Jistě máte z předchozích povídek pocit, že mne inspirují samé krásné věci. Myslíte si, že mám štěstí na to krásné, že neznám temnotu, že do vínku mi bylo dáno jenom to, abych prožívala samé nádherné a pozitivní věci. Tato povídka vám potvrdí vaši pravdu, že krása mne inspiruje, ale není to jen ona, co mi dává motivaci psát. Jsem sice člověk, co si snaží udržovat si dobrou náladu a rozdávat úsměvy, i když někdy, to já potřebuji, aby se na mne člověk usmál, ale i mne fascinuje to temné a jsem trošku i drsná. Důkazem toho může být například to, že v literárně dramatickém oboru, který budu v roce 2021 navštěvovat již třetím rokem recituji text, který se jmenuje Řidič od maďarského spisovatelského barda, muže s jménem István Örkeny. Ovšem mne dokážou tyto dva faktory- krása a tajemno inspirovat dokonce, když spolupracují.
Několikrát jste si to už přečetli, nicméně musím to zopakovat- historie je moje životní láska. Už odmala jsem se dívala na dokumenty, na historické pořady. V živé paměti mám období, kdy vzdělávací pořady pro děti a mládež dávali ještě na televizním kanálu, který dnes patří vážnějším seriálům a filmů ze zahraniční produkce, pamatuji si francouzský pořad Byl jednou jeden člověk, jenž ukazoval divákům historické období. Ano, zatímco se ostatní koukali na Byl jednou jeden život- pořad ze samé produkce, akorát on se zajímá otázkou lidského těla a života, já se dívala na historické události.
Prvně jsem císařovnu Sisi zaznamenala ve třetí třídě, kdy jsem se "samovzdělávala" pomocí českého pořadu Evropské pexeso. Byla o ní zmínka v této větě: ,,Rakušané jsou pyšni na svou císařovnu Sisi, která je považována za nejkrásnější ženu světa." Teprve jsme se učili slovesné časy- minulý, přítomný a budoucí a proto jsem si myslela jako dítko, že Sisi žije ve Vídni. Špatně jsem to pochopila. Císařovna žila ve Vídni, ale v devatenáctém století. Ve dvacátém prvním století žije její duše v obrazech, ve filmech a v knihách, v zámku Schönbrunn a v místech, které milovala a navštěvovala. Konkrétně to bylo Maďarsko, Anglie, Irsko, řecký ostrov Korfu, měla ráda i Madeiru. Byla velmi zcestovalá, což vysvětlovalo i to, že uměla více jazykům, než všechny její dvorní dámy dohromady cestováním utíkala od státních záležitostí.
Tehdy jsem však tuhle zmínku nebrala jakou velkou událost, co mne nějak ovlivnila v mojí lásce k historii. Slyšela jsem o ní podruhé za dva roky, to jsem byla v páté třídě a měli jsme vlastivědu. Malá Ivetka, její dvojčátko a její spolužáci dostali za úkol vyplnit si v pracovním sešitě doplňovačku právě o Františkovi Josefovi a jeho manželce. Úplně se vidím, jak jsem seděla za komodou na židli, před sebou mám pracovní sešit do vlasťáku, jak se vlastivědě říkalo mezi dětmi, v jedné ruce gumovací pero, co jsem dříve používala aktivně a v druhé ruce mobilní telefon, ve kterém jsem si hlasovým vyhledáváním hledala různé informace. Díky tomu jsem zjistila zajímavost, že původně jako nevěsta císaře byla vybrána Alžbětina sestra Helena, přezdívána Nené. Jenomže tady zasáhla láska a Kaiser si vybral mladší dceru tety Ludoviky, sestry jeho matky. Císař a budoucí císařovna, tehdy ještě princezna z Bavorska byli spolu v příbuzenském vztahu bratranec a sestřenice, tenkrát byly tyto sňatky běžné. Teď už vím, že není pravda to, že arcivévodkyně Žofie Frederika- matka Františka Josefa prosazovala Nené jako hlavní nevěstu. Byla by radši, kdyby se Franz Josef oženil s Helenou, něžnou dívenkou, ale k i energické Sisi, které říkala Elisa byla ze začátku velmi hodná. Přísnost a pocit, že by jí měla vést získala úmrtím svého vzdáleného synovce přezdívaného Orlík, ke kterému měla blízko a to se umocnilo sňatkem své neteře a jejího syna.
Teprve až o rok později, když jsem si sama od sebe pustila film Sissi s Romy Schneider v hlavní roli jsem se o to začala intenzivně zajímat. Snímek vychází z trilogie natočenou v padesátých letech, kdy nebylo zas tak tolik informací, ale filmy si získaly velkou oblíbenost pro své pohádkové zpracování, pro dívky, co se z holčiček mění velké slečny byla Sissi něco jako pro dívky v první dekádě tohoto století Stmívání. Před tím, než popíši, jak jsem vnímala další samovzdělávání v historii a proč mne to inspirovalo ujasním, proč název filmu Sissi je psán tahle a já píši přezdívku Alžběty Bavorské jako Sisi. Sissi je chybný tvar jména, který se však používá doteď na upomínkových předmětech. Historici ovšem našli vzor jejího podpisu a zde se podepisovala jako Sisi, tak jak to píši. Dříve se mi více líbil ten nesprávný tvar znám z filmů a suvenýrů, ale protože jsem hodně časů strávila s románem, kde se používá správný tvar, oblíbila jsem si více Sisi a Sissi mi začalo připadat kýčovité.
Teď se dostáváme k samostudiu. Zpočátku to byly historické články na internetu, hodně mne okouzlila návštěva Vídně, ze školního výletu, z které jsem si odvezla právě čokoládový obal s krásnou císařovnou. Šlo to takhle se mnou rok, až se blížil čas Vánoc a jelikož mi přišlo nudné číst si pouze články z netu, poprosila jsem maminku, abych pod stromečkem dostala o ní knížku. Nebyl to román, byla to odborná literatura o vztahu Žofie Frederiky a Alžběty. Jakmile maminka zjišťovala "Ježíškové" šance na pořízení, v její laskavé tváři, na které se neobjevovala známka stáří se objevilo znepokojení. Zjistila, že kniha, kterou chci je jen jako e-kniha a jelikož nemá s elektronickou četbou, vlastně až na mé knihy posílané v mailu zkušenosti, nevěděla, co má dělat. Dohodla se se mnou, že mi vybere jinou knihu na toto téma. S mírným posmutným pohledem jsem pokývla hlavou. Jakmile jsem však na Štědrý den roztrhala balící papír, hned jsem zapomněla, že jsem chtěla jinou knihu. Už jen z toho, že byla tlustá a krásně obalená jsem se do ní zamilovala. První stránky historického románu jsem si četla nedělní večer před týdnem, který jsme se sestrou a dvěma dalšími spolužačkami, co jsme byly přidělené k nižšímu ročníku. Ten týden se absolvoval lyžařský výcvik a já na něho s dvojčetem a těmi slečnami nejela. Pro zabavení jsem si vzala právě tu knihu, co mne očarovala prvními stránkami, co jsem v ní měla přečtené. Strávila se mnou nudné hodiny šesťáků a byla jsem ráda, že jsem mohla díky ní cestovat do 19. století.
Ten román mne svým hodně naučil a hodně inspiroval. Kvůli jeho délce a také proto, že četba není jediný můj koníček mi jeho čtení trvalo pět měsíců. O Sisi mi byly další dány tři knihy- jedna odborná obohacená císařovninými básněmi napsané v období, kdy už nemohla nasednout na milovaného koně a hledala nové rozptýlení. Dále to byly dva romány, jeden dočtený a druhý nyní čtu. Osobnost Sisi je velmi krásná tím, že to není stereotypní princezna. V posledních letech jejího života to nebylo už děvčátko z hor jezdící na koni a která by se neztratila v lese. Byla chladnější hlavně ke svému manželovi a k druhorozené dceři Gisele než její tchýně a teta v jedné osobě. Izolovala se od světa, černým šatem vyjadřovala zdrcení ze sebevraždy svého syna a vějířem maskovala svou starou tvář, v jejíž rysech bychom spatřili smutek. Její osobnost a základní fakta jsem se pokusila shrnout v básni Elizabeth Bavorská, jež považuji za výsledek mého již dvouletého vzdělávání o této ženě. Se získáváním dalších informací ale ještě nekončím, protože její život i po její tragické smrti v rukou anarchisty v Ženevě má co nabídnout.
