Fight Me

5

U tréninku jsem nedával pozor, u školy a ve stoje jsem usínal, jen abych mohl v noci ožít. 

Tyto věci však nezůstali bez povšimnutí. Dokonce to bylo až na tolik špatné, že se to dostalo k otci. "Alfa s tebou a Masonem chce mluvit." Zdělil nám Masnův otec bez jakékoli emoce. To nikdy neznamenalo nic dobrého. Mason se na mě podíval pohledem -A sakra-.

K otci do pracovny vedla dlouhá tmavá chodba. Jakoby zrcadlila to co vás čekalo uvnitř. Chvilku před tím než jsme vkročili dovnitř, vyšla slečna kolem dvacítky a oblečená ... jak no ... stetka. Vždy jsem otce podezíral z toho, že matku podvádí, ale toto byl první důkaz.

Vtrhl jsem dovnitř. A on už zase řval do telefonu. "Chci to přesně jak říkám!" pak jím třískl o stůl. "Tak a co ty, ve škole spíš, nedáváš při trénincích pozor. Jak se opovažuješ mě takhle zneuctít. Co si o sobě jako myslíš?" Jeho hlas nepolevil ani trochu. "Co vůbec děláš že jsi tak neschopnej?" Nic jsem neříkal. Lekce kterou jsem se naučil v životě dost brzo: Nemůžeš se hádat s člověkem co se nebude hádat s tebou.

"Takže pán by to radši po zlym." Bil mě a já se proto tomu nemohl bránit. Jednou jsem to zkusil a týden jsem ležel v nemocničním křídle. A nikdo s tím nemohl nic udělat. Teď jsem z toho mohl vyvýznout jen do omdlení.

Bavilo ho mě mučit. Zprava i zleva mi drželi ruce 2 chlapi a on si do mě mlátil jak chtěl. Všichni tomu jen přihlíželi. "Takže co dělá pán po nocích, že si dovoluje?" Nereagoval jsem. Zvykl jsem si na bolest. Už ani nevím kam mě uhodil. "Musím snad zmlátit i Masona nebo Matku?" Nechtěl jsem aby za mě museli nést následky ostatní. " Bojuju" "Bojuješ? S tou z lesní smečky." Nebyla to otázka, prostě fakt. Dal mi do nosu. "Takže on se radši zabývá nějakou ženskou." Smál se. "Už nikdy to dělat nebudeš! Rozumíš?" A znova mi jednu dal. "Říkal jsem rozumíš?"

"Vyspal ses s ní?" "Ten její zadek je úžasnej." a k tomu se smál pod vousy. Vyplyvl jsem krev. "Jak si dovoluješ tohle matce udělat. Jsi takový slaboch." Poslední rána, pustili mě, hlavou jsem narazil do země a omdlel.

Vzbudil jsem se nevím kdy, před dveřmi jeho pracovny. Chvíli jsem jen tak ležel s otevřenejma očima, sledoval jestli se něco dělo. Klid. Třeštila mi hlava a ještě i krvácela, musela tam být celkem velká rána. Můj hrudník bolel při každém nádechu. Po deseti minutách jsem se nakonec rozhodl vstát, ikdyž každá část mého těla protestovala. Nějak jsem se dobelhal k matce.

Ta se úplně zhrozila když mě viděla. "Můj bože, ty vypadáš. Co se proboha stalo?" Jako by nevěděla že to byl otec. "Aale nic." Rozhlídla se po chodbě, vzala mě dovnitř a rychle zamnou zavřela.

"Logane už jsem nad tim přemýšlela dýl. Musíš s Masonem utýct." Cože? "Nekoukej na mě tak vyjeveně. Je to jediný způsob jak vás uchránit. Tímhle tempem tě jednou zabije a" Ona by od něj nikdy neodešla. Věděla co byl za monstrum ale milovala ho. "Mami ne. Nebudu utíkat." "Ale Logane, už to máme perfektně vymyšlené. Já i Masonova matka se o vás bojíme." V tom momentě mi došlo že tohle celé nebylo jenom o mně, bylo to i Masonovi. Nebylo to jen o mojí bezpečnosti ale i o jeho. Nesu za něj zodpovědnost. Přesně v ten moment jsem ten nápad zvážil. Zvážil na jedinou sekundu. "Logane on, kdyby mohl, vládl by napořád. Udělá všechno proto aby se jako alfa udržel co nejdýl, ikdyby to znamenalo zabít vlastního syna. Není to tu pro vás bezpečné." Otec se nikdy Masona nedotknul, nikdy ho nezmlátil. Tudíž nepředpokládám, že by s tím teď začínal. "Ne. Nenechám tu tebe ani zbytek smečky." "Chlapi těm vždycky záleží jen na moci ale že by si zachránili sami zadek. To ne. Ledaže."

Úplně bylo vidět jak se jí rozsvítilo. Ukázala na mě ukazováčkem. "Někoho jsi potkal. Já to vědělaZ toho už se nevymluvíš." "Bože mami teď začínáš zase s tímhle." Sedl jsem si a ona jako obvykle vytáhla dezinfekci, pár vatových tampónků a náplasti. "Je to někdo ze smečky." Chvíli sledovala mojí reakci se kterou ale nebyla spokojená. "Hmm, tak ta blondýna." Cuknul jsem sebou, jak na to přišla? "Je to ona." Panovalo hrobové ticho. "Scházíme se." "Toho by sis měl vážit. Protože tyhle lidi potkáš jenom jednou v životě." V té době jsem si říkal co to říká za kravinu. Jako lidi který nesnášim tak potkám jenom jednou v životě? Tak to určitě ne. 

---
Zatím vypadá, že je tohle nejdelší kapitola.