Fight Me

11

Nebyl jsem zvyklí na rezistenci, vzdor, nic takového.

Hádali jsme se pořád a o všem. Šlo o takový boj o moc. Já vždy odešel do své pracovny a zavřel pořádným prasknutím, ona ani nevím kam, možná k sobě, možná někam jinam. Ale jakmile uhodilo 11 večer už jsem to nemohl vydržet. Většinou šla chodbou, občas byla v kuchyni, nebo u sebe v pracovně a občas dělala něco úplně jiného. Sem tam to byla ona, kdo přišel ke mně do pracovny. Přivlastňoval jsem si její rty, její tělo, její duši, a ona to moje. Žralo jí to stejně jako mě. A jednu věc vám můžu říct, byli to dlouhé, dlouhé noci. Chtěl jsem jí, chtěl jsem jí tak moc ale moje ego mi to nedovolovalo. Vadilo mi, když se na ni někdo díval moc dlouho, když si s někým potřásla rukou, když se smála někoho vtipu.

Byl ples, ani nevim jaký. Pamatuju si ho jen protože tam potkal Mason svojí družku. Učebnicovej příklad vztahu. Láska na první pohled a za 2 dny se k nám nastěhovala.

Ale zpátky k tomu co jsem původně chtěl říct. Adel v modrých šatech. Stála vedle bety z vedlejší smečky, zrovna se k ní nakláněl, něco jí řekl a ona se smála. Mohl bych ji sledovat celou věčnost. Proč nemůže být tak uvolněná i semnou? Nejradši bych tomu týpkovi zakroutil krkem. "Logane povol tu skleničku." Ani jsem si nevšiml že mi zbělaly klouby. "Kdo to vůbec je za loosera?" "Kde?" Neměl jsem chuť na vtipy. "Ježiši Masone. Potřebuješ brýle nebo co?" "Myslíš u Adél? No tak to je člověk, co se o ní zajímá." Položil jí ruku na vnitřní stranu lokte. Označil jsem Adél už před dlouhou dobou. Věděl, že je moje. A dovoluje si tohle? "A dost." Naposledy jsem se napil whisky kterou jsem držel v ruce a radši sklenku předal Masonovi. Když jsem se blížil už podlízal. "Smím pro" "Vlastně dáma už tanečníka má." Chytl jsem jí za ruku a odvedl ji na parket.

Valčík, zkoro jedinej tanec kterej jsem uměl. "Proč jsi byl tak hnusnej?" Zlobila se. "Ani mu nemusim číst myšlenky abych věděl, že tě svlíkal očima." Pousmála se. "Žárlíš?" Tak tuhle hru hrajem. "Trochu." Nenápadně jsem se k ní sklonil a pošeptal Adél do ucha. "Ale vim, že jsem jedinej, kterej tě nesvlíkne jenom očima, protože zabiju každýho kdo se tě jenom dotkne." Její zorničky se zvětšily. "Tak to udělej."

To mi stačilo. Odtáhl jsem ji nahoru, zavřel za náma a přimáčknul ji na dveře. "Ani si nedokážeš představit jak moc žárlim, když tě vidim vedle jiných mužů." Přetočila nás, tak že jsem teď cítil dveře na svých zádech já. "Dokážu až moc dobře. Když vidim ty zástupy dívek kolem tebe, jak se přiblble chichotají, jak jim rudnou tváře. Mám chuť jim ukončit život." Mezi tím mi sundala sako, kravatu a otevírala mi knoflíčky na košili. Přitáhla si mě blíž.

Držel jsem jí pod týlem hlavy a hladově jí líbal. Frustrovalo mě to. Frustrovalo mě jak jí lidi měli rádi. Frustrovalo mě jak nádherná je. Frustrovalo mě jak moc jsem jí miloval. Frustrovalo mě jak mohla lusknout a já jí ležel u nohou.

Vlastně se divim jak jsme mohli vybudovat fungující smečku. Takhle to vypadalo asi rok a půl. Ješte jako dnes si pamatuju den kdy se to změnilo.

---
Tohle je moje nejoblíbenější kapitola.