Nesnášel jsem jí. Od pohledu mi přišla taková ... protivná.
A pak přišla středa, osudný den. Bylo dopoledne, na trávě ležela ješte rosa, slunko nabýralo na síle. Já se právě vracel spocenej z ranního tréninku. Na chvilku jsem zastavil za stromem kde na mě nemohla vidět a koukal zpoza větví. Z výzkumných důvodů.
Seděla s kamarádkami venku na lavičce a slunila se. Paprsky jí dopadají na tvář, úsměv z jedné strany na druhou, lokty opřená o opěradlo za ní. Ještě jako dneska jí slyším jak říká: "To štěně dělá, že má velký tesáky, ale mě nemůže porazit. Včera se tak vytahoval až to bylo nemožný. Si fakt myslí, že je králem vesmíru." Smála se.
Zaslechl jsem to jen tak v pozadí ale namíchlo mě to hodně. Mohli mluvit o komkoli ale já věděl, že se to týká mě. Já budoucí alfa, na mě si přece nebude nikdo dovolovat.
"Tak pojď jestli se náhodou nebojíš." "Já a bát, to bys měl spíš ty." Vyprovokoval jsem ji aby semnou bojovala na dvorku. Vypadalo to těsně, ale nakonec se mi podařilo jí stlačit na zem. Prozměnu mě probodávala pohledem a já výtězoslavně odešel. Adél to nenechala jen tak být. Vyzívala mě nebo já jí, každý den minimálně dvakrát. Buď z důvodu, že mi postavila nohu, já jí strčil a obcas i jen tak. Třeba jednou jsem na ní zaútočil jen protože se na mě otočila zády, já jí strhl a už to bylo. Chovali jsme se jako děcka. Postupně jsme si vybudovali i publikum, podporující buď mě nebo ji. Na posledních se snad i sázelo. Jasně, co dělat lepšího, než koukat na 2 teenagery jak se perou? Občas jsem vítězil já a občas ona. Naše boje probýhali jak ve vlčí tak v člověčí podobě. Všechno má však svůj konec. Jednání zkončilo za následující 3 dny. A naše cesty se na čas rozešli.
Mason se z jejího okouzlení dostal dost rychle, zato mě to kupodivu nechtělo pustit. Chtěl jsem na Adél zapomenout, ale každá kravina mi jí připomínala. Schody? Strom? Lavička? Místo naproti mě? Viděl jsem jí úplně všude. Chybělo mi to, strašně. Chtěl jsem bojovat s někym koho taktiku jsem neznal, kdo by mi byl roven. Neustále jsem nad ní přemýšlel, zdálo se mi o ní. Na ten její malý úsměv když nademnou vyhrála, na její vůni, na pocit který jsem měl když byla podemnou. Neviděl jsem ve svém životě žádný smysl. Jestli jsem měl někdy zlomené srdce až to bolelo, tak tehdy určitě ano, ale nechtěl jsem si to přiznat.
---
Všem děkuju moc za hvězdičky a komentáře.
ČTEŠ
Fight Me
WerewolfChci jí zabít a ona mě. Ale ani jeden to nezvládneme. Alfa pár smečky: Logan a Adél. Druh, družka, předurčeni pro sebe už od narození. Úplné couple goals. Člověk by si myslel, že zrovna ti 2 to museli mít jednoduché. Že to musela být přeci láska na...
