My chase [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

XVII.

Trvalo to nějakou tu dobu, ale nakonec jsem usnul

Louis

Už je to něco kolem čtrnácti dní, co jsem bez domova čili bezdomovec.

Už je to něco kolem čtrnácti dní, co jsem se moc nevyspal.

Už je to něco kolem čtrnácti dní, co musím krást, abych se uživil, abych přežil.

Nevim jak dlouho to ještě vydržím.

Od té doby, co mě zbil ten bezdomovec pod tím mostem mě zmlátilibdva další muži, tentokrát nějací boháči.

Niall se mi neozval. Jakoby na mě zapomněl. Mrzí mě to né že ne.

Ovšem, co mě mrzí ještě víc je Harry. Slíbil mi, že mu můžu věřit, že mi neublíží.

Neublížil mi jako otec a ti ostatní muži, ale ublížil mi citově a psychicky.

Ublížil mi tím, že mě vykopl ze svého domu. Defakto mé poslal na smrt, i když to on neví, že nemám kde bydlet, ale to ho neomlouvá.

Ležel jsem jako každý den za posledních čtrnáct dnů na tvrdé lavičce v parku a unaveně koukal před sebe a o tomhle všem pořád dokola a dokola přemýšlel, než jsem nakonec usnul.

Z mého spánku mě však vyrušilo pár lidí. Zase si do mě jdou kopnout.

"Hele ten se bude líbit šéfovi. Třeba nám ho i někdy půjčí na šuk" uslyšel jsem jak někdo z nich říkal.

" Prosím, už ne" Zaprosil jsem s pláčem. Jo asi jsem ufňukánek, ale nemůžu to zažít znovu. Prostě nemůžu.

"Drž hubu, štětko." zavrčel další a něčím mě praštil po hlavě. Au. Ztratil jsem vědomí.

~~

"No sláva, už jsme mysleli, že jsi mrtvej" uchechtl se nějaký muž potom, co jsem otevřel oči. Bolela mě hlava. Vlastně celé tělo.

"Vstávej, štětko, jdeme za šéfem. Doufej, že se mu budeš líbit, jinak věř, že mi si s tebou rádi užijeme, ale živej odtud neodejdeš" zavrčel mi s úšklebkem muž do obličeje. Pokl jsem. Super. Jsem mrtvej.

Popadli mě za vlasy a vytáhli na nohy. Au. Ruce mi zkřížily za zády. Au. A někam mě táhli. Shit.

~~

" Šéfe, našli jsme jednu štětku, ležela na lavičce v parku" řekl jeden z mužů. Koukal jsem se do země, nechtěl jsem vidět toho slizouna, co se po mě bude sápat.

"A? Odkdy jsme charita?" ozval se.

"Já nevím, třeba by jsi si s ním rád užil poslední dobou jsi hrozný" zasmál se jeden muž.

" Drž hubu. Ještě cekni a jsi po smrti" zavrčel.

"Už mlčím, šéfe" zašeptal. Zasmál jsem se.

" Čemu se tlemíš štětko?" zavrčel a přiložil mi zbraň k hlavě. Kurva.

" nebuď na naší návštěvu, tak hrubý." ozval se znovu muž. Hihi. Začínám ho mít asi rád. Tedy pokud mě pak neznásilní.

"Sorry" ozval se muž a zbraň schoval. Poslušný jako ovečka. Hezky je má vycvičený.

"Tak bude se tu líbit, šéfe?" ozval se druhý.

Muž se zřejmě otočil a zalapal po dechu. To jsem tak ošklivý? Chtělo se mi brečet.

" Loui?" zašeptal překvapeně. Zvedl jsem hlavu a překvapeně zalapal po dechu. On se zhrozil. Asi jsem vážně odporný.

"Odejděte" sykl na ty dva. Odešli.

" Kdo tě zmlátil?"staral se. Ajo ten zmlácený obličej.

" Nevím nějaký opilí boháči" zamumlal jsem a sklopil hlavu.

" Zmrdi" zasyčel.

" Nechci nic říkat, jsi nádherný, ale vypadáš příšerně." zašeptal a zvedl mi rukou hlavu. On byl nádherný.

" Díky, to potěší" zamumlal jsem a usmál se.

"Promiň" zašeptal.

"Za co se omlouváš?" zeptal jsem se.

" Za to všechno. Jsem debil. Ty mi pomůžeš a pak jsem tě vyhodil. Ještě ti lípnul dvě facky. Já jsem takovej kokot. To není možný. Pořád tu jen nadávám. Nechci, jenže se bojím. Bojím se si přiznat svoje city, jelikož by ti pak mohli ublížit, což se stalo a já ti ubližuji taky, ale mohli by tě zabít " zašeptal.

Ruku položil na mou tvář.

" Bolí to? "zeptal jsem se a přiložil dlaň na jeho ruku.

" Už ne tolik" usmál se a pak mě políbil a začal plenit svýma rty ty moje. Chyběl mi ten pocit cítit jeho rty na těch svých.

~~

"Teď mi všechno pověz. Vím bylo to jen čtrnáct dní, ale i tak. Povídej" začal Harry jen, když mě začal ošetřovat.

" Když jsi mě vyhodil, tak jsem došel k našemu domu, který byl na prodej a......." dořekl jsem mu všechno.

" Jaktože byl váš dům na prodej? Kde je tvoje rodina?" vyzvídal dál. On je horší jak babka na vesnici, když chce vědět drby.

"Víš jak jsi přišel do toho pokoje a já brečel?" zeptal jsem se. Přikývl.

" No tak mi psala máma s tím, že se vrátila k otci, že mě nikdo doma nechce, že se nemám vracet a že jsem adoptovaný" zamumlal jsem.

"Ouu" zašeptal.

" Pojď sem" objal mě a políbil do vlasů. Nebrečel jsme už ne. Už jsem se nabrečel dost.

" Harry?"

"Hm?" zamumlal.

"Chci najít svou biologickou matku, pomůžeš mi?" zeptal jsem se.

"Samozřejmě, že ti pomůžu, ale pak, pak bude všechno při starém" zašeptal.

"Co tím myslíš?" zeptal jsem se nechápavě.

"To uvidíš." zašeptal a znovu mě políbil do vlasů.

Bál jsem se toho jak to myslel.

~~

"Loui, jak jsi se vyspinkal?" zašeptal a políbil mě. Hmm krásné ráno. Takovéhle ráno bych si nechal líbit každý den.

" Skvěle" zamumlal jsem, když se od mých rtů odlepil.

" To je dobře" usmál se a znovu mě políbil. Miluju jeho rty, jeho polibky.

" Dneska by jsme mohli začít s tím hledáním, tvé biologické matky" usmál se.

"Tak jo. To beru." usmál jsem se a zase se přilepil na jeho rty. Jeho rty mi nikdo nevezme. Ty jsou jenom moje.

"Tvoje rty jsou jenom moje" zašeptal jsem.

" Jenom tvoje, ale moje jsou zase tvoje rty" zašeptal.

" Jenom tvoje, nikoho jiného" usmál jsem se.

Takhle jsme proleželi celé dopoledne. Ve vyhřáté posteli, v objetí a kradli jsme si polibky od toho druhého. Bylo mi nádherně.

Věděl jsem, že tohle jednou skončí, a tak jsem si toho užíval na plno. Protože jako může se stát vše, kór s ním. Může se zase začít chovat jako debil. U něho nikdy nevíte.

Po celé odpoledne jsme se věnovali hledání mé biologické matky. Bojím se kdo to bude, jaká bude, žije ještě vůbec? Proč se mě vzdala? Přijme mě vůbec? Měl jsem strach a to jsem ještě ani nezjistil kdo to je.

~~

Taková menší otázka. Nebyla tahle kapitola až moc sladká? Mě to totiž trošku přišlo.