S ředitelem už jsme se blížili k mé nové třídě. Abych pravdu řekla, polil mě studený pot a v krku se mi udělal knedlík. Nevím proč mě nástup na novou školu tak děsí, ale už je tomu tak. Ředitel zaklepal na dveře a po zaznění „dále” otevřel dveře, pozdravil, natlačil mě dovnitř a stoupl si vedle mě. Ulevilo se mi, když jsem přelétla očima místnost a viděla Avani a Noena. Oba se na mě usmívali a já jim úsměv oplatila. „Tak studenti, tohle je vaše nová spolužačka Brooklyn Sarah Roberts. Byl bych rád, kdyby jste na ni byli milí a pomáhali jí, než se tu rozkouká.” dořekl svůj proslov, povzbudivě se na mě usmál a pak opustil třídu. „Juliana Stanley. Budu tvoje třídní učitelka až do konec střední školy.” řekla a mile se na mě usmála. Úsměv jsem jí oplatila. Když jsem si, ale znovu prohlédla místnost, uviděla jsem nějaký tři typky, jak po mně házejí dost hnusný pohledy. Oplatila jsem jim ho a ony jen zakoulely očima. Pak jsem se znova podívala na učitelku. „Teď se můžeš posadit. Tam vedle Avani.” řekla a ukázala na ni. Rozzářila jsem se a Avani taky rychle jsem došla k lavici a sedla si. S Avani jsme se rychle objali a Noenovi jsem zamávala.
...
Když nám skončila hodina, začal mi zvonit mobil. Když jsem ho vytáhla z batohu zjistila jsem, že to je Josh a volá mi přes videohovor. Zvedla jsem to a uviděla jsem Joshovu rozzářenou tvář. „Nazdárek!” řekl a já jsem se zasmála. „Ahoj!” řekla jsem a rozhlédla jsem se po třídě. Padly na mě pohledy všech. Avani mi nahlédla přes rameno. „Omg, nazdár!” vyjekla a Josh jí taky s radostí pozdravil. „No, tak jak to zatím jde?” zeptal se mě. „No, jelikož teprve skončila první hodina tak zatím dobře, ale už tady na mě pěkně hnusně čuměli nějaký čůzy.” řekla jsem. „Ty zmákneš levou zadní. Hele tak si mi pak napiš budeš doma a pokecáme.” řekl a pak tam přišel Noen. Chvíli jsme se spolu všichni bavili a pak už jsme se rozloučili.
...
Je konec školy a ředitel mi dal na výběr. Jestli bych nechtěla zkusit reprezentovat školu. Na výběr bylo buď roztleskávání a nebo americký fotbal. Co si myslíte, že jsem si vybrala?
...
Doběhla jsem na fotbalové hřiště a promluvila směrem k trenérovi. „Mohla bych se prosím přidat k vašeho týmu?” okamžitě se strhla vlna smíchu. Jediný, kdo se nesmál byl Noen a trenér. „Ty jsi ta nová, že ano?” zeptal se nejistě trenér. Já jsem přikývla. „Brooklyn, nechceš si to ještě rozmyslet?!” zeptal se Noen a já jsem na krčila nos. „Uvidíme, kdo si to bude muset rozmýšlet.” řekla jsem a všechny jsem je přejela pohledem. Většina se mnou chodila do třídy. „Abychom tě neušlapali, kotě.” řekl kluk, který se mnou chodí do třídy, chytl mě za tvář a ironicky u toho našpulil spodní ret. „Sklidni hormon, Moormeier. Nikdo se ušlapávat nebude.” řekl trenér a ten týpek mě za smíchu svých kamarádů pustil. „Tak jo, nejdříve se rozehřejte a pak vás rozdělím do dvou týmů.” řekl trenér a my jsme tak učinili. „A hoši buďte na tu holku trochu mírný!” řekl trenér. „A to jako proč? Myslíte si, že když jsem holka, že nemůžu hrát americký fotbal s klukama, protože nato nejsem dost silná?! Já vám ještě ukážu, co holka jako já dokáže!” odfrkla jsem si a trenér na mě jenom zíral.
...
„Tvl Brooklyn, ty jsi to mega rozjela! Nevěděl jsem, že umíš hrát americkej fotbal!” vyjekl Noen. Můj tým vyhrál. Nechci se nějak vychloubat, ale bylo to díky mně. Všichni kluci, co se mnou byli v týmu se mi omluvili za jejich předsudky. Za to tým, kde byl ten Moormeier a spol docela supěli vzteky. „Výborně Roberts, jseš v týmu!” řekl trenér a zatleskal mi. „Tak jo děcka, běžte do šaten!” přikázal nám ještě a my jsme se pomalu rozešli po fotbalovém hřišti. Protější tým si celou cestu něco mumlal. „Snad jsem vás nerozbrečela.” řekla jsem a ironicky našpulila spodní ret.
