My chase [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

VI.

Užijte si čtení <3

Obejde se to bez hádek a podobných blbostí, které se kolem toho většinou třeba mezi holkami dějí.

Louis

Niall vedle mě spokojeně spal, ale já ne. Nemohl jsem usnout. Musel jsem pořád myslet na vysokýho potetovanýho kudrnáče.

Nechápal jsem vůbec nic. Ať už jeho chování nebo to mé. To jeho bylo ještě v pohodě, ale to mé? Nechápal jsem sám sebe.

Vždyť on je vrah, může mě kdykoli zabít, bojí se ho všichni, je to postrach, jeho vzhled k tomu moc nepřidává.

A já? Já se chovám jako by to byl normální člověk, neříkám je to člověk, ale ne nevinný. Má na sobě vinu, hodně viny.

Nechám ho, aby na mě sahal, líbal mě a dělal mi dobře. Tohle kurva doprdele nejsem já. Co to semnou kurva udělal? Chci se zase vrátit takovej, jakej jsem byl dříve. Nechci být takovej jakej jsem teď!

Kurva! Přešel jsem do potichu do koupelny, abych nikoho nevzbudil. Koukl jsem se cestou na hodiny a zjistil, že je něco kolem půl čtvrté.

Otevřel jsem co nejtišeji dveře do koupelny a vešel dovnitř. Zavřel jsem za sebou a opřel se rukama o umyvadlo.

Podíval jsem se na zrcadlo, které bylo nad umyvadlem a zděsil se. Vypadal jsem příšerně. Kruhy pod očima, nateklá ústa.

Nebyl jsem to já. Vždycky jsem byl usměvavý a neviný kluk a teď? Teď jsem vinej neusměvavej. Změnil mě. Kurva.

Chtělo se mi brečet. Byl jsem zoufalel, vyďešenej. Nechápal jsem co se to uvnitř mě doprdele děje, ale jedno vím jistě. Nechci aby se to dělo, ale ono se to i tak děje.

Nemůžu si o tom s nikým promluvit. Nemůžu se nikomu svěřit s tím, co se ve mě děje. Nikomu. Nikomu, kurva! Nemůžu nikomu říct o něm!

Nechci do toho nikoho zatahovat a už vůbec ne Nialla. Nedopustil bych kdyby kvůli tomu někomu ublížil a to jen kvůli mě. Nedokázal bych s tím žít. To už to radši budu držet v sobě.

Křečovitě jsem sevřel umydlo a prostě se rozbrečel. Složil jsem se vedle umyvadla a prostě brečel. Potřeboval jsem to ze sebe nějak dostat.

Third-party view

Malý brunet seděl nebo spíš ležel na studené zemi, ruce v pěstích, brečel, nevěděl co dělat. Byl že všeho, co se za poslední dny stalo silně zmaten.

Netušil však že ho vysoký potetovaný kudrnáč pozoruje. Někdo by řekl, že se mu i vysmívá. Tak kdo by se divil. Je TO Harry Styles a ten se vysmívá všem, ponižuje je, ubližuje jim, mučí je, zabíjí je.

Ale tohle by překvapilo každého. Díval se na něho ne výsmešně spíše chápavě s trochou lítosti. Ale vážně jen s trochou. Uvnitř sebe věděl, že mu je malého bruneta líto, ale nemohl to dát na jevo.

Harry Styles nikdy nedává najevo své city, nikdy, on totiž žádné nemá, neměl a nikdy je mít nebude. Jsou jen přítěží, nic víc. Bez nich je člověku mnohem lépe.

Proto vzal do ruky mobil a napsal mu SMSku. Poté s posledním pohledem na bruneta zmizel ve tmě, vracejíc se k autu, které bylo zaparkováno nedaleko domu, kde malý brunet bydlel.

Louis

Můj pláč přerušila zpráva, která mi právě přišla. Neměl jsem sílu na to jí otevřít věděl jsem, že je od něho. Kurva, tak moc dobře jsem věděl, že je to od něho.

Rozbrečel jsem se víc. Jsem bábovka, jen vyděšený malý kluk. Nejsem schopný poznat svět. Nepatřím do něho. Nikdy jsem nepatřil.

Vzal jsem do ruky mobil a otevřel ho, pohled mi zůstal na nové zprávě. Něco mě přemohlo a já ji otevřel. Neměl jsem to dělat, teď už to vím. No bohužel předtím jsem to nevěděl.

Unknown number : Už zase brečíš? Jsi vůbec kluk? Jsi spíše malá holčička. Není ti 18 jsou ti tři roky. Přestaň už bulet, kurva. Všichni víme, že jsi jen blbej slaboch, vzmuž se taky kurva trochu! S takovouhle si vážně nikoho nenajdeš. Což si nenajdeš vlastně ani tak.

To mě rozbrečelo ještě víc. Má pravdu, má zkurvenou pravdu, ve všem. Ve všem, kurva. Ať už vypadne z mého života, prosím.

Bez něj jsem měl klidný život, nechci ho ve svém životě, kurva, já tě prosím. Zbav mě ho, prosím, kurva, prosím. Tak moc tě prosím.

Otevřel jsem šuplík skříňky, která byla pod umyvadlem a vyndal z ní ostrý předmět přinášející bolest i úlevu.

Žiletku.

Věc, která tu semnou byla vždycky, nikdy mě neopustila ona jediná ne. Je tu semnou, i když jsem šťastnej nebo smutnej. Pomáhá mi. Ulevuje mi. Miluju ji.

Několikrát jsem si s ní v mých rukách pohrál. Zkoumal jsem ji pořád, ale pokaždé mi přišla zvláštní a nevím výjimečná. Nechápu svoje myšlenky. Já vlastně už nechápu nic, takže je to asi v pohodě.

Chvíli jsem si ji ještě prohlížel, než jsem ji pořádně chytil a přiložil k zápěstí, udělal jsem několik rychlých a prudkých pohybů, několik čar se objevilo na mém zápěstí, že kterých tekly čůrky krve, které se spojily a kapky krve dopadaly na studenou zem koupelny. Nedělal jsem nic, prostě jen ležel a pozoroval to, co se mi naskytovalo.

Viděl jsem to po několikáté, ale i přesto mě to fascinovalo pořád stejně jako, když jsem to viděl poprvé.

Nevím, co přesně mě na tom tolik fascinovalo, ale něco mi říkalo, že to vědět nechci. Odpovědí bych byl vyděšen, což už jsem i teď, ale ne tolik, jak bych mohl být.

Zvedl jsem se ze země, očistil ruku, vše uklidil a následně odešel z koupelny zpět do pokoje, kde jsem spokojeně zalehl do postele a usnul jako nemluvně.

Third-party view

Vsichni litovali malého brunetka, nikdo však už netušil, co se děje na druhé straně města, kde se kudrnáč opil a následně odjel do svého domu, kde rozbil vše, co mu přišlo do cesty a následně šel boxovat do tělocvičny, kterou má dalo by se říct ve sklepě.

Přešel k boxovacímu pytli, představil si svůj obličej a začal do něj nehorázně velkou silou bušit, byl nasraný, smutný, vyděšený.

Litoval toho, co napsal, ale věděl, že to nejde vrátit zpět a že je to tak dobře. Neudělal nic špatného. Právě naopak udělal něco správného.

Nikdy kvůli nikomu neukázal že city v něm nevymřely úplně a nehodlá to měnit. Tedy aspoň v nejbližší době ne.

Vlastně pokud možno, tak nikdy. Jeho city budou navždy drženy pod pokličkou a nikdy nepatří světlo světa. O to už se kudrnáč postará.