Následníci I. - Pomsta

10. Kapitola - Je po všem

„Carlosi! Carlosi!" znělo přes celou místnost. Carlos otevřel oči do tmy, kterou rozbíjelo světlo stolní lampičky. Viděl, jak se nad ním sklání Mal, Evie, Jay, Dude a... A Hanzi! „Já... Jsem už taky... po smrti?" zeptal se. Evie se zasmála a začala mu to vymlouvat: „Jak jsi na to přišel, Carlosi?" „Vidím Han," začal se obhajovat, „Han přece umřela a... a pamatuju si, že jsem spadl z balkonu v hradu." Prudce se posadil.

Byl ve svém pokoji, v pyžamu a ve své posteli. Byla hluboká noc. Chvíli před půlnocí. „Kdy jsem podle tebe umřela?" divila se Han. Carlos byl čím dál tím víc zmatený: „N...no... chvíli po poledni..." „Vždyť jsem dneska přijela. Dneska po obědě jsme byli spolu venku. Viděl jsi mě jenom v tílku, vzpomínáš?" „To bylo včera..."

„Carlosi," přerušila ho Mal, „jsi v pořádku? Spal jsi sotva dvě hodiny. Pak jsme slyšeli, že tu křičíš..." „A přišli jsme se podívat, co se děje," dodala Evie. Mal ještě pokračovala: „O Han se bát nemusíš. Uvařila jsem lektvar, který jí pomůže zbavit toho jedu," na chvíli se odmlčela, „Jen ty jizvy... už asi zůstanou napořád." Carlos začal koktat tím, jak byl naprosto mimo: „Ale... j...jak to víte? O těch jizvách?" „Ukázala jsem jim to," začala uvádět na pravou míru Han, „Ví o všem. I o tom, že se známe." „Kdy jsi to stihla?" nepřestával Carlos klást otázky. Han přiznala, že jim to řekla, když Carlos usnul.

„Více co? Já jdu spát," prohlásil Jay a odešel. Han zívla a přidala se k němu: „Já půjdu taky, dnešek mi dal docela dost zabrat," taky odešla a Mal jí následovala.

„Evie," oslovil Carlos svoji kamarádku ještě, než odešla, „nechtěla bys zažít ten pocit, když jsem viděl..." „Pšt, Carlosi, všechno je dobré. Byl to jen sen. Dude ti pomůže usnout. Dobrou noc." „Díky..." Carlos pak chtěl ještě něco dodat, ale nechal to být. Otočil se na půlku postele, kde měl pelíšek Dude a pokusil se usnout.

Neuběhlo ani pět minut a dveře do pokoje se opět otevřely a dovnitř ještě vešla Mal: „Carlosi?" „Mal?" otočil se Carlos k ní. „Gratuluju. Našel jsi v sobě obrovskou odvahu postavit se za sebe a za ty, na kterých ti záleží... Dobrou!" „Mal? Mal!" snažil se jí Carlos zastavit, ale Mal stejně odešla.

J...jak to ví? Vždyť to byl jenom sen přece! Nebo ne?

Carlos sebou jen plácl na polštář a zaraženě čekal na konec už pravděpodobně bezesné noci.