My chase [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

II.

Užijte si čtení <3

A pak se to stalo...

Louis

Pípl mi mobil, který ležel na stolku předemnou. Asi mi píše Niall, jestli jsem se koukal na zprávy a taky že jo psal mi.

Niall: Kamo, viděl jsi zprávy? STYLES, JE KURVA ZNOVU VE MĚSTĚ. DOPRDELE!! KAMO JSME MRTVÝ.

Nepřehání to trošku? Myslím s těmi velkými písmeny samozřejmě.

Já : Jo viděl jsem zprávy a mám trošku strach. Chápeš to? 4 roky klid a najednou je tu zas. Ať vypadne, nikdo ho tu nechce a nepotřebuje!

Odepsal jsem.

Odložil jsem mobil zpět na stůl a šel se pomalu připravit na hodinu kytary. Nechce se mi tam, co si budeme, ale musím tam. Učitelka by to řekla mamce a já bych zase měl domácí vězení.

Vyběhl jsem nahoru do pokoje a hodil na sebe kloudné oblečení v podobě červených džín a modrého pruhovaného trička.

Jo jsem sexy. No ty tak debile. Hej jako určitě jsem. Jo jasný hned bych si tě dal na Grill. Proč na Grill? Protože jsi zřejmě málo teplý. Náhodou jsem teplý jak slunce ve stínu. Wtf? Neřeš melu sračky.

Tak jo Louisi přestaň si povídat sám se sebou Vem si kytaru a padej z domu nebo zase přijdeš pozdě. Křičelo na mě podvědomí.

Však už letím.

A nezapomeň si mobil!

Ajo vlastně, krucinál.

Popadl jsem mobil s kytarou a vyletěl z domu, zamkl za sebou a rychle uháněl na hodinu kytary do DDM.

Ani jsem si nevšiml v tom spěchu, že mi přišla esemeska...

~~

"Ufff stihl jsem to" zamumlal jsem si pro sebe a sedl si vevnitř na židli. Vytáhl si mobil a zjistil, že mám jednu nepřečtenou esemesku. Neznámé číslo?

unknown number: Jo neboj Zayne budu tam včas. O toho kokota se postarám nemusíš mít strach, zítřka se nedočká.

Uhm okey, někdo si zřejmě spletl číslo, to je v pohodě, každýmu se to přeci jednou za život stane, no ne? Není potřeba z toho dělat nějakou vědu. I když to co v té esemesce stálo mě víc než vystrašilo. Tak taky koho by to nevyděsilo, že? Vždyť v té zprávě doslova stálo, že někoho zabije, je to zřejmě vrah.

Mám číslo na vraha. Uklidni se Louisi, máš číslo na vraha. Můžeš s tím zajít na policii a oni ho určitě mile rádi vystopují a zavřou tam kam patří, není třeba panikařit, no ne? Uděláš správnou věc.... KURVA!

Když já mám číslo na něj a on mi napsal... Jo já mám sice číslo na vraha, ale ten vrah má číslo na mě!!! Tak jo teď už je čas na to, abychom mohli panikařit. Do čeho jsem se to dostal? Nemůžu umřít jsem ještě mladý. Kurva.

~~

Celou hodinu kytary jsem byl naprosto mimo, byl jsem zmatený, vystrašený, hodně vystrašený, co když si mě podle čísla najde? Co když mi ublíží? Zmlátí? Znásilní? Ubodá k smrti? Co když na mě použije různé pomůcky? Pilku, skalpel, nůžky, nůž a nevím co ještě?

Kurva je to jasný. Jsem mrtvej. Potřebuju nový číslo a to hned!

Učitelka mě několikrát napomenula, seřvala, ale já jí vnímal jen okrajově. Moje mysl byla zabraná do přemýšlení jen o tom vrahovi.

Na konci hodiny mě ještě jednou seřvala a řekla, že si promluví s mou matkou. Ještě minulou hodinu bych se třásl jako želé, ale teď? Teď mi to bylo někde. Hlavně, že si dojdu pro nové číslo. To je teď nejhlavnější.

~~

Vyletěl jsem z budovy jako namydlený blesk. Chtěl jsem co nejdříve domů. Za prvé byla zima, za druhé se tu někde potuluje Styles, za třetí jde po mě vrah, teda jakože zatím asi nejde, ale půjde.

Bežel jsem seč mi síly stačily. Na zádech se mi pohybovala kytara a znemožňovala mi bežet rychleji. Blbá kytara, fakt že jo a pak se to stalo.

Za sebou jsem uslyšel kroky nebo spíš jak zamnou někdo běží rychle běží. Přidal jsem, bylo mi jedno, že už jsem nemohl, že mi docházel dech a já se nejspíš za chvíli někde skácím dolů jako mrtvola, bylo mi jedno, že moje lýtka dostávají tu největší zátež za celý můj život, absolutně mi nevadilo, že se mi podlamují nohy, potřeboval jsem jen utéct neznámému.

Ozval se výstřel. Panebože, nadskočil jsem, vyjekl a spadl na zem. Rychle jsem se ale oklepal a zvedl se na nohy, vyděšeně jsem se koukal kolem sebe a pak se za kontejnerem, který se tu nacházel, vynořila vysoká postava se zbraní v ruce. To ona střílela? No když jsem zahlédl před sebou mrtvé tělo, tak mi to došlo. Zabil osobu, která po mě šla, zachránil mi život? Nebo mě chce zabít sám?

Chvíli jsem stál na místě a nechal osobu, aby se ke mě trochu přiblížila, rychle jsem se probral, otočil a speedoval rychle pryč, slyšel jsem jak se osoba zamnou rozutekla, nejspíš mě následovala. Přidal jsem, musel jsem mu utéct, prostě musel, nechci umřít tady, teď a v tomhle mladém věku.

 Před sebou jsem spatřil mě dobře známou uličku a rozeběhl se ještě rychleji. Kdyby mě právě teď viděla moje učitelka tělocviku, můj bývalý trenér na Kung fu nebo ty lidi, co mi furt smějí, tak by asi zírali. Já sám zírám na to jak rychle umím běhat, kde se to ve mě bere? No teď není čas přemýšlet nad blbostmi!

Rychle jsem proběhl tu blbou a smradlavou uličku, kde se často slézají bezdomovci a ocitl se v ulici, kde jsme bydleli. Už jen kousek a jsem doma v bezpečí, zabarikáduji se tam, zamknu oba vchody, zadělám žaluzie, vezmu si k sobě do pokoje nůž a budu se zamknutý na něco koukat. Jo přesně tohle udělám.

Běžel jsem rychle po chodníku, kytara se mi houpala na kolem krku a na zádech, možná i kvůli ní jsem nemohl pořádně dýchat, osoba zamnou se mi přibližovala, nesjpíš má lepší kondičku než já, ale to asi každý, dýchala mi už pomalu na krk, když jsem konečně spatřil můj dům.

Málem jsem se rozbrečel radostí, když mi došlo, že za chvíli už budu v bepečí daleko od té osoby, rychle jsem přeskočil branku jak superman a běžel k zadnímu vchodu, který jsem rychle odemkl a vpadl do domu. Rychle za sebou zavřel a zamkl na několik západů.

Následně jsem přeběhl k hlavnímu vchodu a ujistil se, že je vážně zamčený, byl a tak jsem si mohl v klidu oddychnout. Tedy ještě ne. Vyběhl jsem s nožem nahoru, zatáhl všude žaluzie a zamkl se v pokoji. Pípl mi telefon a tak jsem ho vytáhl a přečetl si zprávu, která mi přišla.

Unknown number: Protentokrát jsem tě nechal utéct, příště už mi neutečeš.

Ono bude nějaký příště? To jsem asi v prdeli, po druhý už tohle nedám.

Pořád to je takový nezajímavý. Já vím, omlouvám se