co vyznávají přátelství a brečí u toho...

Na konci chodby se objeví Dave s křivým úsměvem a drinkem v každý ruce. Jeden mi nabídne, ale zavrtím hlavou.

„Pro tebe mám vodu," řekne a zvedne červenej kelímek.
Vezmu si ho a přičichnu. „Hm, díky." Napiju se studený vody a kašlu na to, jak mě Dave mlčky odsuzuje.

„Je tu narváno," řekne a odkašle si. „Tahle levná vodka pálí jako prase."

Mlčky se rozhlížím kolem. Jdeme ke schodům.

„Jo, hele, viděl jsem toho George jít k tobě do pokoje," ozve se za mnou. Otočím se k němu.

„Co?"

„Šel tam s Nickem, kterýmu je zle, pozvracel se v koupelně."

„A proč šly ke mně?" zvýším hlas. Přísahal bych, že jsem zamykal. Ke mně do pokoje nikdo nesmí. I kdyby mu bylo blbě. A rozhodně nebude nikdo zvracet na mý věci.

Pokrčí rameny. „Nevím, jenom jsem tě chtěl varovat."

Zmizí v davu a já se okamžitě otočím a jdu zpět do svýho pokoje. Nick dobře ví, že ke mně nikdo chodit nemá - proč to tomu druhýmu neřekl?

Vejdu a jasně, vedle mý knihovny stojí George. Hned si všimnu, že má ruku položenou na mým nejstarším výtisku Větrný bůrky. Opotřebované stránky dokazují, jak často ji čtu.

„Co sakra děláš v mým pokoji?" obořím se na něj. Nehne brvou. Opatrně zavře knížku.

„Ptal jsem se co sakra děláš v mým pokoji," zopakuju zrovna tak rozčileně jako poprvé. Dojdu k němu, seberu mu knížku a hodím ji na polici, kam patří. Pořád mi neodpověděl. Jen stojí u mý postele s vykulenýma očima a zavřenou pusou.

„Alex mi řekl, abych sem vzal Nicka..." zašeptá. Mávne k mý posteli. Nick spí na matraci a já z toho nemám ani trochu radost.