Vlnky |SasuSaku| ✔

15 : Fasády

Sasuke otupěle zíral na místo, kde Itachi a Sakura zmizeli.

Ty blázne! zařval na sebe v duchu. Neměl jsi ji líbat - proto ji unesl! Viděl to a teď ví, co pro tebe znamená!

Sasuke si zabořil dlaně do očí, možná kdyby dostatečně tlačil, mohl by vymazat obraz její vyděšené tváře, když ji Itachi odvedl pryč.

Jeho prsty automaticky tvořily pečetě, které ho přenesou do úkrytu Uchihů, ale zastavil se. Teleportovat se na tak obrovskou vzdálenost by vyžadovalo obrovské množství chakry. A kdyby čelil Itachimu a měl málo chakry...

Sasuke věděl, co by se stalo. Prohrál by a Sakura by zůstala s jeho bratrem.

Do úkrytu se musel dostat pěšky. Itachi mohl promrhat chakru teleportací, ale Sasuke nehodlal riskovat - v sázce bylo příliš mnoho.

„Hej, Sasuke!" ozval se za ním Suigetsuův hlas. „Karin cítila další chakru... hej, kde je princezna?"

„Unesl ji!" Sasuke sotva poznal svůj hlas - byl slabý a chraplavý, zněl spíš jako zvířecí než lidský. „Itachi unesl Sakuru!"

-xxx-

Sasuke logicky věděl, že by měl zpomalit. Itachi mu dal výzvu, takže tam určitě nějakou dobu počká. Věděl, že si mohl odpočinout a uklidnit se, připravit se na konfrontaci...

Ale Itachi měl Sakuru. A Sasuke ji nenechá v rukou svého bratra ani o chvíli déle - při pomyšlení na Sakuru s Itachim se mu udělalo špatně.

Nezabije ji, řekl si ve snaze uklidnit divoké, nevyrovnané bušení srdce, které nemělo nic společného s rychlým tempem, které nasadil. Pokud ji chce mrtvou, bez jediného zaváhání by jí podřízl hrdlo. Chce ji živou, drží ji naživu...

To však neubralo na úštěpačných šepotech o tom, jak bude Sakura temperamentní, o tom, jak moc bude vzdorovat Itachimu... a co by Akatsuki mohlo udělat, aby si ji podmanilo. Kdyby zpochybnila Itachiho moc, odsoudil by ji k několikadenní agónii v Tsukiyomi, aby na ni touto mocí zapůsobil?

Chce ji živou, chce ji naživu...

To samozřejmě vyvolávalo otázku, proč chtěl Itachi Sakuru živou. Jestli šlo Akatsuki vážně jen po démonech... znamenalo to, že ji Itachi teď mučil kvůli informacím o Narutovi?

Sasuke dal mimořádnou výhodu své už tak dobré rychlosti. Věděl, že dává ostatním pěkně zabrat, ale teď se na ně nemohl ohlížet.

„Všude kolem nás je spoustu stejné chakry," zalapala po dechu Karin.

"Stínové klony," uvědomil si Sasuke. Naruto byl podle všeho v té skupině z Listové, která je sledovala. Ale tak, to se dalo čekat.

„Pokračujeme!" štěknul.

Kdyby narazili na klon... pak by to vyřešili. Sasuke věděl, že by bylo fajn, kdyby teď potkali ninji z Konohy - ta parta by se o ní postarala a doprovodila jí zpátky do Konohy... ale jaká byla šance, že uvěří jeho příběhu a nezabijou ho rovnou na místě? A i kdyby mu uvěřili, Sasuke neměl čas jim všechno vysvětlovat.

Sakura ho potřebovala.

A každá zmařená vteřina byla další vteřinou, kterou strávila v Itachiho sítich. Sasuke si všiml, že jeho prsty začínaly dělat pečetě potřebné pro teleportační jutsu, sevřel je v pěsti a uvolnil ruce.