My chase [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

I.

Hah. Moje první knížka, ve které není prolog, no nic.

Užijte si čtení <3

Louis

" Louisi!" vyjekla osoba za mnou s vrhla se mi kolem krku.

"Ahoj, Fizzy" usmál jsem se na svou sestřičku. " Jak jste se měli u táty?" zeptal jsem se.

"Dobře, škoda, že s námi taky nejezdiíš, ale chápu tě. Jsem ráda, že tě znovu vidím, bráško" usmála se a slezla ze mě.

" Taky tě rád vidím, sestřičko" usmál jsem se.

" Louisi" vyjekli Daisy s Phoebe a každá se mi obmotala kolem jedné nohy.

"Ahoj, potvůrky" zasmál jsem se.

" Ahoj, Lou" pozdravila mě moje poslední sestřička a objala mě kolem krku.

" Ahoj, Lott" objal jsem ji nazpátek.

" Děti, oběd" zavolala ze zdola mamka.

" Tak šup, do koupelny umýt ruce a pak ke stolu, jo?" promluvil jsem k Daisy s Phoebe. Kývli s utíkali do koupelny jako o závod.

Jinak asi by jste o mě něco chtěli vědět, že? No máte smůlu já nic neřeknu. Myslím, že všechno podstatné se dozvíte.

" Louisi, pojedeme s holkama někdy po obědě za babičkou, vzali by jsme tě sebou, ale máš kytaru, takže na ní hlavně nezapomeň. Jo a přijedeme zítra, dobře?" zeptala se mamka. Kývl jsem. V naší rodině jsem tak trochu vyvrhel, taková menší černá ovce rodiny.

Jedinej kdo mě z naší rodiny má rád jsou moje skvělé sestřičky. Jo někdo by si řekl: 4 sestry? Né díky stačí mi ta jedna. No mě by jedna určitě nestačila. Každá z nich je v něčem výjimečná.

Lottie, nejstarší z mých sestřiček, hezká blondýnka s dobrým tělem. Často si spolu vybíráme outfit nbeo si radíme ohledně různých věcí. Můžu jí říct vše. Tak nějak moje nejlepší kámoška.

Fizzy, Felicity, říkejte si ji jak chcete, vysoká černovláska. Je strašně super, má něco jako šestý smysl a dokáže vždy vycítit, že jí potřebuju, že se něco děje, vždycky je tu pro mě a já zase pro ni. Má stejnou zálibu jako já : tetování. Pokaždé mi pomáhá které z těch co chci si mám zrovna dát. Navíc poslouchá stejnou hudbu.

No a pak dvojčata Daisy a Phoebe. Když je vidíte poprvé v životě, tak máte kurva problém je rozeznat. Nejhorší je, že chodí věčně úplně stejně oblečené, takže jako kdyby jste je nepotkali spolu, tak si myslíte, že je to jedna a ta samá osoba. Občas mám i já problém je rozeznat, ale pššš to se neříká.

Jo dvojčata jsou sice nejmladší, ale i tak s nimi můžu dělat spoustu věcí. Pokaždé jsou pozitivní a věčně se něčemu smějou. V jejich blízkosti snad ani nejde být negativní.

Jsou to moje malé roztomilé potvůrky, které ale neskutečně moc miluju. Nevím, co bych dělal, kdybych je neměl.

Vlastně nechápu, co bych dělal, kdybych neměl ani jednu z nich.

No a pak je tu moje mamka. Byla nejlepší matkou jakou jsem si jen mohl přát. Bohužel byla. Změnila se. Možná to je tím, jak se s tátou rozvedli. Nevím.

Byla to věčně usměvavá, milá, okouzlující, dobře upravená, láskyplná mamka, která mi věnovala všechnu lásku, kterou v sobě našla. Za to ji děkuji. Měl jsem hezké dětství a to jen a jen díky ní.

Jenže pak přišel ten rozvod, soud kdo bude mít nastarosti dítě a pak to jak ji táta napadl před soudem, když nás vyhrála do své péče.

Znásilnil ji a díky tomu jsou tu Daisy s Phoebe. Holky o ničem nevědí. Mamka dělá jakoby nic, ale vím, že ji to trápí. Je to už nějakých 7 let. V tu dobu mi bylo 10 skoro 11.

Mamka neví, že to vím a taky doufám, že se to nikdy nedozví. Ale jedno mě štve, že jsem nezabránil tátovi, aby to mamce provedl.

Bylo mi 10 skoro 11 mělo mi dojít, že určitě něco není tak jak má být. Mamka brečela a táta se usmíval. To by ani jeden z nich nedělal, když se rozvedli.

Mamka měla být šťastná a můj otec smutný a naštvaný. Nikoli obráceně, ale zase by tu nebyly moje sestřičky dvojčátka.

K mému otci... Byl to skvělý táta do určité chvíle, do chvíle kdy jsem mu přiznal jednu věc a to, že si domů asi nikdy nepřivedu holku, málem ho kleplo, poslal mě na léčení, tvrdil, že jsem nemocný, že se potřebuji léčit, uvěřil jsem mu, poslouchal jsem doktory, každý den poslouchal, jak moc jsem nemocný a pak se to stalo něco díky čemuž už muže nikdy nechci vidět, vyléčili mě, jak říkal otec. Bylo mi v tu dobu 13.

Ano bavil jsem se s otcem, v tu dobu ještě ano, a pak mi vše došlo a já se s ním přestal na dobro mluvit. Nikdy jsem s ním už pak nechtěl nic mít, nechtěl jsem, aby to byl můj otec, nikdy jsem ho už nechtěl vidět, zničil můj i mámky život, nenávidím ho.

No a pak je tu babička, je sice z mamčiny strany, ale i tak mě nenávidí. Nikdy jsem jí nc neudělala, pokaždé jsem na ní byl milý, snažil se jí se ším pomoc, jako malého mě milovala, věnovala mi veškerou lásku, pokaždé když byl příležitost, tak chtěla, abych u ní byl, abych u ní spal, vždycky uvařila něco na co jsem měl zrona chuť, vždycky měla ve špajsce něco na zub. Byla to prostě skvělá babička a určitě byla i skvělá mamka jako ta moje, bodejť by né, když je to mamka mojí mamky, co? Ale pak se narodila Lottie a všechna láska, co byla věnována mě byla najednou věnována jen a jen jí. Poté přišla na svět Fizzy a spolu s Lottie byly její princezny a já? Já byl zapomenut. Když na svět přišla i dvojčata, tak mě babička začala nenávidět víc, zřejmě mě měla ráda jen do doby než přišli holky, zřejmě mě měla ráda jen do doby kdy si myslela, že máma už nebude mít další děti.

Děda umřel rok potom, co jsem se narodil, takže si ho nepamatuju. Neříkám nic, mrzí mě to.

No o babičce a dědovi z tátovi strany radši budu držet hubu. Nedopadlo by to totiž dobře, ty mě nenávidí snad ještě víc, než babička z mamky strany a to je už co říct.

Nechápu, co jsem všem z nich udělal a něco mi říká, že to vědět asi nechci, no možná bych ti vědět chtěl a chtěl bych to napravit, přeci jen není zrovna příjemné, když jsme u nich na návštěvě nebo bývali jsme u nich na návštěvě a oni se do mě věčně vrtali a naváželi. Několikrát jsem jim pěkně od plic chtěl na ně zařvat co proti mě maj a co jsem jim udělal a tak. Ale nikdy jsem to radši neudělal, když jsem viděl mamčin i tátův varovný pohled.

" Tak my jedeme, Lou, nezapomeň hlavně na tu hodinu kytary" Zakřičela ze zdola mamka.

" Neboj, nezapomenu, myslím na to, užijte si to a pozdravuj babičku" zakřičel jsem na ní.

" Budu ti věřit, budu, tak ahoj a nezlob" Ozvala se mamka.

" Ahoj" uslyšel jsem bouchnutí dveří a následně zvuk nastartování auta. Uff.

Tak jo zase sám doma. Nepamatuji si kdy jsem naposledy nebyl aspoň tři dny doma sám, ale tak co už, zvykl jsem si. Sešel jsem z pokoje dolů do obýváku a zapl si televizi, kde zrovna běželi zprávy. Zvýšil jsem zvuk, tohle mě zajímalo.

" Obávaný kriminálník, Harry Styles, je znovu ve městě. Mějte se na pozoru. Pokud to jde nevycházejte zbytečně ven, jen pokud je to vážně nutné."

No to si děláte kozy ne? Myslel sem, že už se nevrátí přeci jen je to už 4 roky, co zmizel, tak proč se teď kurva vrátil?

A pak se to stalo...

Naprosto nudná kapitola, slibuji, že příští bude zajímavější<3