My chase [Larry Stylinson] (CZ) ✔︎

IX

Užijte si čtení <3

Kurva.

Louis

" Neříkal jsi náhodou, že už tě nikdy neuvidím a ani o tobě neuslyším? No dlouho to nevydrželo" pronesl jsem drze, i když mi srdce bušilo jako splášené a mám pocit, že každý zkurvený člověk v téhle zkurvené místnosti ho kurva slyšel.

" No jo já za to ale nemůžu, Babe" zasmál se Harry. Vypadal a choval se jinak, než při našich normálních setkáních. Možná to je tím, že mě tady nemůže přede všemi ohnout a nebo, že není nadržený.

" No můžeš" ušklíbl jsme se.

" Nemůžu, prcku, a neprovokuj mě. Nebo tě neodvezu domů a nechám tě tady, aby jsi s tebou moji chlapi užili" zavrčel mi do ucha.

" Už mlčím" zamumlal jsem. Nechtěl jsem přijít o panictví s nějakýma divnýma chlapama. " A neříkej mi prcku" zašeptal jsem.

" No proto, jinak můžu ti říkat jak budu jen kurva chtít, prcku." zavrčel mi do ucha a následně mi na něj foukl. Naskočila mi husí kůže.

" Odvezeš mě tedy?" zeptal jsem se, jelikož se mi vážně nelíbilo jak na mě všichni tak blbě čuměli.

" Nemáte nic na práci? "otočil se na ně s křikem.

Všichni někam utekli. Hihi. Bábovky. Pomalu o hlavu větší gorily a on jen zařve a oni se jak štěňata s ocasem mezi nohama stáhnou. Přitom štěně jsem tu jen já. Hihi.

" Tak pojď, prcku, odvezu tě tam kam patříš. Tady přijdeš akorát tak k úhoně." ozval se Harry a už mě táhl pryč ze skladiště.

"Uměl bych se ubránit" ozval jsem se.

" Jo jasně a teď mi řekni tu o šípkový růžence, prcku" zasmál se. Debil, ale má vážně úžasnej smích to se musí uznat, ale nemění to nic na tom, že je to debil.

Uraženě jsem si založil ruce na hrudi a provrtal ho vražedným pohledem. Znovu se zasmál.

" Prcku, když mě budeš pouze vraždit pohledem, tak nikdy neskončím poražený na zemi" ozval se.

Musí mi tak pořád říkat? Asi mu taky vymyslím nějakou hezkou přezdívku, která se mu nebude ani za mák líbit. Aa už to mám. Hihi

"Harrietko, přestaň mi laskavě říkat prcku" vypískl jsem.

" Harrietko? Přijdu ti jako holka?" zeptal se s pozvednutým obočím.

" Jo. Vlasy máš akorát tak na drdůlek nebo culíček. Malá sladká Harrietka." zasmál jsem se.

" Myslíš, že jsme sladký?" zeptal se s úšklebkem. Prosím?

" Ne. Vlastně jsi naprosto odporná existence" opravil jsem se.

"Jo tak díky, aspoň vím, co si o mě myslíš" ozval se Harry. Zdálo se mi to? Nebo je vážně smutný?

" Harry?" zeptal jsem se a podíval se na něho. Neodpověděl jen odvrátil pohled.

Harry zastavil před mým domem, ale já místo toho, abych vylezl, tak jsem se jen odepl a přelezl na Harryho.

" Co to kurva děláš?" zeptal Harry.

" Promiň" zašeptal jsem mu do ucha, když jsem si na něj obkročmo sedl.

" Za co se omlouváš?" Zavrčel zmateně. " Nemám na ty tvoje kraviny čas" zavrčel.

"Nejsi odporná existence vlastně jsi docela hezký." Zapletl jsem si ruce do jeho vlasů.

"Já vím" zaculil se.