Vlnky |SasuSaku| ✔

6 : Machinace

Sakura procházela počátečními kroky svého cviku, když ucítila známou, tupou bolest, která přicházela z jejího břicha.

Lékařka ztuhla. Kurva!

Začínala menstruovat.

Sakura neztrácela čas - v paměti prošla všechna jutsu a našla to, které se učily všechny kunoichi, to, které mohlo zastavit menstruaci. Bylo navrženo k provádění na misích, kdy by to období a všechno, co to obnášelo, bylo nepraktické, a Sakura věděla, že teď se to jutsu hodilo. Krvácení se ještě zvládnout dalo, (jenže mentální obraz Sasukeho obličeje, kdyby ho požádala o potřebné věci, byl dost silný na to, aby to jutsu provedla), ale hlavně nechtěla žádné křeče, které by jí mohly překážet při útěku.

Pořád měla v plánu utéct a chtěla být připravená, až příjde příležitost.

Provedla jutsu, byla ráda, že to vyžadovalo jen minimální množství chakry - ve skutečnosti nic víc než jako u transformace - a tak byla spokojená.

Samozřejmě by mohlo být trochu podezřelé, že neměla menstruaci (protože upřímně, i když byly dveře Sasukeho pokoje zavřené, Orochimaru si vždycky mohl najít způsob, jak je sledovat), ale měla pocit, že sannin by byl spíš potěšený než podezřelý. Nakonec ji chtěl mít těhotnou, ne?

Sakura se nedokázala udržet v klidu. Představa, že Orochimaru a Kabuto čekají, až se Sasukem otěhotní, byla dost děsivá.

Mezitím pořád plivala Kabutovu směs. Věděla, že jelikož neměla sex, pít lektvar plodnosti by jí asi neublížilo, ale nevěřila ničemu, co Kabuto vyrobil. Pít něco, co Kabuto uvařil, bylo, jako kdyby strčila ruku do tygří tlamy a pak zvíře plácla po nose.

Byly špatné nápady a pak byly šílené nápady. Pití lektvaru, který vyrobil Kabuto, byl ten druhý.

,,To jsem já!" ozvalo se náhle za dveřmi a Sakura otevřela a převrátila oči na Sasukeho.

„Chtěl se někdo dostat dovnitř?" byla první věc, kterou řekl, když vstoupil.

„Co, ne, ahoj, jaký byl tvůj den?" naštvala se Sakura. „Upřímně, Sasuke! Jsi tak zaměřený na své vlastní cíle - mám pocit, že z tohoto vztahu nic nemám."

Její vážná, uražená tvář trvala až do konce věty a pak se Sakura rozesmála.

Sasukemu se najednou podařilo vypadat trpělivě, podrážděně a hluboce dojatě.

Docela dobrý výkon na někoho, jehož tvář byla uzamčena ve „výchozím "nastavení," uvažovala Sakura, než znovu promluvila. „Ach, no tak, Sasuke, buď na mě hodný a přestaň s tím zamykáním - potřebuji se jít někam pobavit!"

„Zkusil se někdo dostat dovnitř?" opakoval.

„Kabuto... myslím," připustila Sakura. „Chvíli poté, co jsi odešel, se klika trochu pohnula - jako by jí někdo zkoušel otočit. Zeptala jsem se, kdo je tam, ale nikdo se neozval, tak jsem se podívala klíčovou dírkou a viděla jsem Kabuta, na odchodu. A něco říkal - moc jsem mu nerozumněla, ale znělo to jako „zajímavé". "

Sasuke během chvilky všechno zpracoval. Vypadalo to, že jeho rozhodnutí nechat Sakuru zamknout dveře bylo dobré - Sasuke nemohl přijít na žádný důvod, proč by ho Kabuto hledal, což znamenalo, že jeho návštěva měla něco společného se Sakurou. Sasukeho mohlo napadnout hodně důvodů, proč by Kabuto šel za Sakurou a žádný z nich se mu nelíbil.