„Takže děti, na zimu máme velké plány jako každý rok. Na začátku prosince, poletíme na týden do Arizony. Takže, vám pak rozdám papíry pro rodiče, které mi přinesete podepsané a pak si řekneme, kolik peněz přinesete. A ta další věc je, že se jako každý rok bude konat před vánoční ples.” do řekla naše třídní svůj monolog. Třídou se ozvalo nadšené šeptání. „Kdo si myslíš, že tě pozve na ples.” pošeptala mi Avani. „Nevím, proč se ptáš, je to až za necelé tři měsíce.” pošeptala jsme jí na zpět a u toho jsem se trochu zasmála. „No, já bych si typla, že tě pozve Kio. Chodí do čtvrťáku a je jeden z nejznámějších tady na škole. Vždycky, když kolem něj projdeš, tak se za tebou otáčí.” řekla Av a já se pobaveně usmála. „Nemá holku?” zeptala jsem se a Avani pokrčila rameny. Pak jsme se obě začali potichu smát.
Payton pov:
„Bro, koho pozveš na letošní ples?” zeptal se Noen a já jsem pokrčil rameny. „Nevím, ty?” řekl jsem. Jasně, že vím koho chci pozvat, řekl jsem si vduchu. „Asi Avani, mám jí rád a byla by to asi čistě kamarádská záležitost, přece jenom se už známe dlouho.” řekl a já jsem mu popřál hodně štěstí. Ještě jsme si chtěli povídat, ale to už nás vyrušila učitelka. „Takže, se uklidníme! Než začneme naši hodinu dějepisu, chci vám zadat téma na referáty, které vytvoříte ve dvojicích, které určím já, protože je důležité si mezi sebou budovat vzájemné vztahy.” řekla a já jsem si promnul spánky. „Téma Egypt, budou mít dohromady pan Moormeier a slečna Roberts. Téma antické Řecko budou mít dohromady...” pokračovala v rozdělování do dvojic. Podíval jsem se na Brooklyn, abych viděl její reakci. Obrátila oči v sloup a Avani do ní dvakrát drkla a šibalsky se na ní usmála. Taky jsem se pro sebe usmál. Pak si tam něco šeptaly, ale Brooklyn nevypadala moc nadšeně. Nechci nic říkat, ale možná mě to trochu zamrzelo.
Konec Payton pov
Teď momentálně máme oběd. Sedím u stolu s holkama a v klidu si povídáme. Za sebou uslyším kroky, nějakou studenou tekutinu, která mi teče po krku dolů a ten nejhnusnější smích, kterej jsem kdy slyšela. Polovina jídelny zalapala po dechu. „Hej, co si to dovolejete?!” křikla Chandler a já jsem se pomalu otočila. Stala tam naše slavná trojice. Cierra, Zoe a Loren. Když jsem je uviděla musela jsem se zasmát. Pak jsem se zvedla a ony trochu couvly. „Za prvé, ten svetr byl dražší než vy tři dohromady, takže by jste měly rozbít prasátko...” řekla jsem a ukázala jsem na svůj bílý svetřík, který teď byl politý nějakou červenou limonádou. „A za druhý, co máte kurwa za problém?!” řekla jsem. „Tak se přestaň motat kolem Paytona, on je můj!” vyštěkla na mě. Tak teď jsem neměla absolutně žádný tušení, co to mele. „Cooo?!” zvýšila jsem hlas. „Co to kurwa meleš!” dodala jsem a ona si založila ruce na prsou, obrátila oči v sloup a ironicky ze uchechtla. „Moc dobře jsem vás ráno viděla u těch skříněk!” vyjekla na mě. „Myslíš to, jak mi dal snídani?!” řekla jsem a musela jsem se tomu zasmát její žárlivosti. „Jo!” vyjekla a já jsem se zasmála. „Tak si to vyjasníme, tobě může bejt úplně u prdele, co já dělám! A nevšimla jsem si, že by se k tobě Payton dnes moc měl. Nedal ti košem? Co, holka?!” řekla jsem a u toho jsem ironicky našpulila spodní ret a dělala jsem smutnou. To jí evidentně naštvalo a dala mi facku. Zasmála jsem se, asi jí to trochu rozhodilo, ale i tak naštvaně odcházela i svýma ocáskama, ale než se ode mě stihla nějak vzdálit podkopla jsem jí nohy a ona se na zemi natáhla jak široká, tak dlouhá. Zoe s Loren k ní hned přiběhly a pomohly se jí zvednout ze země. „Měla by si už konečně vyrůst a sehnat si prášky na palici! Tohle není možný!” řekla jsem, ještě než všechny tři odběhly, směrem k Cieřře. Pak jsem si sedla zpátky ke stolu, abych si konečně mohla dojíst svůj oběd od mamky. „Uuu, takže ty máš něco s Paytonem, jo?” řekla Riley s úšklebkem a s ostatníma holkama, si vyměnila pohledy. „Guys, to nic není!” řekla jsem a u toho jsem se zasmála a uculila. Najednou se ke mně všechny namáčkly. „A máte spolu dohromady referát.” řekla Madi se stejným výrazem jako měla Riley. „Třeba půjdete k němu a domů a...” Avani nestihla větu dokončit, protože jsem jí se smíchem zakryla pusu. „Vy jste blbý, fakt!” řekla jsem a holky se taky smály. „Určitě tě pozve na ples!” vyjekla Addi a já jsem měla sto chutí praštit hlavou do zdi. „Já vás pak zbiju, těšte se!” řekla jsem s hlavou v dlaních a ony se jen smály.
...
Jdu ke skříňkám, abych se mohla převléct do oblečení z tělocviku, ale u záchodů mě zastaví něčí ruka. Rychle jsem se otočila a byl to...
Mám vám to říct?
Kdo si myslíš že to bude?!
Co budete dnes dělat?
Že bych vám to už řekla?
Bylo tooo.....
Pay-.....
Bylo to ✨Kio✨
Držel v ruce černou mikinu z kapucí a natahoval s ní ke mně ruku. Hrozně mu to slušelo. „Na vem si jí!” řekl a usmál se na mě. „N-ne, to je dobrý, já si vezmu oblečení z tělocviku.” řekla jsem a taky jsem se na něj usmála. „Ne fakt, vem si jí! Bude ti zima!” řekl a já jsem nakonec svolila a mikinu jsem si od něj vzala. „Děkuju!” řekla jsem a on se usmál a mrkl na mě. Já jsem zalezla na záchody, sundala jsem si svetřík a hodila přes umyvadlo. Pak jsem se opřela zádama o zeď a k mikině jsem si čuchla. Omg, tak krásně voněl. Najednou si šla nějaká druhačka umýt ruce a když mě uviděla jen v podprsence, jak si tisknu něčí mikinu k tělu, nechápavě se na mě podívala. Jen jsem na ní mrkla a mikinu jsem si přetáhla přes hlavu. Byla mi teda trochu velká, ale to mi vůbec nevadilo. Popadla jsem svůj svetřík a šla jsem ho dát do skříňky. Pak jsem rychle běžela na hodinu výtvarného umění.
Dnes je kapitola o dost delší, tak snad se vám bude líbit. ✨1025 slov✨
