Ráno, mě probudily paprsky slunce, které prostupovaly oknem do obýváku. Rozespale jsem zamrkala a jednou rukou jsem si promnula oči. Podívala jsem se na spícího Paytona, kterému jsem ležela na jeho nahé hrudi a on mě objímal jednou rukou. Byl nehorázně roztomilý. Dokázala bych takhle ležet celý den a jen ho pozorovat, ale to nešlo a navíc by si myslel, že se mi líbí nebo tak něco, kdybych na něj civěla, jak spí. Opatrně jsem se vyhrabala z postele a zamířila do jeho pokoje, kde jsem si vklidu oblékla oblečení ze včerejška. Paytonovo tričko, ve kterém jsem spala jsem poskládala a nechala ho na posteli. Pak jsem si šla vyčistit zuby a šla do kuchyně. Tak jsem vzala z lednice nějakou šunku a sýr a pak jsem vzala toustový chleba a Paytonovi jsem udělala tousty. Pak jsem mu nakrájela zeleninu a vše naaranžovala na talíř. Po chvíli, jsem uslyšela kroky. „Dobré ráno!" pronesla jsem směrem k Paytonovi, který se při vztupu do kuchyně protahoval a zíval. Otočila jsem se k němu a do ruky jsem mu dala snídani. „Ooo, díky. Na to by se dalo zvyknou." řekl a mrkl na mě. Sedl si ke stolu a já si sedla na prosti němu. Mezitím, co se cpal tousty jsem měla co dělat, abych na něj moc necivěla. „Už jsi jedla?" zeptal se po chvíli s plnou pusou. „Ne, najím se doma. Stejně za chvíli už asi půjdu. Odvezl bys mě?" zeptala jsem se. „A nechtěla by jsi něco dnes ještě podnikout? Mohli bychom to využít k našemu bližšímu seznámení." řekla a udělal na mě psí oči. „No, já nevím jestli nemusím doma ještě něco udělat." snažila jsem se z toho tak trochu vykroutit, abych zjistila jestli bude stále naléhat. „Prosím!" zaškemral a já jsem se zasmála. „Tak jo." řekla jsem a on se usmál. Pak si znovu kousl do toustu. Najednou nevěřícně vytřeštil oči a podíval se s plnou pusou na mě. Abych pravdu řekla, trochu mě to vyvedlo z míry. „Ty jsi nejedla?!" vyhrkl a polkl sousto. „Ne, nebudu vás vyžírat!" řekla jsem a on se ke mně přisunul blíž. „Ale nám to vůbec nevadí. Musíš něco sníst." řekl, otevřela jsem pusu, že něco namítnu, ale on mi tam v tu chvíli strčil kousek toustu. Pak mi chytl bradu donutil mě to sousto sníst. „No vidíš, jak ti to jde." řekl spokojeně a já jsem nad tím pobaveně zakroutila hlavou.
...
Když jsme dojedli, Payton se šel obléknout. Sedla jsem si na znovu složený gauč a koukala před sebe. Když jsem uslyšela kroky, zvedla jsem se a šla jsem si obout boty. Po chvíli, přišel Payton a taky se začal obouvat. Když jsme vyšli ven, naskytl se nám krásný pohled na podzimem zbarvené listy. Byla to nádhera. Pomalu se blíží Halloween a já se nemůžu dočkat.
...
Procházeli jsme se a povídali jsme si. Koupili jsme si Comebuy a nějaké jídlo. Sedli jsme si na lavičku do parku a užívali si čerstvého vzduchu. „Jsem ráda, že jsme se usmířili, nerada si dělám nepřátele." prolomila jsem po chvíli ticho. „Já taky." řekl Payton. „Jak ti lidi normálně říkají?" zeptala jsem se a Payton se na mě nechápavě podíval. „Jak to myslíš?" zeptal se a já pokrčila rameny. „Jak ti říkají doma, kamarádi apod." řekla jsem. „Normálně Payton, proč?" zeptal se znovu. „To je moc dlouhý, budu ti říkat Pay a nezajímá mě jestli se ti to nelíbí." odpověděla jsem mu, on se začal smát. „Je to hezký, líbí se mi to." řekl a já se usmála.
...
Domů jsem přišla na oběd. Mamka, Chris a ten týpek, kterého si mamka přitáhla, už seděli u stolu. Sundala jsem si boty a vešla jsem do jídelny. „Konečně jsi tady, jak bylo u kamarádky?" zeptala se mamka z úsměvem. „Bylo to fajn." řekla jsem a šla si nabrat jídlo. Pak jsem si i s jídlem sedla ke stolu. „Mohla bych tě o něco poprosit?" zeptala se mě po chvíli mamka. „Jasně, o co jde?" zeptala jsem se. „Až dojíš, běž si nachystat věci do školy a pak bych potřebovala, aby jsi vzala Chris do obchodu. Potřebuje si koupit nové jeany." řekla a usmála se. „To není žádný problém." řekla jsem a taky jsem se usmála. Dál jsme jedli, když jsme měli dojezeno, mamka nám řekla, že to uklidí, ať se jdeme připravovat na zítřejší školní den.
Já i Chris jsme vyběhli každá do svého pokoje a začali jsme si chystat učení apod.
