Stan(d) by me [SEBASTIAN STAN CZ/ENG FF]

►part 16◄

Po společně strávené noci jsme se brzy ráno vydali na cestu domů. Sebastian měl k dispozici vlastní letadlo, což nám ušetřilo spoustu času. Jako dvě hrdličky jsme se z letiště prošli ruku v ruce, nevnímaje příležitostná blýskání fotoaparátů kolem. Dokonce by i souhlasil, že dnes zůstane u mě, kdyby nemusel do práce. Já se rozhodla vzít si den volna.
Mohla bych nám taky připravit něco hezkého, ale upozornil mě, že zatím netuší, jak dlouho bude pryč. Pokrčila jsem rameny a připomněla mu, aby mi zavolal, až skončí. Když to nevyjde dneska, budeme mít ještě celý víkend. Vysloužila jsem si od něj kouzelný úsměv a polibek na rozloučenou; sledovala jsem, jak mizí za dveřmi hotelu, a teprve pak se rozešla domů.

Jako první jsem si potřebovala zajít do sprchy. Sice jsem milovala Sebastianovu vůni, ale v letadle bylo takové horko, že se mi šaty nepříjemně lepily na kůži. Kdyby mi aspoň řekl, že budeme někde přes noc, vzala bych si něco na převlečení, ale takhle jsem neměla nic s sebou.
Proud horké vody smáčel mé nahé tělo a já myslela jen na jednu věc, a sice, že jsem opět ve vztahu, přestože jsem už snad nikdy být nechtěla. Kupodivu mě to ale netrápilo až tak, jak jsem se bála. Sebastian byl úžasný a těžko bych našla lepšího chlapa, který by o mě měl zájem.

Drhla jsem se žínkou a u toho se usmívala; došlo mi, že snad poprvé za celou dobu, co se známe, nad námi neuvažuji negativně. Nevadilo mi, že je o tolik starší, ani fakt, že ho každý druhý člověk poznává z televize. Teď byl jen můj, a to byl nečekaně blahodárný pocit, jenž přehlušil vše ostatní.

Skoro ihned po tom, co jsem vyšla z koupelny, se u dveří rozezněl zvonek. Něco ve mně poskočilo radostí; Sebastian nešel do práce! Natěšeně jsem otevřela dokořán, jen abych zjistila, že mi přišel zkazit náladu Adam. Sakra. Na něj jsem úplně zapomněla.

"Co chceš?" vybafla jsem neomaleně a přitáhla si osušku těsněji k sobě. I dveře jsem přivřela, aby si nemyslel, že je vítán.

"Taky tě zdravím," utrousil kysele a pokusil se dostat dovnitř. Nepovolovala jsem, což v něm vzbudilo podezření. "Můžu dál?"

"Potřebuješ něco?" neodpověděla jsem. Až jsem se sama divila, jak snadno si držím odtažitý tón. To umím být rozhodná a sebevědomá jen pokud jde o někoho jiného?

"Nebrala jsi mi mobil, tak jsem se přišel podívat, jestli jsi OK," bez varování použil hrubou sílu a prorazil si cestu do bytu. Bolestně jsem sykla, jak mi dveře cvakly o sevřené klouby prstů. Už jsem se ani nenamáhala ho poslat pryč, protože mi bylo jasné, že jen tak neodejde.

"Jsem v pohodě, jen jsem u sebe neměla telefon. To je vše, záhada vyřešena," protočila jsem panenkami. Adam jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a pak ležérně nadhodil, že se může zdržet. Chvíli mi trvalo, než jsem vůbec pochopila, jak to myslí. Sevřela jsem ručník o něco pevněji a rty semkla do úzké linky. "To už skončilo," prohlásila jsem odhodlaně.