Vlnky |SasuSaku| ✔

22 : Domov

,,Jsi fakt sluníčko, co?" reptal Suigetsu.

Měl Sakuru rád... ale někdy bylo těžký snést její veselou náladu, zatímco on byl v řetězech.

„Jsem fakt ráda, že jdu domů," jančila Sakura.

„To už jsme slyšeli," odsekla Karin. „Nezavřeš někdy hubu?"

„Neslyšela jsi ji?" vyjel na ni Suigetsu. „Je ráda, že jde domů a že uvidí své přátele. Nebo možná nevíš, jaké to je - koneckonců pochybuji, že měl někdo někdy radost z toho, že tě vidí."

Sakura zavrtěla hlavou, když se Karin a Suigetsu začali hádat a jen řetězy kolem jejich zápěstí bránily tomu, aby po sobě šli i fyzicky.

„Víte, ti dva mi vás připomínají, kluci," poznamenala směrem k Narutovi a Sasukemu.

Sasuke se zamračil, očividně hluboce uražen, a Naruto vypadal téměř stejně.

„Nejsme jako oni!" vyjekl blondýn. ,,A nikdy nebyli!"

„Jste trochu jako oni," naléhala Sakura. „Hádky, vyloženě se hádají bojují, chvíli spolu vycházejí a pak se zase vrátí k hašteření... stejně jako vy."

„Nejsme takoví!" zopakoval Naruto. „Podpoř mě, parchante!"

„Ale ty jsi takovej," ušklíbla se Sakura a věděla, že má pravdu. „Je to koloběh - bojujete, pak spolu vycházíte, pak bojujete, pak spolu vycházíte..."

Její úsměv se rozrostl, když se jí to Naruto snažil horlivě rozmluvit, zatímco Sasuke radši předstíral, že nic neřekla. Neodolala, že by blonďáka občas nepopíchla, ale všimla si, že se od svého návratu dost uklidnila. Asi proto, že teď, když jí obojek zmizel a byla volná a mířila zpátky do Konohy se svými přáteli, její vztek a frustrace zmizely.

Chystala se udělat další škádlivý komentář k Narutovi, když ji najednou něco zasáhlo. Ninjové byli velmi sladění se svým okolím a bodání v zátylku jí říkalo, že něco není v pořádku.

Těkla očima do strany a věděla, že ostatní to cítí stejně. Všichni se ohlíželi přes ramena a skenovali stromy kolem sebe... dokonce i Suigetsu a Karin se přestali hádat.

Byl to právě Suigetsu, kdo si všiml, jak se Jugo zastavil a jak se mu po těle začaly vlnit zářivě černé značky. „Uhm... lidi?"

Ale nestihl nic říct. Vysoký blondýn s řevem zraněného lva vyrazil k Hinatě, která šla hned vedle něj. Sevřel jí krk, tak silně, že jí zvedl přímo ze země.

„Jugo!" zakřičela na něj Sakura.

Hinata ho instinktivně mlátila do ruky, která jí držela za krk, a snažila se ho přinutit, aby ji pustil. Zdálo se však, že její údery posilněné chakrou nic nezmohly, a Jugo se za doprovodu šíleného smíchu druhou rukou vybavenou dlouhými, ostrými drápy natáhl po Hinatě...

Drápy se jí ale nikdy nedotkly. Naruto na něj zaútočil z boku, přitiskl ho k zemi tak, aby ze šoku pustil Hinatu.

Tmavovlasá dívka těžce přistála, jen stěží se dokázala udržet na nohou. Dva světlovlasí se válely po zemi a divoce se po sobě oháněli, ostatní se k nim nemohly dostat a pomoct Narutovi pro případ, že by mu mohli omylem ublížit.