Stan(d) by me [SEBASTIAN STAN CZ/ENG FF]

►part 2◄

Váhavě jsem mu stiskla dlaň. "Laura," prozradila jsem mu na oplátku své jméno.

"Nice to meet you, Laura," přitáhl si hřbet mé ruky k obličeji a předstíral polibek. Přikývla jsem a elegantně se vymanila z jeho sevření. Nemusel kolem toho dělat takové divadlo. "So? What do you say?"

"I still don't think that it's a good idea," váhala jsem.

Nebudu lhát, ta nabídka mě lákala. Aspoň na chvíli bych zahnala myšlenky na to, co se dneska stalo. Začínalo se stmívat a já si čím dál víc uvědomovala, že by nebylo dvakrát moudré se teď vracet domů; ještě stále se to mohlo vyvinout v něco horšího. Pořád tady ale byla možnost, že jsem si to jen snažila namluvit, abych se za každou cenu vyhnula setkání s Adamem. Stále jsem nevěděla, co z toho je správné; promluvit si s ním nebo už ho naopak nikdy nevidět?

"Okay, I won't force you. But please, just come with me anywhere indoors, it's starting to freeze out here. Maybe you'll feel better if we talked more," zkusil to ještě jinak. Pochybovačně jsem se na něj zadívala, ale nakonec přikývla. Mokrá záda mě už začínala nepříjemně studit.

Zavedl mě do menší hospůdky vedle hotelu. Dovtípila jsem se, že tam má nejspíš pokoj, ale nahlas jsem neřekla nic. Posadili jsme se k jednomu ze stolů pro dva a objednali si svařené víno.

"How long have you been together?" zeptal se, když po usrknutí odložil sklenici zpět na podtácek.

"Huh?" zahuhlala jsem s rty stále přisátými na horkém skle.

"You and your boyfriend. Or ex-boyfriend, is it?"

"I don't know," pokrčila jsem rameny. "I really don't know. I have to think about that," odpověděla jsem popravdě. Nějak jsem tušila, že minimálně jednomu rozhovoru se určitě nevyhnu. Stejně jako když si dva lidé řeknou, že jsou oficiálně ve vztahu, měli by si i říct, že ten vztah je u konce. Nemohla jsem to ještě brát jako hotovou věc.

"What's to think about? I thought you said he cheated on you," prohlásil nechápavě. To chlapi obecně nedokážou myslet trochu komplexně?

"It's complicated," odvětila jsem. Pokud to doteď nechápal, nemělo cenu mu cokoliv vysvětlovat znovu. Ani jsem na to neměla sílu.

"Seems pretty simple to me, but okay," nenutil mě do nesmyslné debaty a já mu byla vděčná. Pár rychlými hlty jsem vyprázdnila téměř polovinu obsahu sklenice a v duchu si přála, aby to bylo něco silnějšího. Sebastian na mě obdivně hleděl a po chvíli mě napodobil.

"Where are you from?" Trochu klišé, ale opravdu mě to zajímalo.

"I'm Romanian, but I've lived in the States since I was a child."

"I knew you weren't American, even though you have the accent," pousmála jsem se a věnovala mu krátký pohled. Stydlivě uhnul očima a rádoby zaujatě sledoval vzor na prošívaném ubrusu.