~31~

210 14 2
                                    

Už je to nějakou dobu po tom, co George zatkli. Popravdě, jsem ráda, že už je konečně pryč z našich životů, protože jsem ho nikdy neměla ráda. Z holkama už jsme nakoupily všechno potřebné na ples. Šaty, boty apod. Bylo už na čase, protože do plesu zbývá už jen čtyři dny, trochu mě stresuje, že se mě ještě nikdo nezeptal, ale i kdybych tam musela jít sama, užiju si to co nejvíc to jde.

                               ...

Sedím v lavici vedle Avani a čmárám si nějaký random obrázky do sešitu. Skoro vůbec nevnímám výklad našeho chemikáře. Zvednu hlavu od sešitu a zabloudím očima k Paytonovi. Ruce má položené na lavici, na nich má položenou hlavu a u toho zavřené oči. Musela jsem se nad tím pousmát, je rozkošnej. Podepřela jsem si rukou hlavu a s úsměvem pozorovala, jak mu pramínky vlasů padají do tváře. Musela jsem být úplně nepřítomná, protože se mnou začala Avani prudce třást. „Země volá Brooklyn!” křikla na mě šeptem. Zatřásla jsem hlavou a nechápavě jsem se na ní podívala. „Už asi dvě minuty zíráš do blba.” řekla mi a já jen pokrčila rameny. Znovu jsem zabloudila očima k Paytonovi, ale tentokrát jsem se víc soustředila na Noena, který seděl vedle Paytona. Vytrhl ze sešitu malý kousek papíru, něco na něj napsal, zmuchlal ho, otočil se na mě a hlavou mi naznačil, ať drknu do Avani a řeknu jí, že jí něco chce dát. Když jsem to udělala Avani se na něj nechápavě podívá a on jí hodí ten papírek. Avani ho začala rozbalovat a já jsem se na ní úplně nalepila, abych viděla, co je tam napsáno. Šla by si se mnou na ples, Av? S Avani jsme překvapeně a nadšeně vypískly. Hned se na nás otočila celá třída a učitel. Noenovi to přišlo děsně vtipný, protože se culil a koukal na nás. I Paytona to evidentně pobavilo „Neruším vás, dámy?!” obořil se na nás učitel. Avani papírek okamžitě znovu zmuchlala a já jsem sem se za nás rychle omluvila. Když se učitel konečně otočil zpět k tabuli, Avani papírek znovu rozbalila a napsala na něj “ano” z vykřičníkem. S úsměvem to hodila Noenovi, když se na ten papírek podíval, usmál se ještě víc a podíval se na nás. Payton se taky podíval do toho papírku a Noena přátelsky poplácal po zádech.

                                ...

Po hodině za mnou přišel ke skříňkám Payton, vypadal docela nervózně. „Čau.” pozdravil mě a pohladil se na zátylku. „Ahoj.” řekla jsem a vyndala jsem si učebnice na další hodinu. „Jen jsem se chtěl zeptat, jestli...jestli...jestli by si se mnou nešla na ten ples. Samozřejmě, jen jako kamarádi, nemusíš se obávat.” řekl a trochu se pousmál. Usmála jsem se, ale uvnitř jsem trochu posmutněla, protože jsem ho asi měla radši víc než jako kamaráda. „Jasně, moc ráda.” řekla jsem a zavřela jsem skříňku. „Cool, tak se pak domluvíme v kolik tě vyzvednu.” řekl, mrkl na mě a odešel pryč. Navenek jsem vypadala úplně v pohodě, ale uvnitř jsem křičela radostí. Třeba, až mě uvidí v těch šatech, také se mu zalíbím.

Let me be your woman/DOKONČENO/Kde žijí příběhy. Začni objevovat