Šourám se s rukama v kapsách ze školy. Kopu do kamínků a šišek, které mi leží před nohama. Když mě vyhodili z týmu, budu to muset nahradit jiným sportem. Zrovna jsem procházela kolem jedné lampy a mojí pozornost upoutal plakát, který na ní byl přilepený. Přelétla jsem ho očima a rozzářila jsem se. Utrhla jsem si malý proužek plakátu, na kterém bylo telefonní číslo. Strčila jsem si ho do kapsy a šla dál směrem k domovu.
...
Vešla jsme do dveří, rychle jsem si sundala boty a vyběhla jsem nahoru do svého pokoje. Tam se v mé posteli rozvalovala River a když mě uviděla, vyskočila na nohy a začala vrtět ocáskem a kňučet. Pomazlila jsem se sní a pak jsem si lehla vedle ní na postel. Z kapsy jsem vytáhla papírek s telefonním číslem a naťukala ho do telefonu. Pak jsem si mobil přiložila k uchu a chvíli počkala. Po nějaké době se z telefonu ozvalo. „Dobrý den, gymnastická škola Los Angeles, jak vám můžeme pomoci?” řekl ženský hlas. „Dobrý den, na jednom plakátu jsem viděla, že hledáte výpomoc s výukou studentů a já mám za sebou 12 let gymnastiky a ráda bych se s vámi nějak domluvila. Bylo by to možné?” zeptala jsem se a paní na druhé straně zajásala. „Výborně, moc rádi s si s vámi o tom pobavíme. Šlo by to už dnes?” zeptala se a já jsem souhlasila, že by to šlo. Pak jsme se rozloučili a já jsem si vzala tašku do ní jsem naházela sportovní oblečení, že i kdyby mě nepřijali, půjdu si trochu zacvičit. Nohu jsem si zavázala aby mě nebolela a ještě jsem si vzala něco k pití a jídlu. Nechala jsem ségře a mamce vzkaz a vyšla z domu. Nasedla jsem do auta a vyrazila směrem gymnastická škola Los Angeles.
...
Jdu dlouhou chodbou do tělocvičny, jak mi poradila recepční. Má tam být tělocvična, kde najdu tu paní abych se s ní domluvila. Zastavila jsem se před dveřmi a po chvíli zatáhla za kliku. Bylo tam asi třináct holčiček a jedna paní tak kolem 40ti. Když si mě všimli několik z těch holčiček zalapaly po dechu a začali si mezi sebou užasle šeptat. „Dobrý den, moc se omlouvám, že jsem vás vyrušila, ale jdu se sem domluvit na to místo.” řekla jsem trochu bázlivě a ta paní mi věnovala milý úsměv. Někoho mi strašně připomínala, ale nemohla jsem si vzpomenout koho. „Zatím se rozcvičujte děvčata, za chvíli jsme zpátky.” řekla ta paní a vyšli jsme ze dveří.
...
Posadila jsem se na židli a čekala, jak započne náš rozhovor. „Jmenuji se Joanne.” řekla ta paní a natáhla ke mně ruku. Potřásla jsem si s ní a taky jsem se představila. „Brooklyn Roberts. Těší mne.” řekla jsem a ona se trochu zarazila. „Já si říkala, že vás odněkud znám. Jste skvělá herečka. Se svým synem a dcerou si vás vždycky chválíme.” řekla a já jsem se zasmála. „To mi velice lichotí.” řekla jsem a ona se taky zasmála. Pak jsem se pustili do pohovoru. Zeptala se mě na několik otázek a pak mě přijali. Udělalo my to hroznou radost. „Jen tak pro informaci, tykej mi.” řekla a mrkla na mě
...
Přišli jsme zpět do tělocvičny a dívky se hned seřadily do řady. „Holky, tohle je Brooklyn, bude mi tu vypomáhat s vaší přípravou na soutěž, ale jak se tak koukám tak dnes končíme. Omlouvám se, dnes jsme toho moc nestihly.” řekla a dívky pomalu odcházely z tělocvičny. „Tak a teď tě naučím choreografii, aby si s námi mohla trénovat.” řekla Joanne a já přikývla.
...
„Jde ti to skvěle a pak už to jen za končíš provazem a je to!” zaradovala se Joanne. „Učíš se rychle.” pochválila mě a já jí poděkovala. Najednou se otevřeli dveře. „Ahoj zlato, jak ses dnes měl?” řekla Joanne směrem ke dveřím. Zlato? Otočila jsem se, abych zjistila o kom Joanne mluví. „Payton?!” vykulila jsem oči směrem ke dveřím. „Brooklyn?!” vykulil oči pro změnu on. „Vy dva se znáte?!” zeptala se nechápavě Joanne a podívala se na nás. „Chodíme spolu do třídy.” odfrkl si Payton. „To je skvělé! Aspoň se ještě líp poznáte. Payton sem chodí každý den si zacvičit.” promluvila Joanne směrem ke mně. „Brooklyn, můžeme si prosím promluvit? O samotě?!” zeptal se Payton a naznačil hlavou směrem ke dveřím od tělocvičny.
