Fight Me

1

Čistím si zuby, Adél vedle mě. Snažím si vrýt její obrázek co nejdetalněji do paměti. Vlasy v neuspořádaném drdolu, oči ospalé, přesto úsměv na rtech, na sobě má jednu z mých starých mikin, jednou rukou se opírá o umyvadlo, v druhé drží kartáček.

Dnes byla ta ona noc. Zkoro jediná noc v roce kdy nespíme vedle sebe. Zítra máme zápas. Taková naše tradice. Po chvilce jsem hotov, ona taky. A tady před dveřmi koupelny se naše cesty rozcházejí. Dávám Adél pusu na dobrou noc.

"Zítra tě porazím." "Naopak miláčku." naposledy si jí prohlédnu a odcházím do vedlejšího pokoje. Adél přenechám naší ložnici. Zavřu za sebou dveře a hned se chci vrátit. Touha ji chránit je až nesnesitelně velká.

Ne! nesmím. "Jsem jen pokoj o zeď dál. Kdyby se cokoliv stalo všechno uslyším, zeď prorazím jednou ránou." Uklidňuju se. Reálně nás dělí jen karton potřený bílou barvou. Zbytek stěn je zvukotěsných. Ve dnech jako dnes se divím jak mohli mít matka s otcem rozdělené ložnice, když mně vadí i 1 metr.

V pokoji pro hosty je šero. Ani nezapínám světlo, jdu spát, je pozdě. Zítra bude dlouhý den. Chvíli se jen tak převaluji sem a tam.

Mind link
"Logane? Já nemůžu usnout." "Tak mi prozraď tvojí zítřejší taktiku." Směje se. "To bys chtěl viď? Nikdy!" "Za pokus to stálo." Odmlka. "Počítej ovečky." "Dobrou noc Logane." "Dobrou noc Adél. Ať už zítřejší výsledek dopadne jakkoliv, budu tě mít pořád rád." "No tak to já ne." Křením se. "Nepůjdeš našim dětem dobrým příkladem?" "Ne." "Miluju tě." "Já tebe taky." "Občas." "Jen málo kdy." Matching energy.

Přetočím se znovu na bok. Myšlenky mi létají sem a tam než se zastaví tam kde to všechno začalo.

Dezinfekce na otevřených ranách pálila jako čert ale byl jsem na to zvyklý. Buď od tréninku nebo stopy po biči kterým mě otec bil. Přišlo mi to tehdy úplně normální. Matka se vyždy snažila být co nejopatrnější. Muselo ji to lámat srdce ale nikdy se nezmínila. "Logane do kanceláře!" Ozvalo se pres mind link. "Práce volá." 

"Příští týden přijede lesní smečka. Chtějí projednat hranice. Jako bychom jim něco dali." Seděl v křesle za velkým dřevěným stolem, jediná věc která zůstala do dneška stejná. Smál se pod vousy. Nevím přesně co zamýšlel, asi to že by jejich mladého alfu nějak obelstil. Bohužel mu nedošlo že zároveň s výměnou alfů neproběhla i výměna bety. Proto tento plán později padl.