Vlnky |SasuSaku| ✔

4 : Odhaleno

Sasuke byl málo v situaci, kdy nevěděl, co má dělat. I když neměl přesný plán, většinou měl představu o tom, co by mohl dělat.

Ale teď.

Potichu sledoval, jak Sakura spala a přemýšlel, jestli ji nemá probudit, a... tak co? Co by udělal? Co by řekl?

Pro jednou v životě neměl Sasuke nejmenší tušení.

Sakura se pohnula, ve spánku něco zamumlala a Sasuke automaticky ustoupil, posadil se na postel a sledoval, jak ji transformace znovu přikryla.

Sakura... byla Haru. Haru, odvážný otrok, který ho většinu času urážel... byla celou dobu Sakura.

Zdálo se, že jeho mozek měl problém to pochopit. Byla to Sakura, kdo se mu bránil a použil sarkasmus jako zbraň. Byla to Sakura, kdo dostal dobrovolně bičem přes ruku a nevydal ani hlásku. Byla to Sakura, kdo se potácel zpátky do jeho pokoje po výprasku, který by nezvládl ani dospělý chlap.

A co bylo nejdůležitější, byla to Sakura, která mu nedala žádný náznak její identity. Neodhalila se mu, když byli sami, a nevěřila, že jí pomůže. Nepokoušela se ho přesvědčit, aby se vrátil - vlastně, kdyby se jí povedlo utéct, nechala by Zvuk daleko za sebou, aniž by věděl, kým ve skutečnosti byla.

Odmítl uznat zklamání, které v něm při té myšlence vyklíčilo.

A teď, když věděl, o koho jde... co bude dělat? Věděl, že by ji měl nahlásit Orochimaruovi - množství informací, které mohla vzít zpět do Konohy, bylo velké - ale necítil žádnou potřebu. Věděl, že Orochimaru byl divný; proč by se měl snažit zabránit nevyhnutelnému pádu sannina?

Věděl, že by to měl říct Sakuře, ale také mu došlo, že to nechtěl udělat. Kdyby věděla, že to ví... jen by to bylo komplikovanější. Způsob, jak to teď mezi nimi chodilo, byl jednoduchý; chtěla utéct, tak ji nechá utéct. Pak se vrátí do Konohy a on se bude moct vrátit ke svému tréninku a mohl by zapomenout, že se to někdy stalo, protože se snažil zapomenout své vzpomínky na Konohu. Jednoduché a snadné, nevyžadovalo to téměř žádné úsilí - ano, Sasukemu se ten plán líbil.

Takže to udělá.

Sasuke se odvrátil a odešel do koupelny, chystal se jít spát a snažil se nemyslet na to, že když viděl ty růžové vlasy na polštáři, jeho první instinkt byl vzít ji do náruče a utéct, utéct z Otogakure a vzít jí zpátky na práh Konohy.

-xxx-

"Co se s tebou děje?" zeptala se Sakura a zavrtěla nad Sasukem hlavou. „Je to potřetí, co jsem tě přistihl, jak na mě čumíš, a ještě jsme nešli ani na snídani."

„Hn." Sasuke se odvrátil a tiše si nadával. Teď, když věděl, že je Sakura v pokoji s ním, vypadalo tak směšně, že mu to nedošlo dřív. Zdálo se, že pokaždé, když se otočil, poznal další ze Sakuřiných manýrů: způsob, jakým se mračila, způsob, jakým zkřížila ruce na prsou, způsob, jakým zírala...

Bohužel to znamenalo, že strávil spoustu času koukáním na Sakuru. Ani nevěděl, proč to dělal a proč mu to dávalo ten zvláštní pocit tepla pokaždé, když viděl Sakuřinu skutečnou identitu nahlédnout skrz její fasádu Harua.