Následníci I. - Pomsta

8. Kapitola - Není pomsta jako pomsta

„Han? Han!" začal Carlos trochu hystericky oslovovat jméno své kamarádky a třásl s jejím tělem ve snaze jí probudit. Zoufale doufal, že se její modré oči zas rozzáří. Jay, Jane a Dobrá víla to celé sledovali.

Carlosovy oči se ještě víc zalily slzami, kterým nechtěl dát ani chvíli pauzu, a vůbec přes ně neviděl. Cítil jenom, jak se něčí ruka dotkla jeho ramene a začala ho hlazením uklidňovat. Podle parfému poznal Jane a byl za její přítomnost rád. Jednou rukou jí obejmul kolem pasu a hlavu opřel o její bok. Také poznal, že Jane pláče, protože se její slzy vsakovaly do jeho černobílého trika.

Rozevřel ruku a přes slzy se podíval na prsten, který mu v poslední chvíli Han dala do ruky. V tu chvíli už nesnesl být v přítomnosti jeho mrtvé kamarádky a rychle vyběhl z pokoje. Proběhl kolem Jaye a seběhl schody. Vzal do ruky první květináč, hodil ho o zem a střepy se rozlétly všude kolem. Nemohl stát, takže si sedl na schody a rukama zakryl hlavu.

Do haly, kde bylo schodiště a momentálně i rozbitá váza a Carlos v depresích, se postupně všichni seběhli. Evie a Doug vyběhli z dílny a Jay s Jane stáli za Carlosem na schodech. Mal a Ben mezitím museli ihned odejít a Dobrá víla zůstala v Hanziině pokoji.

Díky Carlosovi a jeho naříkání Evie s Dougem ihned pochopili, co se stalo a Evie šla svému kamarádu hned udělat psychickou podporu. A nebyla jediná. Jane se k ní přidala a Jay s Dougem svého kamaráda začali podporovat taky.

Carlosovi to ale ani trošku nepomáhalo. Naopak mu to vadilo čím dál tím víc. „Nechte mě všichni na pokoji!" zakřičel a vyběhl ven na zahradu.

„Car... Carlosi?" prolomil ticho hlas Jane, „pochopím, když mě vyhodíš, jen... mě napadlo... jestli nechceš nějakou mlčící a objímací osobu..." Carlos jen pokýval hlavou na znamení souhlasu a Jane si moc ráda sedla vedle něj na zem a nechala ho, aby jí obejmul sám tak, jak on potřebuje. Jane ticho stejně po chvíli přerušila: „Hele... teď riskuju, že mě..." „zabiju?" doplnil, „Ne... Tebe ne..." „Fajn... Ale myslím, že bys měl odsud odejít. Aspoň na chvíli. Evie, Jay a Doug odešli zadním vchodem do hradu za Mal a Benem. Můžeme jít za nimi." A Carlos souhlasil.

I když bylo chvíli po poledni, modrá obloha se ohromně rychle zatemnila a nikdo nevěděl proč. Na obloze se objevilo pět různobarevných pruhů, které mířily do hradu, vyděšení lidé začali utíkat do svých domů, a když tajemné pruhy narazily do hradu, objevilo se krátké zemětřesení.

„Co to je?" položil řečnickou otázku Carlos, jakmile se země začala třást, a spolu s pokusem ochránit Jane, se snažili dostat co nejdřív do hradu.

Ozval zlověstný smích. Byl ale jeden a bylo snadno poznat, čí je. „To ne!" zaklela Evie za běhu. Dveře do haly byly otevřené, ale jediní, kdo se do haly podívali a zároveň byli připravení případně zaútočit, byla Mal, Evie a Jay. Všichni tři viděli velmi podobné osoby. Ti se na ně otočili a Mal, Evie a Jay se ocitli tváří v tvář svým rodičům: Zlobě, Zlé královně, Jafarovi, a dokonce i Cruelle a Hansovi.

Hned poté, co se očima setkali, se ozvaly zběsile rychlé kroky, z venku se ozvalo: „Jane, zůstaň tady!" a do místnosti velmi nemotorně vběhl Carlos.

„Tak konečně jste tady všichni," začala Zloba, „takže si to s váma můžeme rovnou vyřídit." Všechny čtyři padoušata zvedla obočí, což znamenalo, že nepochopili Zlobiny slova, „Teď všichni čtyři přejdete naší stranu! Čas pomsty přišel...!" „NE!" ozval se přes celou halu hlas Carlose. Přešel zezadu před Mal, která stála vepředu a která mu své místo ochotně přenechala. Z jeho očích šla odvaha a odhodlání postavit se nejen své matce, ale i dalším padouchům, což by u něj nikoho nenapadlo, „Vy se nám mstíte celý náš život! A já už mám všech těch pomst plný zuby! Divíte se? Jafar," uchechtnul se ironicky, „Zlodějíček a podvodník, kterej se mstí kvůli tomu, že si odpykal svůj trest v lampě a pak byl milostivě propuštěn a zavřen na ostrově. Zlá královna. Už jen to slovo „zlá" napovídá, že to nebude mamina snů. Zloba. K tomu ani není potřeba co dodat. Cruella. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že tohle," ukázal na svou matku, „bylo nejhorší období mýho života a nebýt Bena a Duda, tak doteď žiju ve lži, že psy jsou obludný stvůry," na chvíli se odmlčel, ale zlost uvnitř něj rostla, „A k tomuhle," zas ukázal na Hanse, „nemám už vůbec co říct, protože rozhodně není normální... Není normální se takhle chovat vůbec! Han si nezasloužila takovej život!" teď už Carlose doopravdy nikdo nepoznával, „Teď začne pravá pomsta! Pomsta za to, co jste dělali vy nám celou dobu! Pomsta za Han, která tu teď měla být!"