Adél přežije, uklidňoval jsem se. Adél přežije.
Na ničem jiném nezáleží. Adél přežije.
Co se stalo potom vím jenom z vyprávění. Vytí naší smečky zaslechla i vedlejší smečka, která si původně myslela, že je útočeno na ně, ale když se nic nedělo, běžela až k našemu území. Tam našli mě a Adél, která je poslala k nám na pomoc. Adél tak zachránila naší smečce život. Nám všem. Kdyby jí nebylo, tak je vyhlazena z povrchu zemského.
Mě odnesli k nim do nemocnice. To první co si pamatuju je pípání. Myslel jsem, že jsem umřel. Ale to, že by nebe pípalo se už i mě zdálo nějaký divný. Pomalu se mi vracel cit do všech končetin. Na krku jsem měl cosi tvrdého, na pravé ruce mě bolel ukazováček, jako když si dáte na prst kolíček. A v levé ruce jsem držel něco teplého, balíček trochu menší než moje dlaň, kloub to mělo. Ruka že by? Můj myšlenkový pochod nebyl moc rychlý. "Logane neumírej prosím smečka nemůže ztratit i tebe. Nenechávej mě tu samotnou." Adél. Ne, ne, ne. Adél měla žít. Adél měla žít. Vždyť jsem zranil posledního vlkodlaka, vím že má na to aby ho zabila. Nebo nebyl poslední? Zapoměl jsem na někoho? Někoho jsem si nevšiml? Začínal jsem panikařit. "S kým bych pak bojovala?" Smála se, ale slyšel jsem její slzy v očích. "Já . . . já bez tebe nedokážu žít." Žije. Počkat to znamená že i já? Chtěl jsem jí utěšit, říct jí, že je všechno v pohodě, ale nemohl jsem. Tělo mě neposlouchalo.
Zůstávala tam semnou celou dobu. Každý den mi něco povídala. Spoustu vzpomínek z dětství a spoustu jiných věcí. Třeba jak dřív trávila každé léto se 2 sourozenci u babičky a dědy. O tom jak se poprvý proměnila když spadla do potoka. Pak mi taky vykládala celej jejich rodinej strom ale protože jsem neměl tužku ani papír, tak jsem se v tom rychle ztratil. Občas jí sem tam někdo přišel navštívit ať už kamarádky, rodina, jednou i alfa. Snažil jsem se každý den otevřít oči ale nešlo mi to.
Moje chuť po boji byla ta tam. Nechtěl jsem se s ní prát ale poznat ji. Její přítomnost byla pro mě příjemná, víc než to, životně potřebná. Už jenom když jí doktoři poslali ven aby mohli udělat kontrolu, bylo to nesnesitelné. Chtěl jsem si jí tam nechat. Přišlo mi to jako nekonečné hodiny. A vždy když se vrátila zrelaxoval jsem. "Adél, víte, že je to váš druh?" Tyjo blesk. "Vím." A pak řekla věc která mě donutila vyšilovat. "Jenom aby ses nelek. Si tu zapálim svíčku." Svíčku? Mohla by se zpálit. Má narozeniny.
---
Mějte hezký večer. Jinak jsme v polovině knihy.
ČTEŠ
Fight Me
WerewolfChci jí zabít a ona mě. Ale ani jeden to nezvládneme. Alfa pár smečky: Logan a Adél. Druh, družka, předurčeni pro sebe už od narození. Úplné couple goals. Člověk by si myslel, že zrovna ti 2 to museli mít jednoduché. Že to musela být přeci láska na...
