Vlnky |SasuSaku| ✔

8 : Bolesti

,,Takže... jaký je tvůj příběh?" zeptal se Suigetsu.

Sakura na něj pohlédla. „Jaký příběh?"

„Ten..." Suigetsu neurčitě ukázal směrem ke krku. „Jak jsi k tomu přišla?"

„Altruistický impuls převažoval nad mými pudy sebezáchovy."

"Fakt?"

Sakura obrátila oči v sloup. „Měla jsem nízkou chakru a narazila jsem na skupinu cestujících, které Zvuk zajal jako otroky. "

„Sasukeho nemáš ráda, co?"

,,V tuhle chvíli ne, ne nemám."

Suigetsu se ušklíbl. „Takže... ty jsi doktor, jo?"

„Ano, ale moje schopnosti jsou trochu omezené kvůli tomu obojku." Sakura pro zdůraznění přejela prstem po kovovém zámku.

„Ale pořád jsi docela šikovná, ne? Chci říct, Sasuke musí mít dobrý důvod, aby tě vzal s sebou."

„Pokud ti to náhodou prozradí, mohl bys mi říct, jaký důvod?"

Sasuke napůl poslouchal rozhovor před sebou. Sakura po celou dobu cesty ze Zvuku mlčela, jako by pohrdala cestovánim buď s ním, nebo se Suigetsuem, a místo toho byla uprostřed, kráčela mezi nimi a občas si tiše stěžovala.

Nakonec Suigetsu zpomalil a chtěl si s ní trochu popovídat. Jeho první pokusy byly odmítnuty docela hrubě, ale jak pokračoval, Sakuřin ledový postoj rozmrzl. Bylo jasné, že byla pořád trochu ostražitá vůči bělovlasému klukovi, ale teď už s ním normálně mluvila.

Sasuke si říkal, že nezávidí.

„Ach, usměj se, princezno," ušklíbl se Suigetsu a byl v pokušení poplácat ji po zádech, ale raději si držel odstup, nechtěl naštvat Sasukeho. "Mohlo to být horší."

Sakura frkla. „To je pravda. To je na životě smutný - vždycky se to může zhoršit."

Suigetsu se znovu zasmál a Sakura zjistila, že se jí ten kluk líbí. Byl drsný a necitlivý, to ano, ale jeho odvážný úsměv a postoj jí připomínal Naruta.

Navíc bylo příjemné mluvit s někým, kdo uměl komunikovat.

„Takže... kam jdeme čistě zvědavosti?" zeptala se.

„Zabuzův hrob," vysvětlil Suigetsu. „Chci meč."

Sakura zamrkala a snažila si vzpomenout, jestli na Zabuzově meči bylo něco zvláštního... kromě jeho velikosti, samozřejmě.

Sledovala Suigetsua, jak vytáhl láhev s vodou, kterou nosil pořád s sebou, dlouze se napil a její hlava převzala kontrolu.

„Piješ tak často, protože musíš udržovat hladinu tekutin?"

„Bingo, princezno," zazubil se. „Jsi chytrá, co?"

Sakura pokrčila rameny a zamrkala, když se vynořili ze stromů, a pak stáli čelem k Velkému Narutově mostu. Cítila, jak se jí přes rty zkroutil nostalgický úsměv, a když riskovala pohled na Sasukeho, byla vyděšená, když ho viděla taky zírat na nápis, jeho výraz byl skoro... zasněný.