Stěhujeme se. I když jsme se z tátovi smrti jakžtakž vzpamatovali. Dům a všechno v něm nám ho neustále připomíná a je to pro nás hrozně těžké se s tím takhle smířit.
Sedíme v autě. Mám nasazená sluchátka, kde mi hraje můj oblíbený playlist na Spotify. Koukám z okýnka a přemýšlím. Vybavily se mi vzpomínka na den, kdy jsem tátu viděla na posledy a kdy mi oznámili, že umřel.
~flashback~
Loučíme se s tátou a jeho nejlepším kamarádem na vojenském letišti. Je tu spousta vojenských letadel a jedno velké, do kterého budou za chvíli nastupovat a odletí do Afghánistánu. Koukáme zdálky na tátu a další vojáky, jak se ještě vybavují a něco řeší. Najednou se Chris s pláčem rozběhne přes celé letiště k němu. „Chris!” zakřičím a rychle se za ní rozeběhnu. Běžet za mnou chce i mamka, Josh, Jaden a jejich mamka, ale zadrží je nějací vojáci. Chris už je skoro u táty když v tom jí za zápěstí chytne nějaký chlap. Ona se mu s pláčem snaží vykroutit, ale nejde jí to. „Tati!” vyjekne ubrečeným hlasem. Ale v tu chvíli tam přiběhnu a toho vojáka kopnu silně do ruky. On Chris rychle pustí, ale než se vzpamatuje už jsem mu vytáhla pistoli z pouzdra. Chris jsem si držela za zádama a mířila jsem na toho vojáka. „Nesahejte na ni!” zakřičím a přitom se otáčím dokola. „Já budu střílet!” řekla jsem z důrazem a táta s Oliverem(táta Joshe a Jadena) trochu odstoupili. „Nesahejte na ni!” zopakoval jsem znova. „Všechny vás zabiju!” zakřičela jsem na posledy a Chris jsem pořád měla za zádama. Všichni ti vojáci na mě mířili kromě táty a Olivera. Táta ke mně pomalu šel, ale stále jsem na něj mířila pistolí. Zhluboka jsem dýchala a koukala na něj smutnýma očima. „Brooklyn. Dáš mi tu pistoli?” zeptal se mého 12ti letého já a klekl si ke mně. Neochotně jsem mu jí položila do ruky. On se na mě usmál a pohladil ně po mých černo modrých vlasech. Pak se postavil vrátil pistoli jejímu majiteli a omluvil se mu za to, že jsem ho kopla. Pak vzal moji sedmi letou ségru do náručí a mě chytl za ruku. Odvedl nás k mamce a ostatním a znovu se s námi rozloučil. Ještě jsem ho naposledy pořádně objala. Nechtěla jsem aby odletěl. Tušila jsem, že se něco stane.
...
Táta a Oliver se dnes měli vrátit z mise v Afghánistánu. Rychle jsem s Joshem a Jadenem vyběhla ze školy a mířili jsem rovnou k nám domů. Když jsme vešli dovnitř naskytl se nám pohled na ubrečené tváře mamky, Olivera a Chris. Nechápavě jsme se na ně podívali a já jsem se rozhlédla po obýváku, kde seděli. „K-kde je táta?” zeptala jsem se. „Pojď ke mně, miláčku.” řekla mamka, která měla úplně zarudlé oči a snažila se zadržet pláč. Poklepala si na koleno a já jsem k ní přišla. Sedla jsem si jí na klín a on spustila: „Je mi to moc líto květinko, ale tatínek je pryč.” řekla a rozbrečela se. Rychle jsem jí slezla z klína. „Ne, ne pleteš se! Určitě si ze mě děláte jen legraci aby jste mě napálily, ale to se vám nepovede!” snažila jsem se zůstat v klidu, ale i tak se mi třásl hlas. „Ne, ne Chris nebreč. Bude to dobrý! Není to pravda!” řeknu, ale už tomu taky přestávám věřit. Oči se mi plní slzama. Podívám se na Olivera a ten na mě taky kouká uslzenýma očima. Kluci sedí na sedačce a oči se jim jemně lesknou. „Prosím Olivere, řekni mi, že to není pravda! Vím, že mi to řekneš, protože ty nikdy nelžeš. Tak mi řekni, že to není pravda.” řeknu a už brečím. „Ani nevíš jak bych rád.” řekl a popotáhl. Vyběhla jsem nahoru do svého pokoje a zabouchla jsem za sebou dveře. Po chvíli se domem rozezněl můj křik a pak hysterický pláč. Ležela jsem hlavou zabořenou v polštáři a brečela jsem. Po chvíli mi někdo vtrhl do pokoje. Sedl si ke mně na postel. Ani jsem nezvedla hlavu a pořád brečela. Najednou si mě někdo vzal a posadil rozkročmo na klín. Podle vůně jsem poznala, že to byl Jaden. Brečela jsem mu na rameno a on mě hladil po zádech. „Je nám to moc líto Brooklyn.” řekl Josh a pohladil mě po vlasech. Pak bylo ticho. Kluci se mě snažili uklidnit, ale moc jim to nešlo.
~Konec flashbacku~
Stekla mi slza, ale rychle jsem jí setřela. Taky jsem si vzpomněla na svoje ex. To mě spíš sralo, že jsem těm sráčům věřila. Po zkušenosti s mým posledním ex jsem se na kluky úplně vysrala. Mám pár svých klučičích kamarádů a ostatním nevěřím dokud je nepoznám. Vybavilo se mi taky spoustu krásných vzpomínek s tátou, mamkou, klukama a ségrou.
Začali se mi zavírat oči a pak už jsem upadla do říše snů.
Na tak na světě je první díl. Zatím nic moc, ale ty další snad už budou lepší. Miluju vás😚💗
