Sasuke pozoroval pole poseté padlými shinobi a cítil, jak se mu v hrudi usadil pocit uspokojení.
„Žádného z nich jsi nezabil,“ uvažoval Orochimaru. „Jsi moc měkký.“
„To nejsou ti, které chci zabít,“ řekl otevřeně.
A byla to pravda. Proč by někoho zabíjel, když jen trénoval? Všichni jeho protivníci byli v bezvědomí - mohl je zabít kdykoliv by chtěl ve volném čase, ale v tom okamžiku pro něj smrtící úder nic neznamenal. Bylo by to zbytečné.
„Pokud se nestaneš nemilosrdným, nikdy proti Itachimu nevyhraješ,“ komentoval Orochimaru.
Sasuke neřekl nic, zastrčil meč do pochvy a vydal se ke vchodu do podzemního úkrytu. Bylo zarážející přemýšlet o tom, že Orochimaru neviděl žádný rozdíl mezi zabíjením během nějakého hloupého tréninku a zabitím vraha své rodiny.
Úkryt, ve kterém teď pobývali, byl mnohem menší než všechny ostatní, a proto musel trénovat nad zemí. Sasuke cestou minul Kabuta a ignoroval úšklebek na tváři zdravotníka.
„Trávíš míň času trénováním,“ ušklíbl se. „Ale předpokládám, že já bych se zachoval stejně, kdyby na mě čekala Haruno Sakura.“
Sasuke ztuhl a bojoval s nutkáním, otočit se a dát Kabutovi důvod, proč by už nikdy neměl říkat takové věci.
Ale věděl, že je to pravda. Svůj výcvik zanedbával od doby, co přišla Sakura - s jejím novým, sarkastickým přístupem, který se mu mohl dostat pod kůži rychleji než parazit.
A Sasukeho to nepotěšilo. Proto tehdy odešel. Sakura - a taky Naruto - ho dokázali přimět zapomenout na pomstu, donutit ho myslet na jiné věci, jako na bezpečí a štěstí... a to si prostě nemohl dovolit.
"To jsem já!" vyštěkl na dveře z masivního dřeva od svého pokoje a byl odměněn zvukem zámku, než Sakura otevřela dveře.
„Víš, musím být upřímná... nejsem si úplně jistá, že je tohle místo bezpečný,“ informovala ho a nedůvěřivě pohlédla na stěny vyztužené obrovskými sloupy dřeva.
„To je v pohodě,“ řekl jí Sasuke, když začal čistit meč.
Půda tady byla dost nestabilní - jeden z důvodů, proč se jednalo o nejmenší Orochimarovu základnu- a proto musely být stěny vyztuženy, aby se nerozpadly. Hodně pokojů bylo vpastně postaveno výhradně ze dřeva a stěny byly použity jako výztuž stropu.
Ale tenhle úkryt byl navržen dobře a kdykoliv tu byl, nikdy se nestalo nic víc než, že se pohybovala zem.
Sakura poklepávala na stěny a pochybovačně si je prohlížela, když najednou Sasuke promluvil tichým hlasem, jako by nechtěl, aby ho někdo zaslechl.
„Zabiju Orochimara.“
Sakura se rychle otočila, aby mu mohla čelit.
"Co?" zasyčela sotva zašeptáním. Jestli je někdo venku slyšel...
„Zabiju Orochimara,“ opakoval Sasuke, otřel meč a vyzkoušel ostří čepele. „Takže z pokoje nevycházej - za žádných okolností nikomu neotvírej dveře - dokud se nevrátím.“
ČTEŠ
Vlnky |SasuSaku| ✔
FanficV návaznosti na zpackanou misi se ze Sakury stal otrok Země Zvuku a to byla pozice, která by mohla velmi dobře změnit budoucnost... zejména co se týče jistého nezvěstného. SasuSaku. 🌸🍅 --------------------------------------------------------- ❕Nev...
