Když jsem vběhla do třídy, která byla určená k výtvarné výchově, zrovna zazvonilo na začátek hodiny. Všichni mě zkoumavě přejeli pohledem a já jsem se na ně nechápavě podívala. Šla jsem si sednout na volnou židli mezi Ansley a Paytonem. Vedle Ansley seděli holky a vedle Paytona seděl Noen a spol. Byli to do podkovy, na skádané lavice vedle sebe. „Čí pak je to mikina, co?" zeptala se mě Ansley a na hodila úšklebek 😏. Zasmála jsem se a strčila jsem si ruce do kapsy od mikiny. Cítila jsem na sobě Paytonův "nenápadný" pohled. „To je tajemství!" zašeptala jsem a obě jsme se zasmály. „Já vím, že je Kiova. Dnes jsem ho v ní viděla. Asi se do tebe zamiloval." řekla a jsem do ní šťouchla. „Že by měla naše Brooklyn nápadníka?!" vykřikl Jackson tak, že to museli slyšet až na chodbu. „To, že mi kluk půjčí mikinu, hned neznamená, že je to můj nápadník." řekla jsem a pobaveně jsem zakroutila hlavou. „Ale mohlo by!" řekla Av. Všichni jsme se tam nějak bavili, protože to učitelce dneska nějak trvalo. „Hej, bro, seš nějakej zamlklej. Co je?" řekl Chase směrem k Paytonovi. Opravdu. Payton vedle mě seděl jako pecka a koukal do blba před sebe. „Co? Ne... Jen nemám náladu bavit se o sračkách!" řekl trochu podrážděně a třídou zaznělo ohromné „ooooh". „Že by žárlil?” řekl někdo hrozně "potichu". Payton jen obrátil oči v sloup. Pak už do třídy nakráčela učitelka, omluvila se za zpoždění a začala mluvit o dnešním tématu.
...
„Takže, jak to teda uděláme s tím projektem?" zeptala jsem se a Payton jen pokrčil rameny. „Já bych to potřebovala dnes dodělat, protože nevím, jestli budu mít o víkendu čas." řekla jsem a strčila jsem si ruce do kapes Kiovi mikiny. „No, tak můžeme jít ke mně a tam to udělat." řekl Payton a já jsem přikývla. „Ale potřebuju zavést auto do servisu, takže by jsi mě musel odvést." řekla jsem a podívala jsem se na něj. On je pokrčil rameny a trochu se pousmál „Žádný problém." vypadlo z něj nakonec a já se se usmála.
...
„Hezkej pokoj." řekla jsem, když jsme vstoupili do Paytonova pokoje. Bylo tu docela dost hudebních nástrojů. Bicí, kytary, klávesy... „Díky." řekl a sedl si na postel. Jen jsem tam tak postávala ve dveřích, a bylo mi trochu trapně, protože nikdo z nás nic neříkal. „A-asi bychom se do toho měli pustit." řekla jsem asi po minutě ticha a Payton přikývl. Zapnul počítač a řekl mi ať si sednu na židli. Přinesl papír a propisku na počítači, rozklikl google a do vyhledávače napsal starověký Egypt. Payton si přinesl ještě jednu židli a pak už jsme začali prohlížet Wikipedii a číst si o tom. Seděl vedle mě na židli a byl na mně skoro namáčký, jen aby na to pořádně viděl. Na svém krku jsem ucítila jeho teplý dech, ošila jsem se. Být až moc blízko hezkýho kluka, který vám dýchá na krk není úplně dobrý, polilo mě horko, celé tělo se mi napnulo a měla jsem pocit, že se asi rozteču. Přisunul se ke mně ještě blíž, takže jsem jeho pomalí dech cítila mnohem víc. Ztěžka jsem se nadechla. „M-můžeš mi p-prosím, přestat d-dýchat na k-krk?!" za koktala jsem a zavřela jsem oči. „Co, že tak koktáš?" zeptal se trochu svůdně a já jsem myslela, že asi chcípnu. „N-nekoktám a p-přestaň!" snažila jsem se, aby to znělo výhružně a moc mi to nešlo. Spíš vůbec. „Vadí ti to?" zeptal se se stejným tónem v hlase jako předtím. „J-jo!" za koktala jsme znovu a on se zasmál.
Payton pov:
„J-jo!" zakoktala a já se musel zasmát. Je neuvěřitelný, co s ní dělá, když jsem u ní takhle blízko. Najednou jsem v sobě cítil touhu ji políbit. Chtěl jsem cítit její rty na těch mých. Nahlas polkla. „Měli bychom se vrátit k naší práci, ať to máme co nejrychleji hotové!" řekla. Znovu jsem se musel zasmát. „Jak myslíš." řekl jsem a zase všechnu svou pozornost jsem věnoval Wikipedii.
Konec Payton pov
