Fight Me

14

"Máte otočený plod což znamená složitější přirozený porod." Této věty jsem se bál. Držel jsem Adélinu ruku, kterou mi drtila na tolik až to bolelo. "Ne."  "Mohu vás ujistit, že už jsme takhle porodili spoustu zdravých dětí." "Mohl bych si s vámi promluvit venku?" "Jistě."  Polibil jsem Adél na čelo. "Jsem hned zpátky."

*Na chodbě*

"Chci aby měla císařský řez." "To určitě nebude potřeba." Přísně jsem se na něj podíval. "Ale váš otec by" Začínaly mi docházet nervy. "Můj otec je mrtev. Teď jsem alfou já." Používal jsem alfa hlas a vrčel. "A v žádném případě nebudu riskovat život své družky ani svého dítěte. Rozumíme si?" "Ano pane."

Večer jsme spolu leželi v posteli. "Cos tomu gynekologovi udělal? Vypadal bílej jak zeď když jste se vrátili." Ležela mi na pravé ruce kterou jsem měl pod jejím polštářem a hladil jí záda.  "Připoměl jsem mu kdo jsem." Pozorně mě očima sledovala. Občas mám pocit, že mi Adél vidí až do duše. "Něco mi zatajuješ." "Když mi bylo 10 tak jsem takhle ztratil bratra. Od té doby spolu ti 2 moc nepromluvili. Ne že by jejich vztah byl dobrý před tím ale tohle byl bod mrazu. Otec vinil matku, matka otce. Nechci aby to tak bylo i u nás." Zahrnul jsem jí pramínek vlasů za ucho.

xxx

"Logane uklidni se." "Jo, to se ti dobře řekne, když už máš Maxe na světě." Tomu v té době nebyli ani 2 měsíce. Chodil jsem do kolečka, nemohl chvíli posedět v klidu, furt kontroloval hodinky. "Už jste se dohodli na jméně?" To byla taky operace. "Když to bude kluk tak se bude jmenovat Dylan podle Adéliného dědečka a když to bude holka tak Ely." "Ely?" ptal se Mason nevěřícně. "Myslím, že si to jméno zaslouží ješte jednu šanci." Ely bylo jméno mojí matky.

Bylo jasné že si samotáře objednala ona. Kde na to ale vzala peníze bylo stále záhadou. Ikdyž jsem vždy zastával názor být se smečkou upřímný. Tohle tajemství jsme si nechali jen pro sebe (Já a Mason). Ve smečce by jinak vznikl zmatek. Vlastně to je jediná věc kterou tajím Adél až do dneška. V tom momentě vešla dovnitř zdravotní sestra. "Operace proběhla bez komplikací. Luna i váš syn jsou v pořádku." "Díky bohu." Je v pořádku. "Můžu jí vidět?" "Jistě pojďte." Mason šel semnou. Měl jsem pocit, že tam nedojdu, nohy se mi třásli. "Počkám venku." Byla vzhůru, v náručí držela malého drobečka. Usmívala se na něj. Byla tak šťastná jakou jsem jí ještě nikdy neviděl. A v tom momentu jsem se musel smířit s tím, že od té doby už nebudu jediný muž kterého miluje.

Prvních 10 minut jsme nemluvili jen se na sebe křenili jak malé děti. Muselo to vypadat dost komicky. "Chceš si ho podržet?" Natáhl jsem po Dylanovi ruce. Otevřel jedno očíčko, pak druhé, znuděně se na mě podíval, protočil očima, zívnul a zase usnul. "No to je teda vychování, ani respekt k alfovi nemáš." Jakoby rozuměl každému slovu a začal se usmívat. Ten rebel v něm zůstal. To už se Adél neudržela a začala se smát na celé kolo.

Po čtyřech dnech jí povolili doktoři přemístit k nám do pokoje. Nakláněl jsem se přes jeho postýlku, Dylan mi držel prsta a spal. "Slibuju ti, že na tebe dám pozor. Že tě budu chránit. Že ti budu lepším tátou než byl ten můj. Že tě budu vždycky milovat. Slibuju, že ti nikdy neublížím." Ani jsem si nevšiml, že Adél stála opřená o futra dveří a poslouchala. 

xxx

Zrovna jsme šli domu z vycházky. Dylan tehdy mu mohli být tak 3 roky v ruce držel velké jablko a žvýkal ho, druhou rukou držel moji. "Tati?" "Ano?" Podíval jsem se na něj. "Mám tě rád tati. Jsi super táta." A tahle veta mi zlomila srdce.

xxx

3 roky po Dylanovi se narodila Ely. A kupodivu mě naši novorozenci nějak neměli rádi. Ely na mě sice neprotočila oči jako Dylan, ale místo toho jakmile jsem si jí poprvý vzal do náručí se podívala na Adél pohledem "Mami to sis jako fakt vybrala tohohle pána jako mýho tátu? To nemůžeš myslet vážně." 

Svoje sliby jsem až do dneška dodržel. Nikdy jsem svoje děti nebil nebo jim tím vyhrožoval. A každý kdo se o to jen pokusil měl co dělat semnou. Chráním je jak jen můžu, ikdyž dneska už mají svoje hlavy. Miluju je celým srdcem.